Rasová čistota a dvakrát týdně zdravotní prohlídka. Prostituci pro německé vojáky v protektorátu organizovaly SS a kriminální policie

Křižovatka ulic Americká a Záhřebská na pražských Vinohradech tvoří malé náměstíčko. Uprostřed prýští fontána, kruhovým objezdem pomalu projíždějí auta a před čtyřpatrovým činžákem s adresou Americká 17 popíjejí lidé kávu.

Bývalý nevěstinec Orel pro německé vojáky|foto:Ľubomír Smatana, Český rozhlas

Dnes je v přízemí domu kavárna, ale před 86 lety tu vznikl první nevěstinec pro německé vojáky. Jmenoval se Orel a na pokyn velitelství SS ho zřídila německá kriminální policie 31. srpna 1940. Mladá servírka při dotazu na minulost kavárny jen zakroutí hlavou. „To by mě ani nenapadlo. Ale něco mi tady nesedělo,“ usměje se bez dalšího vysvětlování a vrací se za bar.

„Bordel“ jako prevence

Nevěstinec, nebo jak Němci důsledně říkali a psali v protokolech „bordel“, vznikl kvůli rozmachu pohlavních nemocí mezi vojáky.

„Impuls přišel hned po okupaci českých zemí v březnu 1939, kdy se záhy projevilo, že mezi německými vojáky propukla nákaza pohlavními nemocemi, kterými se nakazili od prostitutek v protektorátu,“ vysvětluje historička z Ústavu pro studium totalitních režimů Pavla Plachá.

Mezi 19. a 25. červnem 1942 nevěstinec navštívilo celkem 2352 mužů, z toho 1150 vojáků Wehrmachtu a 750 příslušníků Waffen-SS.
Jan Vajskebr, historik Ústavu pro studium totalitních režimů

„Úřady se nejdříve pokusily zakázat německým vojákům navštěvovat určité lokály v Praze, kde se prostituce provozovala. Ale toto opatření nemělo úspěch. Ta křivka pohlavních nemocí dál stoupala,“ doplňuje historička.

Čtěte také

„Vrahu bídnej!“ Český rozhlas Plus uvádí sérii o procesu s K. H. Frankem

Proto velitelství SS hledalo řešení, které by vyhovovalo jak po zdravotní stránce, tak po té ideologické. „V roce 1940 bylo rozhodnuto o zřízení specializovaných nevěstinců pro příslušníky německé armády a dalších bezpečnostních složek v protektorátu, které by sloužily výhradně této klientele,“ přibližuje Pavla Plachá.

„Při zřizování nevěstinců měla být dodržována takzvaná rasová kritéria. To znamená, že nemělo docházet z pohledu nacistů k mísení ras. Pro židovské prostitutky vůbec nebylo možné, aby navazovaly kontakty s německými vojáky,“ dodává historička, která se dlouhodobě zabývá osudy žen během druhé světové války.

Prohlídky dvakrát týdně

Němci si podle ní dávali záležet na důsledné regulaci a evidenci všech oblastí života, tedy i té sexuální.

Čtěte také

Protektorátní zrádci. 80 let od soudního procesu se členy třetí protektorátní vlády

„Provoz byl regulován od momentu, kdy voják do nevěstince vstoupil. Každá prostitutka dostala takzvanou kontrolní knížku – byla tam její fotografie a také otisky dvou prstů. Do knížky se zapisovaly záznamy o lékařských prohlídkách, které byly nařízeny nejprve jednou, pak i dvakrát týdně. Zároveň úřad stanovil ceny i za pojídání nebo popíjení nápojů. Kvůli velkému zájmu a malé kapacitě bordelu musel být pobyt klienta na pokoji velmi krátký,“ popisuje Pavla Plachá.

Z dokumentů vyplývá, že prostituce měla téměř „průmyslový, pásový“ charakter. Historik Jan Vajskebr z Ústavu pro studium totalitních režimů uvádí statistiku jednoho týdne „bordelu“ Orel, kde pracovalo jen několik desítek žen: „Mezi 19. a 25. červnem 1942 jej navštívilo celkem 2352 mužů, z toho 1150 vojáků Wehrmachtu a 750 příslušníků Waffen-SS.“

Podle historika byla návštěva nevěstince pro řadu mladých vojáků vůbec první sexuální zkušeností. „Pro řadu z nich i poslední předtím, než je bojové vystoupení připravilo o život nebo jim přineslo trvalé zmrzačení.“

Statistika návštěvnosti nevěstince Orel z června 1946|foto:ÚSTR

Jenom Němky?

Ceny za služby v hotelu Orel objevil v archivech Jan Vajskebr také. „Za pohlavní styk s hosty, který mohl být proveden na místě, byl poplatek pět korun, respektive půl říšské marky,“ cituje dokumenty historik se specializací na nacistický represivní aparát, SS a Gestapo v Protektorátu Čechy a Morava.

Čtěte také

Typická česká sexuální pracovnice neexistuje, největší skupinou jsou matky s dětmi, říká Hana Malinová

„Nacistické nevěstince nebyly jen ‚vedlejším produktem‘ okupace, ale součástí promyšleného systému kontroly německých vojáků. Wehrmacht i SS je chápaly jako nástroj k udržení disciplíny, bojeschopnosti i rasové politiky,“ dodává Jan Vajskebr.

Prvními zaměstnankyněmi hotelu Orel na Vinohradech bylo dvacet pět německých žen. „Prostitutky přicházely už v průběhu třicátých let z Německa nebo Rakouska, protože tam byla regulace přísná, zatímco v Československu ještě před válkou platil abolicionistický přístup. Nenarazili jsme na to, že by sem do Prahy někdo cíleně importoval prostitutky z Německa,“ poznamenává Pavla Plachá, podle které mohly v „bordelu“ pracovat později i Češky.

„Po příchodu německých vojáků se poptávka z německé strany zvyšovala. Kritérium ‚jenom Němky‘ tak časem padlo a bylo povoleno přijímat vybrané české prostitutky i do německých nevěstinců,“ dodává historička.

Abolicionismus vs. „mužský princip“

Nacistické Německo zcela obrátilo pravidla, která zavedla první Československá republika v čele s prezidentem T. G. Masarykem. Ten prosazoval v případě prostituce takzvaný abolicionismus.

Čtěte také

Život v protektorátu: Rozbourané domy, miny ve studnách. Největší evropské cvičiště SS bylo nedaleko Benešova

„O abolicionismu se v souvislosti s prostitucí mluví jako o přístupu, který prostituci v podstatě nereguluje, ponechává jí volnost. Předválečné Československo přistupovalo k prostituci výrazně liberálněji. Abolicionisté jako Masaryk se stavěli proti tomu, že i ženy jako takové regulací prostituce degradujete,“ vysvětluje Pavla Plachá princip, který platil v Československu od roku 1922.

Nacistický režim vnímal prostituci nejen jako zdravotní nebo bezpečnostní problém, ale také jako otázku ideologie a společenského pořádku.

„V rámci vztahů mezi muži a ženami dominuje mužský princip. Role ženy ve společnosti je pouze druhotná – má se především starat o rodinu, vytvářet mužovi zázemí a v jiných oblastech života pro ni není místo. Ženy, které se této představě vymykaly, pak nacistické úřady často označovaly za ‚asociální‘ a podrobovaly policejní kontrole i represím,“ dodává Pavla Plachá z Ústavu pro studium totalitních režimů.