Regulované a neregulované nájemné, ztráta občanského průkazu, nový zákon ve Francii
Hosty duelu byli Stanislav Křeček, poslanec ČSSD a zároveň předseda Sdružení nájemníků a Petr Gendalovič, primátor Ústí nad Labem, stínový ministr ODS pro místní rozvoj. Mluvili s Hanou Hikelovou převážně o problémech regulovaného a neregulovaného nájemného. O kolik se bude nájemné zvyšovat? Je regulace nájemného spravedlivá?
Přehled příspěvků
Hana Hikelová: Nájemné by se v Česku mělo zvyšovat, a to třikrát po sobě o 10 procent. O problémech regulovaného nájemného budu za chvíli mluvit se Stanislavem Křečkem z ČSSD a Petrem Gendalovičem z ODS.
Francouzské národní shromáždění drtivou většinou hlasů schválilo kontroverzní zákon, který zakazuje okázalé nošení náboženských symbolů ve veřejných školách.
Devětadvacetiletá žena z Ostravy se už několikrát dostala před soud za cizí zločiny. Před časem se jí ztratil občanský průkaz a teď je stíhána po celé Moravě za krádeže, které spáchal někdo jiný.
Dominik Hašek ukončil předčasně letošní sezónu v hokejové NHL. Pro přetrvávající zranění třísel tak nenastoupí na národní tým ani na jarním světovém šampionátu v Praze.
Takové jsou některé události druhého únorového týdne roku 2004. Pohled na ně vám nabídnu v následujících minutách. Hezký sobotní podvečer vám při poslechu Radiožurnálu přeje Hana Hikelová
Regulované a neregulované nájemné v Praze
Hana Hikelová: Zákon o nájemném přežil včera ve Sněmovně hlasování o zamítnutí, které prosazovali především občanští demokraté. Ve hře tak stále zůstává koaliční návrh zvyšovat regulované činže třikrát po sobě o 10 procent a to k 1.červenci letošního a příštího roku a k 1.lednu roku 2006. Prý je to jediný možný kompromis, který bylo možné v rámci koalice tří vládních stran nalézt. Jaké problémy působí regulované nájemné majitelům domů, o tom je příspěvek reportérky Radiožurnálu Michaely Veteškové.
Michaela Vetešková: Paní Inge je majitelkou secesního domu v Praze. Je v něm 10 bytů. 8 nájemců platí nájemné regulované, to znamená, že za byt 1 + 1 první kategorie zaplatí jeden nájemník 1.500, druhý za tentýž byt 9 tisíc korun.
Projev paní Inge: Pochopitelně se mi to nezdá spravedlivé a vytváří to, což je takové hezké slovo již z minulosti, antagonistické vztahy nejenom mezi tím majitelem a nájemníkem, ale vlastně vytváří to tady ještě tu další skupinu těch obyvatel, kteří dotují také ty nájemníky s regulovaným nájemným.
Michaela Vetešková: Majitelka říká, že kdyby platili všichni nájemníci jeden druh nájemného, mohla by jej snížit. To si ale teď nemůže dovolit, dům potřebuje udržovat.
Projev paní Inge: To byly fasády, natření oken, nové dveře, stoupačky v jedné polovině domu, tak ještě stále všechny ty peníze, které vyděláme, vracíme zpátky do té nemovitosti. Je to prostě takový ten sedlácký princip, jako když má sedlák rád půdu, tak zrovna tak majitel nemovitosti, ještě speciálně je to samozřejmě umocněno tím, když v ní bydlí, tak chce, aby ten dům nějak vypadal.
Michaela Vetešková: Fasáda průměrně velkého šestipodlažního domu vyjde podle pražských majitelů na půl milionu až na miliony dva, střecha asi na milion a půl, to podle náročnosti poškození.
Projev paní Inge: Ty byty s neregulovaným nájemným, ty nám pomáhají. Já si myslím, že by se to tak splatilo za těch 5 let. Takže v podstatě někteří nájemníci přispívají na pěkné bydlení víc než ti druzí.
Michaela Vetešková: Naše majitelka dům koupila před 10 lety i s nájemníky. Může na tom vydělat?
Projev paní Inge: V současné době naprosto ne. To se vůbec ani tak nedá vyjádřit. V dnešní době ještě stále dotujeme my provoz této nemovitosti. Zatím se nám ještě nesplatily ty opravy, které jsme udělali za ty léta, což je asi 10 let, co tu nemovitost vlastníme, tak se nám ještě nevrátilo všechno to, co jsme do ní investovali ze svých peněz, ze svého příjmu.
Michaela Vetešková: O takzvaném přechodu nájmu na rodinného příslušníka také dobře ví. Nájemníci s regulovaným nájemným smlouvu přepíšou například na své vnuky a ti pak v tomto bytě mohou bydlet a jejich nájemné je stále regulováno.
Projev paní Inge: Ale ve chvíli, kdy ti mladí lidé se od svých rodičů odstěhovali, ale po 20 letech se sem zase nastěhuje vnučka, tak v podstatě to vyznívá jako spekulace.
Duel - nájemné
Hana Hikelová: No a nájemné je i tématem pro následující minuty. Ve studiu je se mnou teď poslanec ČSSD a zároveň předseda Sdružení nájemníků Stanislav Křeček, hezký podvečer.
Host (Stanislav Křeček): Dobrý večer.
Hana Hikelová: A primátor Ústí nad Labem, stínový ministr ODS pro místní rozvoj, Petr Gandalovič. I vám hezký podvečer.
Host (Petr Gandalovič): Dobrý večer.
Hana Hikelová: Pane poslanče, naváži na ten příspěvek, který jsme slyšeli. Je podle vás spravedlivé to, že za stejný byt platí někdo 1500 korun a někdo jiný 9000 korun? Jsou to samozřejmě pražské byty, jak bylo zmíněno v příspěvku.
