Rok s Tálibánem. Jakou cenu platí Afghánci za mír?

Hned po ovládnutí Kábulu Tálibánem vznikl ve městě chaos hlavně na tamním mezinárodním letišti. Poslední místo v zemi kontrolované zahraničními armádami zaplavily tisíce lidí. Mnozí pak na evakuaci čekali dlouhé dny, někteří se nikdy nedočkali.

Čtěte také

iROZHLAS

‚V Afghánistánu jeden nikdy neví, jak dlouho mír vydrží.‘ Jaký byl první rok tálibánské vlády?

Chtěli do bezpečí, západní vojáci dav rozháněli i pomocí střelby. Chaosu využila organizace Islámský stát, jejíž atentátníci mezi čekajícími odpálili nálože. Několik obětí měli na svědomí i Američané a celkem za dva týdny zemřelo asi 200 lidí.

Ze země takto narychlo utíkali zahraniční pracovníci, diplomaté, ale také tisíce Afghánců, kteří pracovali buď pro předchozí vládu, zahraniční organizace, nebo armády. Báli se, že pod vládou islamistů přijdou o živobytí, svá práva nebo rovnou o život.

Do školy ano, ale...

„Chci ujistit všechny krajany, kteří pracovali pro naše protivníky – jako překladatelé, ve vojenských operacích nebo v civilním sektoru. Všem dáváme amnestii. Nikomu se nechceme mstít,“ snažil se je uklidnit mluvčí Tálibánu Zabíhulláh Mudžáhid. Politickým oponentům i ženám slíbil účast ve vládě a zaručení jejich práv v mezích islámských zákonů.

Dívky ale na návrat do škol čekaly dlouhé měsíce, i když podle aktuálního výzkumu se situace zlepšila. „Mezinárodní organizace na ochranu dětí Save the Children zjistila, že necelá polovina děvčat nechodí do škol, což znamená, že ta druhá asi do školy chodí,“ dovozuje Břetislav Tureček z Metropolitní univerzity v Praze.

Situace je ale výrazně horší na druhém stupni, kde dívkám docházku z velké části Tálibán stále blokuje. Do škol ovšem podle výzkumu nechodí ani pětina chlapců.

Čtěte také

Ženy pod Tálibánem budou zase jako ve vězení. Poskytněte azyl alespoň jim, žádá Západ afghánská novinářka

Lidová spravedlnost

Nejednoznačná je i amnestie státním zaměstnancům. Hned v prvních měsících po ovládnutí země se objevily zprávy o čistkách, podle dubnové analýzy amerického deníku The New York Times nejméně 500 z nich zmizelo nebo byli zabiti, často popraveni.

Tálibán se od poprav distancoval, podle Břetislava Turečka tyhle případy nicméně neznamenají, že amnestii pro desetitisíce vládních zaměstnanců cíleně porušuje sám Tálibán.

Neexistuje protitálibánská organizace, která by měla podporu opozičně naladěného obyvatelstva.
Břetislav Tureček, blízkovýchodní analytik

„Tálibán tyto lidi také potřebuje. Zároveň tomu bývalému svrženému režimu pomáhali Afghánci, kteří se často dopouštěli brutality i na místním obyvatelstvu. Osobně z toho mám dojem, že Tálibán v zájmu jakéhosi smíru a udržení kontroly nechává věcem volný průchod – nějaké lidové spravedlnosti, zúčtování,“ spekuluje blízkovýchodní analytik.

Pohled do ulic v Kábulu, srpen 2022|foto:Ali Khara, Reuters

S Tálibánem na věčné časy

Tím Tálibán mimo jiné odráží možnou konkurenci ze strany místní odnože organizace Islámský stát. Ten se od uchopení moci Tálibánem omezuje na teroristické útoky, které ale podle Turečka neznamenají ohrožení pozice vládnoucího hnutí.

Čtěte také

Po evakuaci z Afghánistánu začíná v Česku nový život. „Vzal bych jakoukoli práci,“ říká 56letý inženýr Brahim

„Tálibán je nesmírně kontroverzní organizace. Celá řada jeho počínání nesnese měřítka obecně lidských práv. Zároveň je faktem, že poté, co se ujal loni moci, tak se země unifikovala a paradoxně ustala občanská válka,“ zamýšlí se Břetislav Tureček.

„Neexistuje protitálibánská organizace, která by měla podporu opozičně naladěného obyvatelstva. V tomto ohledu se Tálibán stal dominantním hegemonem, který až na teroristické aktivity Islámského státu nečelí zásadním oponentům,“ shrnuje.

Tálibán přesto dál zůstává nečitelný. I proto, že se uvnitř hnutí dál střetávají různé frakce, především na jedné straně radikální a tradicionalistická a naproti tomu pragmatická, připravená spolupracovat s mezinárodním společenstvím.