Ptačí chřipka kousek od nás, zlato Kateřiny Neumanové, vydání Vladka Mladiče

25. únor 2006

Ptačí chřipka se začíná oběvovat v našem bezprostředním okolí. Ve Francii potvrdili odborníci první případ výskytu onemocnění u domácí drůbeže. O tom, jaké budou ekonomické dopady pro chovatele drůbeže u nás, pokud k nám dorazí ptačí chřipka, jsme hovořili se Slaviborem Petržílkou z Českého svazu chovatelů a s Jurajem Fexonem z ministerstva zemědělství.

Přehled příspěvků

Eva Lizcová: Ptačí chřipka je už kousek od našich hranic. Pokud nákaza udeří i na našem území, začnou platit tvrdá veterinární nařízení. Jaké to bude mít ekonomické dopady na chovatele drůbeže a ptáků a dočkají se od státu dostatečných kompenzací? O tom už za chvíli v duelu týdne.

Kateřina Neumannová získala vytoužené zlato. Jan Pokorný ji věnoval svůj poslední olympijský fejeton. A o hvězdné kariéře naší reprezentantky si budeme povídat i s Květou Jeriovou Peckovou, s bývalou běžkyní na lyžích a trojnásobnou olympijskou medailistkou.

Hledá se Radko Mladič. Je pobyt bývalého bosensko srbského velitele na svobodě překážkou Srbska na cestě do Evropské unie? I to je téma, které přinesl uplynulý týden.

Takový tedy bude dnešní hodinový pořad Týden v tahu. Příjemný poslech přeje Eva Lizcová.

Duel

Eva Lizcová: Ve Francii byl dnes potvrzen první případ ptačí chřipky u domácí drůbeže. Prezident Jacques Chirac však uklidňuje, že není důvod k panice. Všechna drůbež z infikované farmy byla zabita a spálená, pěti zaměstnancům byl nařízen preventivní lékařský dohled. Není však jasné, jak se virus na farmu dostal, protože drůbež tam byla už několik měsíců držena v izolaci. Prezident zároveň potvrdil, že stát poskytne postiženým chovatelům finanční náhradu. Jaké budou ekonomické dopady pro chovatele drůbeže u nás, pokud k nám dorazí ptačí chřipka, o tom budu hovořit se Slaviborem Petržílkou z Českého svazu chovatelů. Dobrý den.

Host (Slavibor Petržílka): Dobrý den.

Eva Lizcová: A s Jurajem Fexonem z ministerstva zemědělství. I vás zdravím.

Host (Juraj Fexon): Dobrý den.

Eva Lizcová: Nejdříve si ale poslechněme, jak na tom budou s kompenzacemi za hubení ptáků chovatelé v Německu. Slovo má Jiří Hošek.

Jiří Hošek: Němci vnímají nebezpečí plynoucí z šíření ptačí chřipky spíše v hranicích své země, ale o sobeckosti se asi mluvit nedá. Prvotní je zkrátka zajištění zdraví vlastních občanů a minimalizace ekonomických ztrát německých chovatelů. Ti se děsí toho, že pokud se nákaza přenese z volně žijících ptáků na domácí drůbež, bude to znamenat automaticky zákaz vývozu do zemí Evropské unie a tedy obrovské ztráty. Na druhou stranu by si třeba farmáři na Rujaně představovali, že jim Brusel přispěje na kompenzaci způsobených škod. Od pojišťovny a od Spolkové země Mecklenbursko-Přední Pomořansko totiž dostanou zpátky jen cenu mrtvého zvířete, ale nikoli ušlý zisk. Německá média také velmi pečlivě monitorovala misi ministra zemědělství Horsta Seehofera, který informoval své unijní kolegy o šíření nákazy ve své zemi. Jinak Seehofer se na rozdíl od svého francouzského a nizozemského kolegy staví proti očkování drůbeže proti ptačí chřipce.

Eva Lizcová: Začneme rovnou tím, že navážeme na to, co řekl náš zpravodaj v Německu Jiří Hošek, jak jsme právě slyšeli, farmáři z ostrova Rujana dostanou jako kompenzaci zaplacenou jen cenu mrtvého zvířete a nikoliv tedy ušlý zisk. Jak se tato situace bude řešit u nás v Čechách, pokud sem virus tedy dorazí, pane Fexone?