Host (Stanislav Křeček): Paní redaktorko, to už je tak obehrané téma, všechny argumenty byly řečeny, že vůbec nechápu, proč tím ještě obtěžujete. Spravedlivé, spravedlivé. Já nevím, jestli je to spravedlivé. Ten problém je v tom, že v roce 95 naproti od evropské praxe, která je v celých evropských státech, prostě zákon náš umožnil, aby majitelé mohli požadovat cokoliv. Čili majitelé dneska požadují 9000, jak říká ta paní. Ona říká, že by to snížila, kdyby nemusela regulovat, to je nesmysl, proč by to snižovala, když může požadovat cokoliv. Ten problém je v tom, že majitelé mohou požadovat cokoliv, čili požadují přemrštěné ceny, které dneska mladí lidé zaplatit nemohou a proto je ten relativní nedostatek bytů. To, že by někdo někoho dotoval, to je prostě absurdní nesmysl. Dneska samozřejmě regulované nájemné bohatě stačí, dneska obce mají příjem z regulovaného nájemného, dávají to na jiné věci, než je nájemné, takže takovéto hrátky prostě, jestli je to spravedlivé nebo není, je problém.
Hana Hikelová: Pane Gandaloviči.
Host (Petr Gandalovič): No, já bych především chtěl říct, že mě je líto, že to pana Křečka obtěžuje. Já si myslím, že je celá řada lidí, které to spíše trápí a nejsou to jenom ti majitelé domů, kteří fakticky doplácejí i ze svého na ty opravy a údržbu domů, ale jsou to právě ti mladí lidé, kteří nemohou přijít k bydlení a musí na to takhle doplácet, vlastně na ty, kteří bydlí v regulovaném. To je první věc. Opravdu mě překvapuje, že to někoho takto obtěžuje.
Host (Stanislav Křeček): Ne, já jsem řekl, že to obtěžuje diváky, opakování stále stejných nesmyslů, že jo.
Host (Petr Gandalovič): Ne, ne, ne. Jako primátor města, které má velký podíl bytů ve vlastnictví obce, v Ústí je spoustu panelových domů, mohu říci jednu věc. Město na tom nevydělává a už na tom vůbec nevydělávají nájemci, protože v podstatě to, co se vybere na nájemném, nestačí na řádnou údržbu. Vlastně kdybychom to brali podnikatelsky, tak odpisy, takzvané, to, co vlastně se každoročně počítá jako zmenšení hodnoty toho domu, plus údržba, plus veškerá administrace těch smluv samozřejmě jsou dražší, než ta částka, která se vybere.
Hana Hikelová: Já se vrátím k té regulaci. Pane poslanče, ten návrh koaliční, že by se mělo zvýšit nájemné třikrát o 10 procent v podstatě do roku 2006, pokud tedy projde Sněmovnou, řeší nějak komplexně tu situaci? Protože podle odhadu odborníků například ty náklady na prostou reprodukci bytového fondu se pohybují třeba u bytu 1. kategorie kolem 40 až 60 korun na metr čtvereční, což v podstatě bude pouze v Praze cena jenom toho nájemného a už Ústavní soud označil v podstatě za protiústavní toto nařízení.
Host (Stanislav Křeček): Ne, paní redaktorko. Nemaťte lidi. Ústavní soud neřekl, že regulace je protiústavní. Nic takového soud neřekl.
Hana Hikelová: Ne, ne, ne. Řekli, že regulace nájemného pod úrovní nákladů na prostou reprodukci je protiústavní, ne, že regulace je protiústavní.
Host (Stanislav Křeček): No, to, to je názor zajímavý, ale vyplývá z něho, že čím horší barák, potřebující větší náklady, tak tam bude dražší nájemné, protože ten potřebuje větší náklady. To je samozřejmě nesmysl, takhle to vykládat nelze. Já prosím vás neříkám, že to regulované nájemné nějak zajišťuje nějaký mimořádný zisk nebo něco takového. To já nic takového neříkám. Já jenom stále poukazuji na situaci lidí, kteří už dneska náklady na bydlení nejsou v stavu zaplatit, to je jediná věta, kterou já opakuji. Takže vyřešme problémy starých lidí, důchodců a lidí, kteří už dnes ani ty regulované nájmy nejsou schopni platit, protože nájemné dělá u nás jenom 6 procent nákladů na bydlení. Ten zbytek jsou náklady na bydlení, energii a tak dále. A ti lidé to už nejsou schopni dneska platit, takže tohle vyřešme.
Hana Hikelová: A pane poslanče, ale zůstaňme u toho nájemného. Neměla by být ta starost o sociálně slabě, protože jste zmiňoval, že na to lidé nebudou mít, na to nájemné, starostí státu a nepřenášet to na ty majitele nebo na ty pronajímatele?
Host (Stanislav Křeček): Ale to samozřejmě, takhle, když to řeknete, tak vám řeknu ano, ale do jaké míry, do jaké míry, že jo? Všude v Evropě, znovu vám říkám, je nájemné určováno zákonem, nikde si nemůže, jako u nás, majitel domu stanovit, když má volný byt, jakýkoliv nájem. Tady jsme naprostá evropská výjimka. V Německu může jenom místně obvyklé nájemné a když požaduje více o několik procent, tak je to trestný čin lichvy. U nás nic takového není, u nás paní, která tady mluvila, požaduje 9000, to samozřejmě mladí lidé zaplatit nemohou. Problém řešme, problém lidí, kteří nejsou schopni to platit, pak teprve vyřešíme tu regulaci nebo zvyšování té ceny. Já neříkám, že tam nebydlí spousta lidí, kteří mohou platit více, to ale není problém. Problém je těch, kteří už dnes platit nemohou to, co se platí dnes.
Hana Hikelová: A proč tedy ti, co mohou platit více, více neplatí? Protože jim to omezíme stejně jenom třikrát deset.
