Rio opět ovládne samba. Kdo má letos nejlépe natrénováno?

V neděli v noci vystoupí na známém brazilském sambodromu škola samby Portela, jedna z nejstarších v Rio de Janeiru. Právě ona doposud neotřesitelně drží rekord v počtu ocenění pro nejlepší školu samby – šampionkou karnevalu se stala jedenadvacetkrát. Na další titul ale čeká už neuvěřitelných 30 let. Navštívil jsem její tréninkový večer a zjistil, že lidé z Portely si letos opravdu věří.

V jedné z ulic čtvrtě Madureira v Riu de Janeiro to vře. Za zdí a za turnikety zní bubny a halas stovek lidí. Málokdy se Severní zóna ukazuje v turistických průvodcích, právě tady je ale prapůvod slavného karnevalu – základna školy samby Portela.

Ujímá se mě Valter. Je vedro. Jeho černá pleť se leskne a jeho oči září. Pro školu Portela „pracuje“ už mnoho let. Ukazuje mi velký krytý plac, něco jako parket, jen betonový – okolo jsou balkony ve dvou patrech, vepředu jakési jeviště.

Beton ve víru samby

A hned vedle ve dvou řadách zády k sobě přilepené zděné mini restaurace, kde si dávají silný vývar nebo těstoviny se slepičím masem. Kdo sem přijde poprvé, nemůže tušit, co se tu všechno odehrává.

Vypadá to jako velký chaos. Ale vše tady ve škole samby má svůj řád a svou funkci… „Takzvaná harmonie je skupina lidí, která vede celou školu na sambodromu. Právě ona drží školu pohromadě,“ říká dole na „seřadišti“ Jorge Pitanga.

Babičky z Bahíe - dámy, bez kterých se žádné karnevalové defilé neobejde

Skupina lidí, které šéfuje, má hodně práce: Jeho lidé velí desítkám takzvaných křídel a musí udržet celkem skoro pět tisíc lidí v rytmu, tak aby celé defilé působilo harmonicky a vešlo se do hodiny a dvaadvaceti minut.

Roztančené babičky z Bahíe

Pitangovi lidé se poznají tak, že skáčou a mávají jak zběsilí, aby všechno udirigovali. Speciálním křídlem tanečnic jsou takzvané bahianky – starší dámy tančící na počest žen, které zachránily sambu před zapomněním.

„Bahianky jsou pro školu samby jako mamky. A maminka je maminka,“ říká Jane Carla, která vede stovku tanečnic s pěkně nakasanými sukněmi.

„Už nám schází nacvičit jen drobnosti. Jen malé úpravy. Máme měsíc na to, abychom vše vylepšili,“ říká ten, kterého všichni znají pod přezdívkou „Hrdlo“. Právě on je hlasem, který svolává všechny k nácviku a který udává pokyny tehdy, kdy je třeba.

Se zpěváky na pódiu zpívají i lidé dole. Text své písně už znají nazpaměť

Bez bubnů by to nešlo

Shora z balkonu vypadá cvičiště jako obrovské vlnící se moře – pohupující se v rytmu samby. Po celou dobu nácviku karnevalového defilé ze sebe vydává hlavní zpěvák s pomocníky všechno.

Vedle hrají muzikanti a z boku udává rytmus bicí sekce – bateria. Má přes 200 lidí, kteří tlučou palicemi do velkých bubnů, ohebnými proutky do miniaturních bubínků, chrastí mini činelky a někteří v ruce svírají a umně hrají na zvony, tak typické pro sambu.

Čtěte také

Ohlušující rachot bubnů se pomalu vytrácí, bubny doznívají, trénink školy Portela na vystoupení na sambodromu v Rio de Janeiru končí a já mám pocit, že celou noc už nic jiného neuslyším.

Areál se vyprázdnil. My ale stojíme ještě dlouho u obrazu zakladatele školy Portela s tanečnicí Claudette a mým průvodcem Valterem: „Myšlenka, na které vznikly olympijské hry, je to, co dnes představuje samba v Rio de Janeiru. Spojení lidí.“

Zvony jsou součástí bicí sekce, která čítá často až 300 členů a umí to pěkně rozjet

Rivalita jen na přehlídce

„Teď například se setkáme tři školy samby. Je to způsob, jak si padnout s kamarády kolem krku. Jdeme všichni ruku v ruce. Bojujeme jen na sambodromu,“ ujišťuje mě.

Všichni tady v Portele věří, že právě letos zvítězí – po 30 letech! Prý díky novému prezidentovi školy a novému vedení. „Dnes mají všichni z vystoupení radost, není to tak přísné. Všichni se baví, je to Portela plná lásky. Opravdová Portela,“ říká Claudette.

Oba dva mají při vyprávění oči plné slz a mně z jejich vyprávění nabitého emocemi naskočila husí kůže. Už vím, komu budu letos na sambodromu fandit.

autor: dkk
Spustit audio