Rituály a posvátné chvilky před jídlem nepodceňujte, radí Pavel Maurer
Před lety jsem chodil na oběd s jedním malajským kamarádem z Kuala Lumpur. Byl a je to moderní člověk: Jezdí na motorce, na kole, na kolečkových bruslích, hezky maluje, má spoustu kreativních nápadů a je velmi citlivý. Kdykoli jsme spolu byly v restauraci, vždy poté, co nám obsluha položila jídlo na stůl, tak on chvíli zmlknul a jen se tiše díval do talíře. Pak jsme začali normálně jíst, smát se a mluvit.
Ptal jsem se ho, co dělá? Protože u nás se většina lidí vrhá na svůj pokrm ve stejné vteřině, kdy jim dorazí na stůl! Žádné okolky, hned do jídla! Já sice vím, jsou tu také zvyky z fabrik a provozů, kde nesmyslný řád nutí lidi najíst se hltavě, v několika minutách a zase rychle běžet ke strojům.
Ale to je, jak všichni víme, špatně! Modlitba nebo jen pozastavení, rozhlédnutí se kolem, vnímání vůní a pomalé startování našich chuťových pohárků, to je správně. Když se jídlo vaří ve spěchu, tak je to stejně hloupé jako když se ve spěchu konzumuje. Jídlo zásadně ovlivňuje naše nálady, naše zdraví, naši kondici. Je spousta jiných věcí v našem životě, které nemusíme dělat a nic se nestane, ale v případě jídla a pití jsou naše návyky zcela zásadní.
Ať vyznáváte jakéhokoli boha, to je pro mne v této chvíli nepodstatné, tak všechny rituály nás vedou k tomu, abychom obětovali chvilku svého času, vzpomněli na dary přírody a poděkovali za to, že jsme. A v těchto pro mne posvátných chvilkách právě poskytujeme našemu tělu čas, aby se připravilo, nehltalo, nepolykalo hmotu bez duše a abychom se my celkově zklidnili.
Snídaně v letu, oběd rychlovka a královská večeře? Pavel Maurer nastiňuje zásady správného stravování
Dáte si ráno pořádnou snídani, nebo spíš jen něco v rychlosti zhltnete a utíkáte do práce? V dnešní době plné stresu a spěchu se mnozí lidé nestíhají správně stravovat. Ráno skoro nejedí a večer si všechno vynahradí královskou večeří. Jak se zdravě stravovat a nezatěžovat zbytečně organizmus? Právě to radí v pravidelné glose Pavel Maurer.
Věřte, že je to nejlepší, co můžeme pro sebe udělat! Pokud nemáte žádného boha, nevadí, jen se trochu zamyslete třeba nad vůní špenátu, hovězí pečínky nebo třené ořechové bábovky. Bude vám stoprocentně chutnat víc a také dá víc vašemu tělu!
Přiznávám, že já jsem se s tím malajským kamarádem trochu styděl. V tom každodenním shonu jsem totiž zapomněl, že když moje moravská babička položila talíře na stůl, tak jsme všichni museli být zticha, protože ona děkovala Bohu za ty dary …chléb náš vezdější dej nám dnes… a přidala si svoji oblíbenou doušku …a naděl stokrát víc. A teprve potom jsme se mohli všichni v klidu pustit do jídla.