Host (Stanislav Křeček): No, omezíme to třikrát deset, doufáme, že ani to ne, protože chceme příští rok jako koalice předložit zákon o nájemném, který stanoví to místně obvyklé nájemné, čili omezíme i to, aby majitelé mohli požadovat cokoliv. Stanovíme tu cenu, na kterém by bylo to nájemné považováno za místně obvyklé a které by nemělo už dále ty mladé lidi a lidi, kteří hledají byt, tolik zatěžovat.
Hana Hikelová: Pane Gandaloviči.
Host (Petr Gandalovič): To mě teda vyděsilo úplně, musím říci. Jestli se tedy pan Křeček teďka vlastně přiznal k tomu, že se chystá nejen regulovat stávající regulované nájemné, ale doregulovat i ty volné nájmy, které přispěly také mimo jiné k tomu, že, jak ta paní říká, aspoň ten dům nějak vypadá, protože ti nešťastní nájemníci, kteří jsou v tom volném nájemném, se tedy podílejí vlastně svými financemi na jeho zvelebení a pan Křeček příští rok zreguluje té paní i to nájemné volné, tak to já teda nechtěl bych být v kůži té paní a z hlediska toho, co pan Křeček řekl, je to dost jako poplašná zpráva.
Host (Stanislav Křeček): Ne, pan Křeček ne, to je záměr celé koalice a bude to ve vládním návrhu zákona.
Host (Petr Gandalovič): To považuju za naprosto, naprosto šílenou představu, že začneme regulovat teď ty volný nájmy, a doufám, že se . . .
Host (Stanislav Křeček): Ale, vždyť je to tak v celé Evropě, vy jste byl dlouhá léta ve Spojených státech, řekněte nám, jak je v New Yorku regulované nájemné?
Host (Petr Gandalovič): V New Yorku je pozůstatek regulovaného nájemného na Manhattanu v několika prostě v oblastech, kde to skutečně má charakter už dneska vysloveně vylobovaný, protože v podstatě všechny volné byty jsou dnes jaksi naprosto s deregulovaným nájemným, jenom pozůstatek několika bytů v několika čtvrtích je ještě regulovaný a obecně se to považuje za jeden z nejhorších rysů, za jeden z nejnespravedlivějších rysů, kdy na jedné tedy z těch nejlepších adres bydlí bohatí lidé v nájemném za 1500 dolarů, když tržní cena toho bytu je řádově 6000 dolarů. Ale to nebudeme sem tahat. Ještě bych řekl dvě věci. Za prvé, také se mi nelíbí, že pan Křeček jaksi argumentuje těmi mladými lidmi, kteří chudáci nemohou sehnat byt, ale oni ho nemohou sehnat právě kvůli té regulaci, protože právě díky regulaci je velký počet neobsazených bytů, které si ti lidé drží, protože se jim to prostě vyplatí. Drží si je pro různé prostě své příbuzné, aby si to v té regulované ceně udrželi. Kdyby panu Křečkovi záleželo na těchto mladých lidech, tak právě by musel zderegulovat, protože v tu chvíli by se na trh vrhly ty byty, které jsou dnes volné.
Hana Hikelová: Já tady dám jednu statistiku, kterou mám z Ministerstva pro místní rozvoj. V České republice je podle těch stávajících údajů 427 bytů na tisíc obyvatel, to je celkem srovnatelné s parametry, které jsou běžné v rámci Evropské unie. V žádné jiné zemi ale nenarazíme právě na to, že tam je více než půl milionu bytu neobydlených, tak jak je to podle statistik v České republice.
Host (Stanislav Křeček): To není pravda, to není pravda. Vy se pletete.
Hana Hikelová: To je aktuální statistika.
Host (Stanislav Křeček): Ne, ne, ne. Vy si pletete statistiku, vy si pletete neobydlené byty a byty, ve kterých nikdo není hlášen k trvalému pobytu. Statistický úřad nezjišťoval, jestli byt je obydlený nebo neobydlený, ale jestli tam někdo je přihlášen k trvanému pobytu a to je naše specialita, že u nás se ubytovávají lidi bez nájemní smlouvy, aby se mohli snadno vyhodit. Takže tito lidé . . .
Hana Hikelová: Takže podle vás u nás nejsou byty neobydlené.
Host (Stanislav Křeček): Ne, ne, no samozřejmě jsou, pronajímatelé nedávají na trh, protože nemusí. Nejsou zdaněny, jako u nás v západní Evropě, kde jsou prázdné byty zdaněny, potom ten majitel má snahu je pronajmout. U nás majitel dům nemá žádný zájem byty pronajmout, čeká na nějakého bohatého nájemce a do tý doby je byt volný. On nemá nejmenší zájem . . .
Hana Hikelová: Proč by ten majitel neměl zájem je pronajmout, když je může pronajmout za tržní nájemné?
Host (Stanislav Křeček): No protože mu je to jedno, protože je mu to jedno. No právě proto, že vidíte, že to tržní nájemné nehraje na to obsazování bytů roli.
Hana Hikelová: Pane Gandaloviči?
Host (Petr Gandalovič): No, všimněte si, jak z úst pana poslance Křečka padají neustále ta slova regulovat, danit. To je prostě vaše logika. Vy to, co v podstatě se ještě trošku na tom trhu hýbe, což je teda ten volný segment z toho trhu, který prostě aspoň trochu v Praze a v těch větších městech funguje, tak vy byste to jedině, co na tom vy vidíte, že to je zregulovat a zdanit, to je logika vaší strany a výsledkem je prostě ten stav hospodářství, ve kterém jsme dneska. Ten počet nezaměstnaných, který v současný době, se tím snad nemůže chlubit ani vaše vláda.
Host (Stanislav Křeček): My chceme, aby to bylo u nás jako v Německu. Jestli myslíte, že v Německu je to blbě, no tak to řekněte, pane primátore. My chceme, aby ten stav byl, jako v Německu. Místně obvyklé nájemné, které je majitel oprávněn požadovat.
