Řada Nepálců teskní po svém králi

"Toto býval střed královského paláce. Když se král ráno probudil, jeho první cesta vedla sem do tohoto chrámu k ranní modlitbě," uvádí Tsering, se kterým stojím před chrámem ve středu náměstí. Kolem oltáříků se tlačí lidé, ve výklencích hoří svatý oheň.

"Kdysi to byly chrámy, které patřily ke královskými paláci. Dnes jsou přístupné veřejnosti," pokračuje Tsering a provází mě chrámovým náměstím v Káthmándú. Na schodech vedoucích k chrámům posedávají skupinky poutníků, polonazí svatí muži i turisté s fotoaparáty.

U vchodu do královského paláce dál stojí gurkhové svoji stráž, král v Durbaru však už nežije. Už ani nevládne zemi, ve které jeho předkové trůnili přes sto let. Monarchie skončila v zemi před dvěma lety a Nepál se stal republikou ovládanou maoisty. Ne všichni Nepálci se ovšem se změnou smířili. Mnohým zbožštěný král na trůně chybí.

"Král je považován za převtělení boha Višnu. To je jedno z nejvyšších hinduistických božstev a lidé ho tak stále vnímají. Pravda, poslední král neudělal pro zemi mnoho dobrého a musel odejít. Ale po monarchii jako takové se mnoha lidem stýská," říká Tsering.

Vírou ve zbožštělého krále otřásla tragédie z roku 2001, když následník trůnu vyvraždil celou svoji královskou rodinu a na trůn usedl bratr zabitého krále Birendry. Poslední král Nepálu vládl autoritativně, bezohledně a bez podpory většiny národa. Napětí ve společnosti rostlo.

"Zapomnělo se na chudé zapadlé oblasti. Rozvíjela se pouze města. V oblastech, kde je půda neúrodná, lidem se velmi těžce žilo a neměli šanci se ani pořádně najíst, se lidé začali bouřit. Skončilo to svržením krále," říká Zdeňka Karky, která se do nepálského Káthmándú přivdala před čtyřiceti lety.

Právě z chudých vesnických oblastí pocházely maoistické guerrily, které sužovaly životy Nepálců. Neoblíbený král Gjánendra rezignoval a boje povstalců ustaly. Chudí však zůstali dál chudými a mnohým začíná zbožštěný král chybět.

"Dynastie Ránů vládla Nepálu přes 100 let. I když se nám nežilo snadno, král byl jakousi jistotou. Byla to poslední jistota. Naše tradice a základ národní identity," říká novinář Barati. A jeho názor není ojedinělý.

Procházím Patanem, který s metropolí Káthmándú srostl v jakési dvojměstí. Starobylé paláce se štíty zdobenými vyřezávanými ornamenty obklopují chrámové náměstí. V jeho středu se tyčí vysoký sloup. Na vrcholu sedí na lotosovém květu socha Buddhy. Nad ním se sklání kobra a na její hlavě sedí ptáček.

"Dokud ten pták sedí na hlavě hada, království přetrvá a král bude žít a vládnout. Alespoň to tvrdí stará legenda," říká Paneru, můj průvodce.

Legenda ale příliš neplatí, ne? Pták na hlavě kobry sedí stále, ale král už je pryč, dobírám si jej. "Je to jen legenda, příběh, ale třeba se král jednou zase do Nepálu vrátí," předvídá Paneru.