Režisér Igor Chaun: Elitou je člověk, který si našel vztah k životu, své zemi, lidem a bohu

26. únor 2017

Říkalo se o něm, že byl nejtalentovanější režisér své generace. To místo ale opustil. Osobním i pracovním životem jel často rychleji než Martina Sáblíková na bruslích. „Dělám všechno, všechno mě baví, ale díky tomu ani v jednom těch oborů nedosáhnu té velikosti. Mě ten život neuvěřitelně baví. A já ho prostě žiju,“ říká Igor Chaun.

„Nikdy jsem se nenaučil bruslit na ledových nožích. O to víc mě Martina fascinovala. Ve sportu zastavíte většinou smykem. Když v životě zastavíte smykem, je to většinou průšvih. Rychlost v životě má zvláštní podobu: My se domníváme, že jedeme stále stejnou rychlostí, ale s odstupem vidíme, že jsme to túrovali na vysoké otáčky a motor naříkal, jindy jsme jeli volnoběhem a přitom jsme mohli trochu přidat plyn. Věřím, že když se naše duše podívá zpětně na ten život, tak zjistí, že jela přesně tou rychlostí, jakou měla jet,“ porovnává slavný režisér rychlobruslení a svůj život.

Jak se dostal k Martině Sáblíkové?


Závodník v kukle, kombinéze, to je osamělá jednotka na oválu. Myslím, že se nám Martina otevřela. Žijeme v době, kdy se zdůrazňuje negativní a nevidí se pozitivní. A já se vším co dělám pokouším pozitivitu ukazovat, připomínat.Igor Chaun

„Na Martinu slyšeli. Spojil jsem se s trenérem a domluvilo se to. Jediná možnost byla jet do podhůří Alp. Ona je opravdu introvertka. Jako člověk média nepotřebuje. Žije svůj zvláštní život v té skupině, oni mají náhradní rodinu. Mají úzký, blízký, přátelský vztah a oni si tam vystačí,“ vysvětluje Igor Chaun.

Kdo by podle něj měl patřit do GENu? „Za elitu národa můžeme považovat člověka, který má vyřešeného sebe sama. Teprve když mám vyřešeného sebe sama, můžu pomáhat ostatním.“

autor: mmk
Spustit audio

    Nejposlouchanější

    Více z pořadu

    E-shop Českého rozhlasu

    Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

    Václav Žmolík, moderátor

    ze_světa_lesních_samot.jpg

    Zmizelá osada

    Koupit

    Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.