Host (Petr Gandalovič): Pan Křeček, myslím, klade moc velký důraz na svá pozorování, pro mě jsou důležité ty statistické údaje, například o tom počtu volných bytů, které skutečně podle mého názoru jsou výsledkem té regulace. Co se týká té sociální oblasti, já bych se k tomu chtěl ještě vyjádřit. Samozřejmě, že ten návrh na deregulaci nájemného je třeba vyvážit sociálními opatřeními. Je jasné, že by vznikla skupina občanů, kteří by se dostali do sociálně obtížné situace. Na to ODS je připravena podat návrh zákona o příspěvku na nájemném, to znamená . ..
Hana Hikelová: Máte na mysli ten adresný příspěvek na bydlení, o kterém se mluví?
Host (Petr Gandalovič): Adresný příspěvek na nájemné, na nájemní vlastně jaksi bydlení, nebylo by to tedy vlastně jako na bydlení obecně, bylo by to na nájemné, byl by to příspěvek, který by byl právě vyplácen lidem, kteří by prokázali, že jejich výdaje na bydlení přesáhnou těch 15 procent disponibilního objemu financí. My nechceme provést plošnou deregulaci bez toho, aniž by byl ten druhý konec, to znamená ta sociální oblast, ale chci dát srovnání s počátkem 90. let, kdy prostě v jednu chvíli se zdálo, že je naprosto nemožné zderegulovat ceny potravin. Říkalo se, co se stane, ceny potravin vystoupí do astronomické výše. Byla deregulace potravin provedena, byl ten takový ten plošný vyrovnávací přídavek. Samozřejmě, že po té určité době se ceny potravin ustálily tam, kde jsou a za posledních x let dokonce víme, že ceny potravin klesaly. Totéž by se stalo s nájemným, samozřejmě, že by došlo k té deregulaci tak, že by postupně vlastně se ustálila určitá hladina, podle toho, v jaké jsme lokalitě, jaká je kvalita toho bydlení, jaká je tam ta poptávka.
Hana Hikelová: Pane poslanče, je pro vás akceptovatelný návrh na vyplácení adresných příspěvků na bydlení...
Host (Stanislav Křeček): No, ježíšmarijá, jenže za 13 let ho ještě nikdo nepředložil. To, co říká pan, pan primátor, to je sice krásné a jsou to jenom slova. Oni to přece nikdy nepředložili.
Hana Hikelová: Ale Sociální demokracie ho také nepředložila.
Host (Stanislav Křeček): Ale jo, my ho vyplácíme. Dokonce, že jo. Ty majitelé domů mají pravdu, že to čisté nájemné je velmi nízké, ale každou vládu musí zajímat ty náklady na bydlení lidí, a ty náklady na bydlení už dosahují těch evropských průměrů, čili ty náklady na bydlení jsou vysoké a nájemné je velmi nízké. Já si to uvědomuju, ten rozdíl, všichni si to uvědomujeme. . .
Hana Hikelová: A proč na to mají doplácet ale ti majitelé . . .
Host (Stanislav Křeček): No protože se nedá, bohužel je situace taková. My nežijeme v normální situaci. O těchhle věcech se bavit nemá žádný smysl. Bavme se o tom, jak říká pan primátor, co s lidmi, kteří nebudou schopni náklady na bydlení platit. A my dostáváme rezoluce, vyhoďte je na ulici . . .
Host (Petr Gandalovič): Já jenom říkám, že v případě, že bychom deregulovali, že by došlo k postupnému sblížení toho tržního nájemného a toho vlastně nově zderegulovaného nájemného a vlastně by se dokonce tomu přizpůsobil samozřejmě i ten černý trh s byty.
Host (Stanislav Křeček): Já, víte, proč by majitel požadoval méně, když může požadovat hodně? My musíme prostě říct tu maximální částku, kterou může požadovat.
Hana Hikelová: Ale není to . . .
Host (Stanislav Křeček): Není to absurdní, není to absurdní.
Hana Hikelová: Ale ten majitel chce mít v těch bytech nájemníky. . .
Host (Stanislav Křeček): Ale vždyť ta zkušenost je taková, že nechce, vždyť ta zkušenost je taková. . .
Host (Petr Gandalovič): Vždyť vy vycházíte úplně z naprosto . . .
Host (Stanislav Křeček): Ne, já z reality vycházím. . .
Host (Petr Gandalovič): To je takový ten váš plánovačský . . . Vy totiž celý život žijete v tom regulovaném nájemném, ale vy si vůbec nedovedete představit tu pozici toho majitele.
Host (Stanislav Křeček): Představte si, i za první republiky...
Host (Petr Gandalovič): Toho majitele domu nebo bytu, který musí přece mít zájem na tom, aby ten dům nebo byt byl obýván řádnými, dobře platícími nájemníky, kteří se nemění každýho půl roku, protože nestačí platit nájemné. Ty transakční náklady spojené s tím, že vystěhováváte nájemníka, sháníte nového nájemníka přes realitní kancelář, prověřujete to, zda ten nájemník je nebo není kredibilní, to jsou obrovské transakční náklady a každý majitel si uvědomí, zda zvyšovat to nájemné někam nad míru toho, co je ta řekněme průměrná rodina schopna a ochotna zaplatit. Nebojme se té deregulace. Žádný majitel, vůbec už ne obce, protože obce jsou ještě vázány určitými politickými zájmy, že jo, obce nemůžou zvýšit nájemné, protože by skončila ta reprezentace a soukromý majitel také nezvýší nájemné jenom prostě takovým způsobem, aby mu odešli nájemci. Proč by to dělal? Protože v tu chvíli by měl prázdnej dům a za ty peníze by tam nikoho novýho nenašel, leda nějakýho veksláka. Toto jsou všecko plánovačský obavy Sociální demokracie.
