Romský holokaust: Identita dětí přeživších se skládala ze jmen příbuzných, kteří se nevrátili

„Prarodiče, kteří přežili holocaust, věznění, perzekuci v koncentračních táborech, byli nuceni žít po válce ve strachu. A ten se přenášel na jejich děti, protože jejich identita se skládala ze jmen dětí a příbuzných, kteří nepřežili. Častokrát ani sami nevěděli, co je tvoří, jak hluboká traumata a bolest je v nich zakořeněna přes přeživší příbuzné. Nejde o nic nového, v souvislosti s židovskými přeživšími se toto téma řešilo, ale u Romů a Sintů je dlouhodobě přehlíženo. A je to velice těžké, protože tito lidé často sami nevědí, jak se s tím vyrovnávat.”

Renata Berkyová zdůraznila, že samotní Romové by měli být aktivními účastníky metodologie. Při vyhledávání dokumentů, rozhodování o tom, jaké zdroje se používají, jak se zkoumají a jaká terminologie se při studiu používá.

„Zároveň i agenda spojená s paměťovými institucemi, tzn. jakým způsobem se v památnících a v jiných institucích připomíná, jakou pozici Romové mají. Aby se nezapomínalo, že perspektiva lidí, o jejichž historii se zajímáme, je naprosto klíčová.”

Dalším významným tématem byla i majetková perzekuce Romů. Jedinou publikací, která se systematicky této problematice věnuje, je kniha Jiřího Smlsala: Holokaust a majetková perzekuce Romů v Protektorátu Čechy a Morava. Popisuje konfiskace majetku, fungování protektorátních koncentračních táborů a transporty Romů do vyhlazovacích táborů. Přičemž vychází jak z archivních pramenů, tak ze vzpomínek pamětníků. Podnět k vytvoření této studie dal Čeněk Růžička, předseda Výboru pro odškodnění romského holocaustu, který zemřel v roce 2000.

„Růžička si byl při boji za majetkové odškodnění velice dobře vědom, že je nutné nabídnout historické doklady, ze kterých je jasné, že k perzekuci skutečně došlo, že nedochází k vyrovnávání se společnosti s tímto dluhem a tedy ani s praktickým odškodněním.”