Rodiče v Polsku se bouří proti reformě. Vadí jim důraz na vlastenectví na úkor matematiky a jazyků

15. září 2017

Polské základní školy si zvykají na reformovaný systém, který s počátkem školního roku zavedla konzervativní vládní strana Právo a spravedlnost. Tisíce učitelů přišly o práci. Do nově otevřených tříd někteří rodiče odmítli své děti zapsat. Také kvůli tomu, že nové osnovy kladou větší důraz na vlastenectví než na matematiku a cizí jazyky.

Nedaleko varšavské třídy Nezávislosti donedávna stálo Gymnázium č. 4 Wladyslawa Broniewského. Jako do jiných polských gymnázií sem děti nastupovaly po šesti letech základní školy. Po třech letech se pak hlásily na střední školy. Na omítce visí cedule s názvem školy, i když gymnázium kvůli reformě zaniklo a žáci museli přestoupit jinam.

Nedaleké Gymnázium č. 1 Roberta Schumana se zase sloučilo se základní školou, která je nově osmiletá. „Zůstaly tady ještě poslední dva ročníky a nově se otevřely sedmé třídy, které před reformou neexistovaly. Máme také nové osnovy a učebnice, což je pro nás i žáky zatím velká neznámá,“ říká bývalá ředitelka Schumanova gymnázia Barbara Dąbrowska.

Polské školy patří mezi nejlepší

Gymnázia jako mezistupeň mezi základní a střední školou zavedla reforma v roce 1999. Polsko se pak postupně začalo v mezinárodních žebříčcích kvality vzdělávání posouvat směrem vzhůru do první desítky v Evropě. V průzkumu PISA z roku 2015 se absolventi polských gymnázií umístili ve všech měřených ukazatelích nad průměrem zemí OECD. Například v přírodních vědách byli desátí, ve čtení pátí a v matematice devátí Výsledky také ukázaly jen malé rozdíly mezi jednotlivými školami.


Největšími oběťmi reformy jsou děti z vesnic a malých měst, přijdou o šanci na lepší vzdělání. Kromě toho, že už není povinné předškolní vzdělávání pro pětileté děti, budou tratit právě na likvidaci gymnázií. Obvykle šlo o nejlépe vybavené školy, s nejlepšími učiteli. Z horších škol na venkově mohly děti dojet do větších měst za lepšími školami. Teď tam budou muset zůstat. Dorota Łobodová

„Za úspěchy stojí metody práce, které jsme za ty roky postupně vypracovali. Nebylo to ihned. Rozumím potřebě změny, když je něco v systému špatně. Ale když to funguje dobře, tak je potřeba podpořit k lepším výkonům. Zrušení gymnázií je pro mě nepochopitelným rozhodnutím,“ svěřuje se Dąbrowska.

Ministerstvo školství vedené stranou Právo a spravedlnost ale tvrdí, že se gymnázia se neosvědčila, protože nedávají dětem rovné šance. Poukazuje také na to, že se část společnosti s jejich zavedením nikdy neztotožnila. Jejich přetvořením na základní školy se počet osmiletek zvýší, takže to budou mít některé děti do školy blíž. Pro žáky je také podle ministerstva lepší, když nemusí tak často měnit kolektiv a mohou se svými spolužáky zůstat až do střední školy.

Chaos ve třídách

Někteří nespokojení rodiče odmítli dát své děti do nově otevřených tříd. Rodičům se například nelíbí, že na základních školách vzniklých z gymnázií by do jedné budovy prvňáčci chodili s patnácti až šestnáctiletou mládeží. Například v Poznani tak vznikla základní škola bez jediného prvňáčka. Našlo se jen jedenáct dětí, jejichž rodiče byli ochotní své potomky do školy zapsat, což bylo na otevření třídy málo. Zvýšení zájmu o své služby zaznamenaly soukromé školy.

„Rodiče reagují různě, názory jsou rozdělené. Někteří si myslí, že se nic zas tak špatného neděje, ale je mnoho rodičů, kteří jsou znepokojení. Začal školní rok a ukazuje se, že se naše obavy naplnily. Základní školy nejsou sedmáky připravené, nestihly připravit učebny, v Pomoří je škola, kde se děti učí na zemi, protože včas nedorazily lavice a židle, nejsou učebnice, neexistuje plán lekcí. A obětí chaosu jsou naše děti. Žádný rodič nechce, aby jeho dítě nemělo učebnice a sedělo na podlaze,“ vypočítává problémy Łobodová, která patří k nejvýraznějším kritikům reformy a je spoluautorkou iniciativy Rodiče proti reformě školství.