Host (Stanislav Křeček): Ta představa majitelů domů, já si dohodnu nájemné a stát nám to doplatí, to je těch šílenců, že jo, těch majitelů domů některých, kteří vystupují, to je ten jejich sen. Dejte příspěvek do 15 procent, já stanovím nájemné a státe, doplať to. Ale to nikde v Evropě není a to žádný evropský stát nemá.
Host (Petr Gandalovič): Podívejte se, všude ve světě je také situace taková, že se lidé musejí čas od času stěhovat do bytů, které takzvaně utáhnou. Byty budou v každém případě a už dneska to je zcela jasné, mít různé ceny.
Host (Stanislav Křeček): Důležité je, jestli si rodina s průměrným příjmem dneska může opatřit přiměřený byt. Nemůže.
Host (Petr Gandalovič): Opět zdůrazňuji váš přístup. Reguluj, zdaň a případně za občana řeš, jakým způsobem má bydlet. Náš přístup je opačný. Pokud možno zdereguluj, daň co nejméně a občané, právě díky tomu, že bytů je statisticky na tisíc obyvatel relativně dost, občané sami najdou tu svoji nejlepší cestu, jak svůj bytový problém řešit. A stát má povinnost ty sociální řekněme případy, které skutečně nenajdou jiné řešení, stát zde má povinnost zasáhnout.
Host (Stanislav Křeček): Proto jsme členy různých politických stran, pane primátore. To je jasný.
Hana Hikelová: Tolik slova mých dnešních dvou hostů. Já děkuji poslanci ČSSD a zároveň předsedovi Sdružení nájemníků Stanislavu Křečkovi a těším se opět někdy na slyšenou.
Host (Stanislav Křeček): Ano, na shledanou.
Hana Hikelová: A primátorovi Ústí nad Labem, stínovému ministru ODS pro místní rozvoj Petru Gandalovičovi.
Host (Petr Gandalovič): Na shledanou, děkuji.
Hana Hikelová: Na shledanou.
Co se může stát po ztrátě občanského průkazu
Hana Hikelová: Pokud jste někdy ztratili občanský průkaz nebo jiný doklad, pak jsou následující minuty určeny právě vám. Devětadvacetiletá Marie Lešková z Ostravy se už několikrát dostala před soud za cizí zločiny. Před časem se jí totiž ztratil právě občanský průkaz a tato banální záležitost z ní udělala zlodějku. Pravá kapsářka, která krade po supermarketech, se totiž u policejních výslechů prokazuje občanským průkazem paní Leškové. Jak dodává Andrea Čánová, mladá žena musí jezdit po soudech v celé republice a vysvětlovat, jak se věci mají.
Host (Marie Lešková): Mám z toho pocity hrozné, spíš jako zlý sen to mám. V prvé řadě jsem přišla o zaměstnání, že, je tady psychika dětí i mnou, i mým druhem, celou mou rodinu, že vlastně to narušilo klid a pohodlí rodiny, no a hlavně v podvědomí mých sousedů a známých, že se na mě dívají přes ty prsty, že, už tam není ta důvěra a není to kamarádství takové, jak by to mělo být.
Andrea Čánová: Takové pocity zažívá 29letá Marie Lešková, matka dvou malých dětí. Na začátku všech patálií byla banální záležitost, která může potkat každého. Ztratila občanku a vše řádně nahlásila.
Host (Marie Lešková): Vlastně jsem zjistila, že mi chybí občanský průkaz, na to jsem se okamžitě sebrala, letěla jsem na úřad, nahlásila jsem ztrátu občanského průkazu a počkala jsem si vlastně na vydání nového občanského průkazu, který mám tady vlastně.
Andrea Čánová: Později paní Lešková zjistila, že občanku ji ukradla její vzdálená příbuzná. To už se ale rozběhla soudní mašinérie. Nejdříve ji šokoval soud v Opavě, domů ji přišel verdikt samosoudce, který ji vyměřil podmínku za kapesní krádeže. Vyděšená žena se okamžitě odvolala a při hlavním líčení se vše vysvětlilo. Pak se ale celý absurdní scénář opakoval ve Vsetíně, Zlíně a Ostravě. To už se zoufalá žena obrátila na advokáta. Svou čest s pomocí právníka u soudu vždy obhájila. Přišla ale o práci. Uklízela v ubytovně a šéfové zřejmě vadily časté návštěvy policistů.
Host (Marie Lešková): Za mnou chodili ustavičně do práce policisté a vlastně už tam nebyla důvěra vůči mě, už mě brali jako obyčejnou zlodějku, že jsem nějaká zlodějka a podvodnice doslova, protože tam si to jinak neuměli asi vysvětlit. Bez důvodu prostě mi nebyla prodloužena pracovní smlouva.
Andrea Čánová: Pravá zlodějka mezi tím sama čelí obžalobě v Opavě, kde soudní patálie začaly. Pohybuje se na svobodě, přitom vypátrat ji není těžké. I paní Lešková ví, kde bydlí.
Host (Marie Lešková): Vím to přesně a bydlí tam delší dobu, že. Na trvalým bydlišti, chodí volně prostě, že, vysmátá, že, bez problémů. To není normální, aby se někdo vydával delší dobu za mě.
Andrea Čánová: Marie Lešková přišla o práci i o iluze o státním aparátu v této zemi. Poté, co přišla o místo, se zadlužila, protože nemá peníze na cestování po soudech v celé republice.
Hana Hikelová: Tolik tedy příspěvek Andrey Čánové. U telefonu je teď advokát Ivo Adámek. Hezký den.
Host (Ivo Adámek): Dobrý den.
Hana Hikelová: Pane advokáte, proč se už několikrát dostala tato paní před soud za cizí zločiny, i když ona v podstatě udělala to, co podle zákona má, to znamená řádně nahlásila ztrátu svého občanského průkazu?
