Ptákům dávám do krmítka pršut, těstoviny s parmazánem i štrúdl, přiznává Pavel Maurer
Proč by se známý gastronaut Pavel Maurer chtěl stát ptáčkem? Ptáci poletující v jeho zahradě se totiž mají výtečně. Uzobávají biohovězí, italský parmazán nebo odkrojky štrúdlu od babičky.
Mám jedno velké přání. Chtěl bych být alespoň jeden týden v životě ptáčkem v naší zahradě! Ptáci se u nás totiž mají opravdu skvěle. Takovou luxusní výkrmnu zdarma bych vám přál vidět.
Ne náhodou denně přilétají opeřenci z celého okolí obhlédnout, co nové přibylo v nenápadném krmítku na stromě, které sousedí s naším balkónem vedle kuchyně. Například dnes ráno ode mě dostali zbylé biohovězí. Maso jsem pečlivě nakrájel na malé kousíčky, aby jim lehounce vklouzlo do zobáčku.
Minulý týden jsem seškrábal z talíře poslední drobky mého oblíbeného klasického parmazánu, který zraje 24 měsíců v italských sklepích. Miloval jej prý i božský tenor Luciano Pavarotti. A pak jsem přidal pár lehce oschlých špaget, aby i naši zpěváčci měli hezký den. Občas dávám do krmítka odkrojky štrúdlu od naší babičky, kde už není moc jablek.
Někde jsem četl, že asi dělám chybu, protože ptactvo má konzumovat především to jídlo, ke kterému je geneticky předurčeno. Asi nějaký hmyz, červíky, rostlinné bobule. Zatímco já jim dávám stravu pro člověka, navíc mlsného, protože pokud se u nás doma na něčem šetří, rozhodně to není jídlo.
Říkám si však, že kdyby ptáci neměli hlad a kdyby jim náhodou nechutnaly naše zbytky bipotravin, vyzrálého pršutu nebo těstovin s minimálním obsahem éček a konzervantů, tak by k nám nelétali.
Nerad plýtvám potravinami. Cítím se zodpovědně, když to, co zbylo u našeho stolu, nepadá do popelnice, ale do místního ptactva. Ráno nám zpívají, poletují kolem a tváří se velmi spokojeně. Věřím, že jim naše dobroty chutnají stejně jako mně.
