Recyklace není jen zálohování. Odpovědnost výrobce za odpad beztak budeme muset zavést, říká ministr Hladík

Stane se Křivoklátsko příští rok národním parkem? Proč se proti jeho zřízení vzedmula tak velká vlna odporu? A z jakého důvodu se vládní koalici nepodařilo navzdory programovému prohlášení prosadit zálohování nápojových plechovek a PET lahví? „Jsme odpadářská velmoc, hodně skládkujeme. Já se snažím o zvýšení míry recyklace materiálu – bohužel část, která podporuje systém stávajícího skládkování, má teď zřejmě většinu,“ tvrdí ministr životního prostředí Petr Hladík (KDU-ČSL).

Už jste se smířil s tím, že slibovaný zákon o obalech nestihne v tomto volebním období sněmovna projednat?

Bohužel ano. Vzhledem k tomu, že znovu nebyl zařazen na první čtení a je nereálné zkrátit lhůty, tak ano: s vysokou mírou pravděpodobnosti novela zákona o obalech, která by zaváděla zálohování PET lahví a plechovek, nebude schválena. Je to špatná zpráva pro obce, je to špatná zpráva pro obchodníky, je to špatná zpráva pro průmysl. Bohužel.

Čtěte také

Beru to tak, že se ČR rozhodla jít cestou nezálohování, ale bude to znamenat drakonické úsilí, které nakonec zřejmě nebude úspěšné. ČR tak bude muset po roce 2026 přijmout evropský standard pro zálohování, který je pro obce, obchodníky i průmysl méně výhodný.

Vaši úředníci zákon připravovali přes dva roky, pokud vím. Koalice měla zálohování PET lahví a plechovek i ve vládním prohlášení. Berete to jako osobní prohru?

Neberu to jako osobní prohru, beru to jako prohranou bitvu. Zálohování dál budu prosazovat já osobně i lidovci. Bylo to naše velké téma. Je to tak, že se shoda vůbec nenašla s opozicí, byť celá řada opozičních politiků tvrdila, že to podpoří.

Třeba Radim Fiala z hnutí SPD opakovaně říkal, že SPD je pro zálohování. Nakonec zřejmě i u celé řady poslanců koalice převládla odpadařina, která je tady nějakým způsobem prorostlá, před cestou, abychom vůbec dohnali nejen západní, ale také východní Evropu, protože Poláci a Slováci jsou v třídění, recyklaci a využití materiálů mnohem dál.

Je potřeba si uvědomit, že do Evropy se celá řada materiálů dováží. Když zůstanou u hliníku, bauxit se v Evropě prakticky netěží, je do Evropy dovážen a zpracováván. A my naprosto nelogicky a hloupě každý rok 11 tisíc tun hliníku uložíme na skládku.

Čtěte také

Tím spíš se musím zeptat, proč se vám pro návrh nepodařilo získat podporu ani v koaličních poslaneckých klubech?

Já už jsem to zmiňoval. V ČR máme silnou odpadářskou část. Jsme odpadářská velmoc, hodně skládkujeme, nedokázali jsme zavést moderní principy. Já se jako ministr životního prostředí snažím o zvýšení míry recyklace, zvýšení míry cirkularity materiálu, o větší využívání výrobků z druhotných surovin – bohužel ta část, která stále podporuje systém stávajícího skládkování, tady zřejmě má teď většinu.

Dají se vaše slova vyložit tak, že to chápete jako vítězství jedné lobby nad druhou – dejme tomu těch, kteří jsou zastánci zálohování, versus odpadový průmysl?

Určitě ne, protože zastánci zálohování jsou ti, kteří vnímají nutnost recyklace a cirkularity materiálu. Není to vůbec jen o zálohování, zálohování je třešnička na dortu.

Přenesená odpovědnost výrobce se bude muset zavést všude, ať už se to týká textilu, velkonábytku, hraček, sportovního oblečení, bot. Je to princip, který může zvýšit konkurenceschopnost Evropy, snížit naši materiálovou závislost na třetím světě a zároveň zvýšit naší konkurenceschopnost. Je to cesta, kterou teď jde celá Evropa. Je to nejchytřejší a nejrozumnější věc, kterou můžeme udělat.

Čtěte také

Já budu dál prosazovat přenesenou odpovědnost výrobce, budu dál prosazovat, aby za odpad neplatili lidé a obce – protože dnes za ně platí lidé a obce – ale aby za ně platil spotřebitel. To je naprosto stěžejní. Dnešní systém vůbec nezohledňuje naše spotřebitelské chování a je to tak špatně.

Je to věc, kterou už dávno známe, třeba z černé a bílé elektroniky, z baterií nebo pneumatik. Není to nic nového, co bychom v Česku vůbec neznali, ale kolem našich hranic je to mnohem rozvinutější, smysluplnější a výrazně lépe to pomáhá domácí ekonomice než v ČR.

Prohraná bitva

Já vám ocituji jeden komentář, možná jste ho četl. „Jestliže jeden z ministrů udělá vlajkovou loď svého působení z opatření, na němž nepanuje ani základní koaliční shoda, jestliže se dlouhé měsíce řítí proti zdi, kterou zjevně nedokáže prorazit, jde o selhání řízení a komunikace uvnitř kabinetu,“ píše ve svém komentáři Martin Čaban na Seznam Zprávy. Chcete s ním polemizovat?

Určitě ano. Ten návrh byl v koaličním programovém prohlášení, vláda ho schválila a poslala do Poslanecké sněmovny.

Čtěte také

Ano, ale výsledek je takový, jak jste ho sám se smutkem popsal.

Ano, je to prohraná bitva, není to prohraná válka. Válka o cirkularitu materiálu tady teď je a já jsem tím, který bude bojovat proti tomu, aby se prodlužoval zákaz skládkování. Teď ho máme v legislativě nastavený na rok 2030 a mám velkou obavu, že pokud by vyhrálo hnutí ANO, budou skládkaři znovu chtít prodloužit konec skládkování v ČR. Už to jednou udělali, Richard Brabec prodloužil zákaz skládkování z roku 2024 na rok 2030.

Jak už ale z vašich úst zaznělo, dřív nebo později nás EU k zálohování PETek a nápojových plechovek stejně přiměje. Vy jste mluvil o roku 2026.

Ono to bude k roku 2028, tedy o dva roky později, než jsme navrhovali my, protože s vysokou pravděpodobností – a neříkám to já, říkají to odborníci – ČR nesplní cíle na třídění PETek a plechovek, které jsou nastaveny na rok 2026. Cíl je 80 % vybraných PET lahví a 80 % vybraného plechu. Pokud tento cíl ČR nesplní, pak bude muset zavést zálohování v evropských parametrech, a to do dvou let, tedy k roku 2028.

Jaké námitky zaznívají proti novele zákona o ochraně přírody a záměru vyhlášení NP Křivoklátsko? A jak se s nimi ministr životního prostředí vypořádává? Poslechněte si celý rozhovor.

autoři: Vladimír Kroc , jkh
Spustit audio

    Mohlo by vás zajímat