Host (Ivo Adámek): Snad pochybení, které tam nastalo, bylo to, že to nahlásila pouze u úřadu, obvodu města Ostravy, respektive u magistrátu a že se s tím neobrátila na policii. Já bych tedy doporučil lidem, kteří něco takového postihne, aby okamžitě tedy ihned udělali trestní oznámení proti neznámému pachateli, ale u Policie České republiky.
Hana Hikelová: A jak probíhají potom samotná soudní líčení? To znamená, že například zlínský nebo vsetínský soud nemá informace o tom, jak dopadly soudy v Opavě. Neexistuje takový registr, ze kterého by to bylo zřejmé?
Host (Ivo Adámek): Ne, bohužel ne. Ten centrální registr k dispozici není pro tyto orgány a my to tam vlastně u toho soudu prokazujeme těmi pravomocnými rozsudky, kde již byla ve věci zproštěna. Viz. Okresní soud Opava, Okresní soud Vsetín, případně očekáváme toto zproštění příští týden od Okresního soudu v Ostravě. Ale bohužel ve Zlíně je již nařízeno zase hlavní líčení, tuším na 26. února tohoto roku.
Hana Hikelová: Pane Adámku, setkal jste se už s podobným případem, kdy by někdo takto dlouhodobě zneužíval odcizený občanský průkaz?
Host (Ivo Adámek): No v takovém rozsahu rozhodně ne. Obyčejně se to stává naprosto jednorázově, že někdo najde občanský průkaz nebo odcizí a vymění v něm eventuelně fotografii a potom na podkladě tohoto falešného občanského průkazu uzavře leasingovou smlouvu na jednorázový obchod, ale aby to používal dlouhodobě a dokonce jak tady, na území celé Moravy, s tím jsem se zatím opravdu nesetkal.
Hana Hikelová: Je možné, že paní Leškovou za tyto problémy bude muset nějakou formou odškodnit stát?
Host (Ivo Adámek): Budeme se toho domáhat. To rozhodně, až budeme mít všechny pravomocné rozsudky o zproštění a v každém případě to budeme na státu vymáhat. Jediný problém, který bude, je to, o čem moje klientka hovořila, stran ztráty zaměstnání. Tam bohužel ona měla pracovní smlouvu na dobu určitou a skutečností tedy je, že jí nebyla prodloužena, ale těžko asi budeme prokazovat, že z tohoto důvodu, který ona uvádí.
Hana Hikelová: Já vám moc děkuji. Tolik advokát Ivo Adámek. Těším se opět někdy na slyšenou.
Host (Ivo Adámek): Na slyšenou.
Zákon proti nošení náboženských symbolů ve Francii
Hana Hikelová: Může se do školy chodit v muslimských šátcích či jarmulkách? Lze popření tohoto práva považovat za netoleranci? Debata, která kolem této otázky vznikla, probíhá v několika evropských zemích. Hlavní pozornost je ale soustředěna na Francii, kde se návrh zákona projednával tento týden v Parlamentu. Více redaktor Radiožurnálu Jan Šmíd.
Jan Šmíd: O nošení náboženských symbolů se ve Francii debatuje už delší čas, zejména poté, co byly dvě muslimské dívky kvůli nošení šátku vyloučeny ze školy. Francouzský parlament učinil tento týden důležitý krok na cestě k odsunutí veškerého náboženství mimo státní instituce. A zákon, zakazující nošení těchto symbolů, schválil. Poslanci dosáhli jednoznačné shody, bylo to vůbec poprvé, co spolu hlasovali vládnoucí strana a opoziční socialisté.
Veronika Uhlířová: Drtivou většinou 494 poslanců proti 36 Národní shromáždění odsouhlasilo zákaz symbolů či oblečení, jímž by žáci dávali okázale najevo příslušnost k jakémukoliv náboženství, a to na všech stupních státních škol. 2. a 3. března má zákon projít hlasováním v Senátu, který by měl zároveň ustanovit začátek jeho platnosti od 1. září tohoto roku.
Jan Šmíd: Uvádí spolupracovnice Radiožurnálu v Paříži Veronika Uhlířová. Podle mnohých je zákon namířený jednoznačně proti muslimské populaci. Ve Francii žije na 5 milionů muslimů, demonstrace v Paříži i na jiných místech budou zřejmě pokračovat. Vzhledem k tomu, že většina Francouzů přijetí zákona podporuje, však neznamená tento vývoj z hlediska politických preferencí pro vládu žádný problém, uvádí profesorka politologie na Vysoké škole ekonomické v Praze, Vladimíra Dvořáková.
Host (Vladimíra Dvořáková): Jistý tlak obyvatelstva proti přistěhovalectví je přítomen a tudíž část obyvatel to vlastně může ovlivnit ve směru podpory té současné vládní garnitury, to je, myslím, také jeden z důvodů, proč vlastně to vláda udělala, i když je tam ze stran takového liberálnějšího obyvatelstva vůči tomuto zákonu velký odpor.
Hana Hikelová: Tolik tedy příspěvek mého kolegy Jana Šmída. U telefonu je teď Jiří Slavíček, český novinář žijící ve Francii. Hezký podvečer.
Host (Jiří Slavíček): Hezký podvečer.
Hana Hikelová: Pane Slavíčku, v závěru příspěvku jsme slyšeli názor, že jde o zákon, který by měl podpořit, dá se říci, vládní garnituru. Co vy na to?
