Říkali mu Čeko. Česky mluvil líp než khmérsky. Teď si kambodžský král Sihamoni objednal i český návrh královské koruny
Češi svého krále nemají a někteří toho možná i trochu litují. S jistou nadsázkou by se dalo říci, že českého krále přece jen máme. Kambodžský král Norodom Sihamoni v Praze žil a studoval dvanáct let. Dodnes mluví plynně česky a Českou republiku považuje za svůj druhý domov. Česká designérka Viktorie Beldová teď pro něj dokonce vytvořila novou moderní královskou korunu.
Obří portrét kambodžského krále Sihamononiho stojí přímo naproti královskému paláci. Osvětlují ho stovky žárovek. V parku přímo pod ním se každý večer scházejí obyvatelé Phnom Phenu a pořádají pikniky.
„Až před deseti lety jsem se od pamětníků doslechl, že náš současný král studoval v České republice, respektive Československu,“ omlouvá se mladý muž, který na nábřeží řeky Tonle Sap, přímo naproti královskému sídlu, prodává suvenýry.
„V roce 2012 jsem měl možnost navštívit Prahu a viděl jsem školu, kde král studoval. Starší lidé to většinou vědí, mladé to ale už nezajímá,“ hodnotí obchodník Akra. Jeho slova potrzuje i paní Thevy. Sama v Československu studovala a nepochybuje o tom, že všichni Khmérové o Sihamoniho českém životě vědí, tedy alespoň ti starší.
Citlivý král, který umí česky
Jak se vůbec král Sihamoni do Československa dostal? V roce 1962 přijel studovat taneční umění. Nejprve ale musel absolvovat základní školu, až potom Akademii múzických umění.
Do Prahy jej přivedla náhoda. Jeho otec, král Sihanuk, požádal evropské vlády, aby jeho synovi umožnily vzdělání. Odpovědělo jen Československo. V zemi pak Sihamoni strávil dvanáct let. Sám, jen s preceptorem, kterého zajistilo české ministerstvo školství. Doprovázel ho po koncertech a divadelních představeních a také se s ním učil.
„Dodnes mluví král lépe česky a francouzsky než khmérsky, ale lidé ho mají rádi. Často o něm mluví,“ hodnotí krále další z jeho poddaných. Ne všichni jsou ale takto zdvořilí. Na adresu krále Sihamoniho je slyšet i kritiku.
„Lidé na venkově ho mají rádi a důvěřují mu, pro lidi z měst, kteří sledují politiku, je ale příliš slabý. Jeho otec, král Sihánuk, to byl silný muž, který dokázal prosadit své zájmy a krotit rozhádané politiky. Sihamoni se drží v pozadí, zabývá se spíše náboženskými úkony, v tom je velmi zběhlý. Má sociální cítění, pomáhá chudým, ale politice se moc nevěnuje.“
Nejslavnější „Čech“ v Kambodži
Vraťme se ale ještě k Sihamoniho pražskému životu, na který dodnes rád vzpomíná. O neobvyklém žákovi dejvické základky informoval v roce 1963 krátce po jeho příjezdu i filmový týdeník.
Malý princ Sihamoni se v češtině opravdu zlepšil. Natolik, že po letech prožitých v Praze skoro zapomněl rodný jazyk, za což si ho dodnes Khmérové dobírají.
Pamětníka jsem našel daleko od hlavního města, na khmérském venkově.: „Když se vrátil, neuměl pořádně khmérsky, lidé se mu smáli a říkali mu Čeko, tedy Čech. Vím, že tam někde studoval, ale kde to je, nemám tušení,“ směje se starý muž.
