Ředitelé Zoo Praha se snaží jít ve stopách Jiřího Jandy

První ředitel pražské zoo profesor Jiří Janda v pracovně
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy První ředitel pražské zoo profesor Jiří Janda v pracovně

Pražská zoologická zahrada vznikla před 80 lety hlavně díky nadšení a finančním darům hrstky vizionářů. Patřili mezi ně první ředitel profesor Jiří Janda nebo velkostatkář Alois Svoboda, který zoo věnoval pozemky v Troji. Nadšení pro věc ovšem provází Zoo Praha i v současnosti a je jasné, že by se neobešla bez náležitého vedení a originálních vizí.

V minulém dílu seriálu o pražské zoo jsme nahlédli do mezinárodní plemenné knihy koně Převalského, kterou už přes 20 let vede zoolog Evžen Kůs.

„Pro naše jelenovité, rohaté a vepřovité postačí ze všech stran krytá budka s nevelikým vchodem dobře vystlaná suchým ležením. I starost o to, aby byl dostatek nezamrzající pitné vody. Velcí dravci jako orli nebo supi ve velké voliéře nejeví vůbec na klesající temperatuře nějaký zájem,“ promlouval k posluchačům tehdy Československého rozhlasu zakladatel pražské zoologické zahrady profesor Jiří Janda.

Spolu s dalšími významnými osobnostmi Zoo Praha patřil k neúnavným popularizátorům zoologie a přírodních zákonů vůbec. Z knih Jiřího Jandy čerpají mnozí odborníci do jisté míry ještě dnes, potvrzuje současný ředitel pražské zoo Miroslav Bobek.

Miroslav Bobek s týmem kolegů z Českého rozhlasu získal cenu Greenpeace za gorilí reality show Odhalení

„Jeho popularizační činnost se zaměřovala zejména na zoologii, koneckonců vydal také inovovanou verzi Brehmova Života zvířat, a především na ornitologii. Byl vášnivý ornitolog, napsal třeba velmi známou knížku Ptačí profily, kterou dodnes někteří rádi čtou,“ přibližuje ředitel zoo.

Také pro Miroslava Bobka je popularizace zoologie jednou z hlavních pracovních náplní. Posluchači Českého rozhlasu si určitě pamatují třeba tak trochu jinou reality show Odhalení. „Všechny projekty spojené se zvířaty jsem vždycky dělal hrozně rád. Pohybovaly se vždy na hranici práce a zábavy, respektive velkého zápalu,“ říká k tomu.

A vypočítává projekty, na nichž se podílel: „Pro Národní muzeum jsme koupili dinosauří vejce, které pak zkoumali odborníci přes tomografii ve Vojenské nemocnici. Nebo Africká odysea – sledování čápů s batůžky, Nová odysea, expedice Via Pontica nebo i zmíněný projekt Odhalení.“

Zdeněk Veselovský se slony indickými při návštěvě pražské zoo v roce 2003

V Československém rozhlase také často účinkoval profesor Zdeněk Veselovský, který vedl pražskou zoo v letech 1959 až 1988. V pořadu Meteor z roku 1979 třeba pronesl: „Oblast zvířecího chování zůstávala velmi dlouho naprosto nepoznaná. Někteří odborníci se vysmívali vyprávěnkám o duševních schopnostech zvířat a s rozvojem biologie postupně získávali vrch ti z nich, kteří tvrdili, že zvířata odpovídají reflexivně na podněty vnějšího prostředí. Zdánlivě vypadá takový názor náramně vědecky, ale je to zase jen tuhé dogma. Stejně nesprávné, jako když se zvířatům mylně přisuzovaly lidské vlastnosti.“

Pražské zoologické zahradě významně pomohl také Petr Fejk, za jehož vedení se Zoo Praha stala sedmou nejlepší zoologickou zahradou na světě. Úspěchu pomohly podle něj paradoxně povodně.

„Takové velké živelní pohromě spojené s evakuační akcí a zároveň tak rychlé a úspěšné obnově po povodni nebyla vystavena žádná zoologická zahrada na světě. Právě to nás pravděpodobně postrčilo na přední místa. Navíc málokterá zoo má tak unikátní příležitost v relativně krátké době vybudovat úplně novou zahradu,“ myslí si Petr Fejk.

Petr Fejk ve studiu Radiožurnálu mluvil o úspěších, ale i o těžkých chvílích, kterými Zoo Praha pod jeho vedením prošla

Do historie pražské zoo se zapsal také Jiří Felix, který si získal světový věhlas především svou encyklopedickou činností. Bohumil Král, který vedl pražskou zoo v letech 1990 až 1997, byl zase prvním prezidentem Unie českých a slovenských zoologických zahrad.

V příštím díle seriálu o historii Zoo Praha se podíváme mezi zvířata, kterým zahrada pomáhá vrátit se do přírody, tedy mezi gorily, gaviály nebo třeba zubry.