Host (Jiří Slavíček): No, je to samozřejmě pravda v jedné věci. Protože 494 poslanců hlasovalo pro a jen 36 proti, přitom se 31 zdrželo hlasování, ale na druhé straně jsou to přímo dva příklady. Já bych si dovolil, abych nepolemizoval s mými kolegy, takovou alegorii, protože představte si zemi, kde 6 až 7 měsíců nepršelo, je tam velké sucho a všichni se shodnou už v primitivních společnostech na tom, že je třeba zaplatit šamana, aby přivolal déšť. Jenže stejný zákon se změní v živnou hrozbu, představte si, že by týden po tomto zákonu, tak, jako se dnes manifestovalo v mnoha francouzských městech, proti němu, tak že by přišla průtrž mračen a velké povodně. Potom by ta užitečnost deště vypadala jinak. Já bych k tomu chtěl dodat, že tento naprostý úspěch pro vládu, protože pro ni hlasovala obrovská většina, se musí vysvětlovat také tím, jako nejen zákonem o užitečnosti deště, ale o tom, že francouzská občanská společnost a její soužití na tom v této chvíli není dobře, protože 65 procent dotázaných Francouzů s tímto zákonem souhlasí, ale ministr školství už dávno a předem prohlásil, že pro prováděcí předpisy, protože tento zákon má přijít v platnost 1. září, zároveň s novým školním rokem, bude konzultovat se všemi církevními autoritami a na druhé straně je tu ještě jedna věc, kterou nikdo v současné francouzské vládě a především prezident republiky, nikdo nepočítal, protože v arabských zemích, které francouzská diplomacie výrazně preferuje, došlo k daleko větším protestům proti tomuto zákonu, než ve Francii samotné.
Hana Hikelová: Všeobecně se má ale za to, že ten zákon je namířen především proti nošení šátků muslimkami. Ten zákon ale nevyjmenovává, čeho se zákaz konkrétně týká. Proč?
Host (Jiří Slavíček): Protože tady jde o to, víte, ono to vypadá, jako aby se vlk nažral a koza zůstala celá, protože ten zákon je namířen proti provokativnímu nošení náboženských symbolů, což s tím se musí souhlasit, protože to je .. ale na druhé straně to vyprovokovalo překvapující reakci, protože jde o školy veřejné a tam si může stát rozhodovat, co chce, ale proti tomuto zákonu se vyslovili nejen katolíci, kde katolické školy, které jsou školy soukromé, na které stát přispívá, už předem ohlásily, že v jiných třídách si mohou příslušníci jiných církví nosit jakékoliv symboly, pokud to nevadí vyučování. No a ministr bude muset, má před sebou těžká rozhodování, protože zákon je krásný, ale jeho prováděcí předpisy nesmí urazit nikoho. A teď si představte, protože nejde jenom o islámský závoj, jde třeba, všichni zapomněli na to, že ve Francii žije přes 5 tisíc cigrů, což jsou indičtí přistěhovalci, kterým jejich víra zakazuje stříhat si vlasy a musí nosit turban a teď jde o to rozhodnout, co je provokativní a co není. Zákon je prostě šalamounský, protože nechává šéfům vedení škol k uvážení to, co je provokativní a co není.
Hana Hikelová: Myslíte si, že ten francouzský zákon může být jakýmsi precedentem pro přijímání podobných zákonů jinde v Evropě nebo to zůstane spíše takovou francouzskou zvláštností?
Host (Jiří Slavíček): Já si myslím bohužel, že to je opravdu symbol toho, k čemu může v Evropě dojít. Pokud jsem si všiml ve francouzských novinách, tak například v české Orlové bude referendum o tom, zda postavit mešitu či ne a tento strach totiž, ten zákon je krásný v tom, že kde je sucho, je třeba, aby pršelo, ale na druhé straně ten zákon totiž nic neřeší. Šalamounsky nechává každé škole rozhodnutí vlastní, co je provokativní a co není, protože musíme si připomenout jinou věc, která hrozí nejen Francii, ale celé Evropě. Protože vzájemná nesnášenlivost, ve Francii došlo například na posledních 10 měsíců k největšímu počtu antisemitských manifestací, v podstatě srovnatelných s dobou před druhou světovou válkou a teď jde o to, že ukřivdění se mohou cítit všichni. Jako já jsem se ptal třeba v mé čtvrti, kde je více než 50 procent muslimů, tak tento zákon je jednoznačně odmítán, protože nikdo nechce, aby jim do toho někdo mluvil, přičemž zákonodárci mysleli především na to, že dívkám, které ho nosit nechtějí, dají tímto zákonem svobodu.
Hana Hikelová: Tolik názory Jiřího Slavíčka, českého novináře žijícího ve Francii. Já vám za ně děkuji a někdy opět na slyšenou.
Host (Jiří Slavíček): Na shledanou.
Fejeton k francouzskému zákonu
Hana Hikelová: Nad problémy s nošením muslimských šátků či jarmulek ve francouzských školách se zamyslel i můj kolega Jan Pokorný a to ve svém pravidelném sobotním fejetonu.
Jan Pokorný: "Francie se pomalu ale jistě stává kolébkou míru. Vyhnula se útoku na Irák a mezi tím vypracovala odzbrojující strategii, která zamezí konfliktům. Stačí zákaz a muslimský šátek či jarmulka se už nikdy nepustí do křížku a naopak. Je třeba ještě uzákonit, aby všechny děti bez rozdílu náboženského přesvědčení musely ve francouzských školních jídelnách dojídat vepřové a konec náboženské netolerance je na dohled.
Francouzskou vládu a Parlament ale čeká ještě spousta práce, chtějí-li odstranit všechny důvody konfliktů. Jistě, kvůli náboženství a Francouzi to ze své historie dobře vědí, jsou lidé schopni se bít hlava nehlava. Další příčinou sporů a řežeb jsou rozdíly mezi bohatými a chudými. I tady je prostor pro smělou politickou tvořivost. Pro klid a mír bude dobré, když se ve škole nepozná, že Pascal z předměstí chodí ve svetru po starším bratrovi a Jean z centra má každý den nový model z butiku.