„Moje mladší dcera má dvanáct let a právě na jejím ročníku se bude celý experiment odehrávat. Začala jsem proto hledat informace, abych věděla, co ji čeká. Naše iniciativa vznikla měsíc po ohlášení reformy. Když se ukázalo, jak špatně je připravená, rodiče z celého Polska začali hledat někoho, kdo by je v jejich nesouhlasu podpořil. Začali jsme jako malá skupina na Facebooku. Aniž bychom to čekali, začali nám psát lidé z celého Polska. Vyrazili jsme na schůze do Sejmu a svolali jsme protesty, všimla si nás média a za dva měsíce jsme už byli velkým hnutím.“

Iniciativa Rodiče proti reformě školství sesbírala skoro milion podpisů pod žádost o vypsání referenda o reformě. Polský Sejm ji ale nevyslyšel.

„Největšími oběťmi reformy jsou děti z vesnic a malých měst, přijdou o šanci na lepší vzdělání. Kromě toho, že už není povinné předškolní vzdělávání pro pětileté děti, budou tratit právě na likvidaci gymnázií. Obvykle šlo o ty nejlépe vybavené školy, s nejlepšími učiteli. Z horších škol na venkově mohly děti vyjet do větších měst za lepšími školami. Teď tam budou muset zůstat.“

Slova Doroty Łobodové potvrzuje odbornice na systémy školství ve světě Renata Nowakowska-Siuta z Varšavské univerzity. „Často máme tendenci vnímat změny ve školství z perspektivy velkého města, bohatších nebo přinejmenším průměrně zajištěných rodin, které si mohou dovolit s dětmi cestovat, platit jim mimoškolní aktivity apod. Pro dítě z malé obce byl ale přechod na gymnázium často zásadním životním okamžikem, bylo to součástí poznávání světa. Dnes klidně může strávit celých osm let v jednom kolektivu a bez následků své vzdělávání základní školou ukončit,“ říká Nowakowská-Siuta.

Renata Nowakowska-Siuta

Vlastenectví v osnovách

Ministerstvo školství tvrdí, že chce polské školství současně modernizovat, ale také více zakořenit v polských tradicích. Studenti si podle autorů reformy mají víc vážit mateřského jazyka a polské kultury. V praxi to znamená více hodin dějepisu a nové osnovy. Ve čtvrté třídě nezačnou děti poznávat historii antickým Řeckem a Římem, ale prvním polským knížetem Měškem. Ze sexuální výchovy zmizel návod na používání antikoncepce.

„Podíváme-li se na osnovy výuky dějepisu, najdeme v nich prakticky jen dějiny Polska bez zasazení do kontextu v širším regionu a vůbec ve světě. Jestli to bude skutečně nebezpečné, bude záležet na tom, jak budou učitelé s žáky pracovat. Je tam ale riziko, že se výuka uzavře do glorifikace polské historie a polské kultury. Pro takové ‚polonocentrické‘ vnímání reality nevidím důvod,“ myslí si Nowakowska-Siuta. Problémy podle ní hrozí i v dalších předmětech, ubývá například výuka cizích jazyků a matematiky. „V celkovém kánonu je vidět odklon od abstraktního a kritického myšlení a návrat ke klasickému vzdělávání. Je snazší mluvit o tom, co bylo, než o tom, co bude,“ dodává.

Podle Nowakowské mělo polské školství řadu problémů a potřebovalo změny. Systém například zanedbává vzdělávání pedagogů a potýká se s nezájmem o řešení kázeňských problémů. Polské školství také nedokáže pracovat s talentovanými žáky a trpí posedlostí testováním. Jsou to ale problémy, které nijak se strukturou školství nesouvisí.

„Děje se to dnes a stalo se to i v roce 1999. Měli bychom víc mluvit o programově-metodických otázkách. Existovaly tehdy vážné pochyby, jestli je zavedení gymnázií opravdu potřeba. Za tu dobu jsme ale překonali řadu překážek, udělali jsme chyby, kvalitnímu vzdělávání jsme nicméně blíž než před 18 lety. Současná reforma opakuje stejnou chybu. Ministerstvo školství opomíjí hlas vědců, kteří hlasitě upozorňují, že se znovu vydáváme nesprávným směrem, soustřeďujeme se znovu na změnu struktury, ne na zlepšování vzdělávání. Ve školství je potřebnější evoluce než revoluce,“ říká Nowakowska-Siuta.

Reformy školství budou v Polsku pokračovat. V roce 2019 začnou fungovat nové typy středních škol a učilišť. Vládní strana Právo a spravedlnost také ohlásila, že chce do příštího roku reformovat terciální vzdělávání.

autor: vid
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.