Romské organizace se hromadně zapojují do humanitární pomoci na slovensko-ukrajinské hranici

Vy jste se rozhodl, že pomůžete těm, kteří čekají na ukrajinsko-slovenských hranicích. Pro kolik lidí jste s vašimi kolegy z občanského sdružení Romano jilo jeli?

„Zatím pro 65 lidí. Dále ale čekáme na hranicích na ty, kteří ještě přijdou. Jde převážně o matky s dětmi a důchodce, dokonce tu jsou i děti bez rodičů.“

Jak se k hranicím dostaly děti bez rodičů?

„To dítě se ztratilo své matce. Nemohli jsme ho tak nechat, aby zůstalo celou noc venku. Je prochlazené a nemocné.“

A našla se jeho matka později?

„Nemůžeme se spojit. Informovali jsme policii a zanechali na nás kontakt, aby nás matka mohla kontaktovat. Jinak na hranici dál poskytujeme naši pomoc.“

Kolik lidí ještě budete převážet?

„Ještě máme nějaké volné kapacity, ale kolik přesně vám v tuto chvíli nepovím.“

V jakém zdravotním a psychickém stavu běženci jsou?

„Nikomu bych to nepřál. Děti, dospělí i staří lidé jsou na tom zle. Přišli o všechno.“

A jak prožívají ženy skutečnost, že doma nechaly jejich partnery, manžele, otce, bratry či syny?

„Těžce. Nemohou se s nimi spojit, ani přes internet. Mě je to osobně velmi líto – vidím jejich pláč, jejich smutek, vidím, čím si musely projít. Jen s tím, co měly na sobě. Nemají nic, ani oblečení, ani peníze. My se snažíme oslovovat sponzory, aby darovali oblečení, jídlo. Je to velmi těžké.“