Rosnička, Čmelák a Kyklop na vás čekají u Rakovníka

Jaké exponáty lákají návštěvníky muzea v Lužné u Rakovníka nejvíce a jak se vlastně z někdejší výtopny stalo největší železniční muzeum u nás, jsme se dozvěděli v sobotním výletu Po Česku.

„Stojíme uprostřed depa před administrativní budovou, která připomíná secesní vilu. Za námi je správkárenská hala postavená v polovině 80. let 20. století pro opravy motorových lokomotiv,“ ukazuje mi vrchní přednosta Depa historických vozidel ČD a šéf železničního muzea v Lužné Jindřich Rachota areál, který důvěrně zná.

„Před námi je vidět rotunda – ústřední objekt železničního muzea, kde jsou deponovány jednotlivé lokomotivy. Zkolaudována byla v roce 1923,“ dodává. Právě na jejích paprscích jsou lokomotivy vystaveny. Pochopitelně se zajímám o to, kolik jich tady v největším železničním muzeu v Česku návštěvník může vidět.

„Jejich počty se mění podle požadavku provozu,“ vysvětluje můj průvodce. „V průměru je tady 25 parních lokomotiv, 15 motorových lokomotiv a motorových vozů a na 50 vozů.“ Vedle toho si návštěvník může prohlédnout i expozici o údržbě tratí, sdělovací a zabezpečovací techniku a k vidění je tu třeba i řídící panel, který v 80. letech minulého století sloužil na hlavním nádraží v Praze.

Motorová lokomotiva řady 754 zvaná Brejlovec nezískala svou přezdívku nadarmo|foto: Jana Káninská

Ale nic naplat, nejvíc lákají lokomotivy. „Třeba teď stojíme u parní lokomotivy řady 300.6, která byla vyrobena na Buštěhradské dráze, takže je to původní lokomotiva, která zde jezdila od počátku,“ ukazuje mi ředitel muzea. „Anebo tu máme další buštěhradskou lokomotivu, takzvané Tříáčko řady 324.3, která byla vyráběna v několika sériích pro nákladní dopravu.“

Kromě veteránek se pozornosti návštěvníků těší ovšem také nejmodernější a nejrychlejší lokomotivy, jako je Mikádo. „Poslední série je z roku 1937. Je to tříválcová rychlíková lokomotiva s maximální rychlostí 110 kilometrů v hodině,“ doplňuje Jindřich Rachota.

O vše se tu starají zaměstnanci muzea, ale také desítky nadšenců, kterých si zdejší šéf opravdu považuje. Jejich práce je totiž skutečná „rachota“. „Každá lokomotiva má svoji partu, která se o ni stará – bez nároku na odměnu a ve svém volném čase,“ zdůrazňuje ředitel muzea.

Platí to pochopitelně i u lokomotiv motorové trakce, protože mnoho jejích řad už také náleží z hlediska běžného provozu do minulosti. A kolekce, kterou můžete vidět v Lužné, je i v tomto směru reprezentativní.

Atrakcí pro děti je malá modelová železnice|foto: Jana Káninská

Těšit se můžete na Rosničku, Hektora, Velkého Hektora, Čmeláka, Brejlovce nebo Kyklopa – nejrychlejší a nejvýkonnější lokomotivu z produkce ČKD. Slovenské stroje v expozici zastupují takzvané Pomeranče.

Jestli pojedete do muzea v Lužné s dětmi, mám pro vás ještě dva tipy. Až je přestane bavit prohlížení „mašinek“, zajděte se s nimi podívat na modelové kolejiště, kde jezdí na sto dvacet modelů. Anebo se s nimi projeďte po úzkorozchodné dráze, která je v provozu přímo v areálu muzea. Dodnes na ní slouží lokomotivy, jež kdysi jezdily v kladenské Poldovce.

Zobrazit polohu Lužné u Rakovníka na větší mapě