Romské organizace se hromadně zapojují do humanitární pomoci na slovensko-ukrajinské hranici

26. únor 2022

Organizace Romano jilo, která již 19 let pomáhá ve slovenském Kežmarku, převezla během uplynulých dní do charitního domu v Dolním Smokovci 65 ukrajinských uprchlíků. Podle ředitele organizace Marka Pišty jsou ve velmi špatném psychickém stavu.

Vy jste se rozhodl, že pomůžete těm, kteří čekají na ukrajinsko-slovenských hranicích. Pro kolik lidí jste s vašimi kolegy z občanského sdružení Romano jilo jeli?

„Zatím pro 65 lidí. Dále ale čekáme na hranicích na ty, kteří ještě přijdou. Jde převážně o matky s dětmi a důchodce, dokonce tu jsou i děti bez rodičů.“

Jak se k hranicím dostaly děti bez rodičů?

„To dítě se ztratilo své matce. Nemohli jsme ho tak nechat, aby zůstalo celou noc venku. Je prochlazené a nemocné.“

A našla se jeho matka později?

„Nemůžeme se spojit. Informovali jsme policii a zanechali na nás kontakt, aby nás matka mohla kontaktovat. Jinak na hranici dál poskytujeme naši pomoc.“

Kolik lidí ještě budete převážet?

„Ještě máme nějaké volné kapacity, ale kolik přesně vám v tuto chvíli nepovím.“

V jakém zdravotním a psychickém stavu běženci jsou?

„Nikomu bych to nepřál. Děti, dospělí i staří lidé jsou na tom zle. Přišli o všechno.“

A jak prožívají ženy skutečnost, že doma nechaly jejich partnery, manžele, otce, bratry či syny?

„Těžce. Nemohou se s nimi spojit, ani přes internet. Mě je to osobně velmi líto – vidím jejich pláč, jejich smutek, vidím, čím si musely projít. Jen s tím, co měly na sobě. Nemají nic, ani oblečení, ani peníze. My se snažíme oslovovat sponzory, aby darovali oblečení, jídlo. Je to velmi těžké.“

Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.