Tady je ovšem dobrá rada drahá. Školní uniforma by sice leccos řešila, ale je příliš spjatá s vojáctvím a tím i s bojem. Mohla by školáky příliš militarizovat a pak školní uniformy nosí Angličané, tudy cesta nepovede. Největší naději na přijetí může mít návrh, podle něhož se rozdíl mezi chudým a bohatým školákem setře, když budou ve třídách sedět svlečeni do půl těla. Jednak je to otuží a pak taky hrdí Francouzi ukážou prudérním Američanům, že je pohled na nějaké to ňadérko jen tak nevzruší.
Bohužel, tady mírotvornost Francouzů narazí na své meze. Základní spor lidstva, mezi mužem a ženou, se objeví v celé své nahotě. Za vším hledej ženu, povzdechne si francouzský prezident a rezignuje."
Problémy Dominika Haška
Hana Hikelová: Posloucháte Český rozhlas 1-Radiožurnál, Týden v tahu. Dost možná nejpropíranější postavou byl v uplynulém týdnu hokejový brankář Dominik Hašek. Kvůli zdravotním problémům totiž oznámil konec sezóny v zámořském Detroitu. Celý poslední rok jednoho z nejlepších gólmanů české hokejové historie rekapituluje Vojtěch Bidrman.
Vojtěch Bidrman: 8. červenec loňského roku. Dominik Hašek oznamuje veřejnosti úmysl vrátit se po roční přestávce do hokejové NHL.
Host (Jan Nohejl): Ta roční pauza určitě brankáři neprospěje, protože ztrácí něco právě z té své pohyblivosti, i když, pokud vím, tak Hašek během té roční pauzy intenzivně sportoval. Ale myslím, že nestál v hokejové brance, takže mu to jistě neprospělo.
Vojtěch Bidrman: Říká Jan Nohejl, předseda lékařské komise Českého hokejového svazu. Opční právo na olympijského vítěze z Nagana využívá tým Detroit, se kterým rok předtím vyhrál Dominátor Stanleyův pohár. Nastává ale první krize, v týmu Rudých křídel teď působí dva brankáři s astronomickým platem, Curties Joseph má uzavřený kontrakt na 8 milionů dolarů za sezónu, Hašek by měl pobírat o čtvrtinu méně. Zámořská média tak mají před sezónou o čem psát.
Host (Dominik Hašek): Noviny o hokeji už 10 let nečtu, takže nevím, co píšou deníky, ani mě to nezajímá. Já vím, jak chytám, jestli chytám špatně nebo dobře a vím, jak hrajou moji spoluhráči, takže lepší, když si vo tom nečtu, to akorát může odreagovávat od toho, abych se soustředil na tu svoji práci, takže co se píše vám nemůžu říct.
Vojtěch Bidrman: Tvrdí Hašek jen pár dnů před startem letošní sezóny. Odpovídá i na otázku, jestli je před svým prvním zápasem po návratu do NHL nervózní.
Host (Dominik Hašek): Nervozita jako před každou sezónou určitě tam je a pro mě to je taková výjimečná sezóna, protože jsem jenom rok hokej nehrál, takže člověk je trošku víc nervóznější, než třeba před třema rokama nebo podobně.
Vojtěch Bidrman: Problémy však přicházejí hned v listopadu. Haškovi se ozývají třísla, se kterými bojoval takřka chronicky už několik let. 8. prosince nastupuje do 14. zápasu v sezóně a sám netuší, že je to také ten poslední. Návrat původně avizuje po vánočních svátcích, v lednu ale musí své plány poopravit.
Host (Dominik Hašek): Po Vánocích jsem se snažil udělat všechno pro to, abych se vrátil co nejdřív na led, ten můj plán byl před Novým rokem, pak těsně po Novým roce, ale myslím, že spíš naopak, že to, jak jsem se snažil, jsem to trošku přehnal, takže minulý týden jsme měli velkou konzultaci, jak doktor, tak maséři a vedení klubu a ještě rozhodnutí bylo, teďka na dva týdny úplně vysadit, nějakej dlouhodobej výhled teďka nechci dělat. Můj cíl je jasný, vrátit se a v co nejlepší formě a jak to bude řešit vedení nebo novináři, jaký mají názory, to jsou věci, které já nemůžu ovlivňovat.
Vojtěch Bidrman: Zranění třísel se však ani nadále nelepší. Hašek cestuje do České republiky na vyšetření ke známému fyzioterapeutovi Pavlu Kolářovi. Ani ten mu ale příliš naději nedává. Po nedávné All star game se tak Hašek definitivně rozhoduje.
Host (Dominik Hašek): Během minulého týdne se ukázalo, že ta noha nebo to tříslo opravdu to nemůže unést tu zátěž a naopak, kdykoliv se snažím vrátit a pracuju na tom, tak se to pravidelně zhoršuje a to rozhodnutí bohužel muselo přijít, ale přesto si myslím, že kluci mají výborný mužstvo a že mají na to, aby vyhráli. Bohužel to bude beze mě, ale já věřím, že to dokážou.
Vojtěch Bidrman: Ještě před pár lety modla hokejového národa, v současnosti zatracovaný Dominik Hašek bude mít ale také jiné než ryze hokejové starosti. Nejvyšší státní zastupitelství totiž stále prošetřuje obvinění z těžkého ublížení na zdraví. Hašek loni v květnu zranil v in line hokejovém utkání protihráče Martina Šílu a přesto, že pardubické Státní zastupitelství případ kvalifikovalo jen jako přestupek, koncem října toto rozhodnutí zrušilo a vrátilo spis k doplnění. Dominátorovi tak v současnosti stále hrozí až osmiletý trest odnětí svobody.
Hana Hikelová: Doplňme jen, že Hašek razantně odmítl, že by s koncem sezóny měl přijít i konec jeho aktivní kariéry. Prý se už těší na příští ročník NHL. Jisté však je, že nenastoupí v barvách Detroitu, kde mu v létě končí smlouva a vedení klubu ji nehodlá prodloužit. Otázkou zůstává, jestli bude mít o šestinásobného vítěze trofeje pro nejlepšího gólmana NHL ještě někdo zájem.
Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.