Host (Juraj Fexon): Pokud mohu reagovat na tuto otázku, vzal bych si na pomoc veterinární zákon, zákon číslo 166 z roku 99 Sbírky o veterinární péči. Říká se v něm, že se chovateli poskytne náhrada nákladů a ztrát, které mu vznikly v důsledku provádění mimořádných veterinárních opatření, abych byl konkrétní v případě chovatelů drůbeže by se jednalo o náhrady za náklady na utracení nebo nutnou porážku nemocných, podezřelých zvířat vnímavých druhů za jejich odstranění respektive odstranění, to znamená za asanační služby, dále se tady hovoří o tom, že je-li to vhodné, poskytne se i náhrada za neškodné odstraněních průtů, v případě infoenzi ptáků, vždy i náhrada za neškodné odstraní vajec. Pokud se týká náhrady za vlastní zvíře nebo za drůbež, za toho ptáka, říká se tady, že se náhrada poskytne za utracené nebo nutně poražené zvíře, to znamená v případě nařízení mimořádných veterinárních opatření, kdyby bylo chovateli nařízeno utratit své hejno, a v tom případě se poskytuje náhrada, to řeší další paragraf. Jde-li o náhradu za utracené nebo nutně poražené zvíře, poskytuje se ve výši obvyklé ceny zdravého zvířete téhož druhu a kategorie v místě a ... .

Eva Lizcová: Takže jestli dobře poslouchám, není nikde zmínka o tom, že by se ta náhrada týkala i ušlého zisku.

Host (Juraj Fexon): Je tady v tomto případě, protože se jedná o onemocnění zařazené v seznamu, na který se vztahuje další část, kde se hovoří o náhradě za nerealizovanou produkci nebo prokázané ztráty, způsobené výpadkem produkce hospodářského zvířete. Tady bych chtěl upřímně říct, že to je hodně složité tuto náhradu nebo ztrátu prokázat, protože ministerstvo zemědělství při řešení žádostí musí postupovat zase podle dalšího ustanovení, kde se říká, že se řeší prokázané, účelně vynaložené náklady a ztráty. To znamená daňové doklady doložené a tak dál.

Eva Lizcová: Pane Petržílku, budou s tímto odškodněním chovatelé spokojeni, pokud tedy dojde k tomu, že se budou muset hubit celé chovy.

Host (Slavibor Petržílka): No tak já doufám, že k něčemu tak drastickému teda nedojde, pochybuji, že ti špičkoví chovatelé by byli spokojeni absolutně s tím odškodněním, které by od státu dostali, protože ty navrhované ceny, které jsem měl možnost dneska teda vidět, no tak samozřejmě ty se asi s představami těch chovatelů rozcházejí, ale na druhou stranu i ty platné předpisy nebo ty vyhlášky umožňují, aby teda v případě, že ten chovatel skutečně je schopen doložit oceňovacími bonitačními protokoly z výstav a podobně kvalitu toho zvířete nebo toho holuba, drůbeže a nechá si to potvrdit soudním znalcem, tak možnost teda řešit to v těch cenách skutečně nikoliv tržních, ale tu hodnotu chovatelskou nějakou způsobem odškodnit.

Eva Lizcová: Myslíte, že už můžeme uvést nějaké čísla alespoň řádové, jaká ta ekonomická škoda bude, pokud by došlo k tomu hubení?

Host (Slavibor Petržílka): Tak já bych jako nerad o tom mluvil, já bych spíš teda využil té příležitosti a zmínil se o škodách, které už našim subjektům svazovým vznikly, a to především v té první vlně těch zákazů, preventivních opatření, ke kterým došlo v noci z 20. na 21. října, a to postihlo, pokud já mám informace, asi našich organizací, které na ten termín nebo v tom termínu měly rozběhlou výstavu. Největší z nich byla výstava v Litoměřicích, kde bylo soustředěno na nějakých 1.500, 2.000 zvířat, v pátek to všechno bylo posouzeno a výstava teda připravená, 90 procent těch nákladů bylo vynaloženo a už se čekalo na prvního návštěvníka, aby teda formou vstupného to začal vracet, že jo a to bohužel teda bylo znemožněno. Na druhou stranu bych chtěl i poděkovat nakonec tomu ministerstvu zemědělství, že sice podle našeho názoru to nařízení bylo necitlivé, mohlo se s tím počkat třeba do pondělka, ovšem stalo se, ale společně jsme hledali cesty, jak i tuhletu věc řešit a jak mám informace, tak jak ty Litoměřice, tak i další pořadatelé těchhle těch výstav, tak nějaké kompenzace za prokazatelně vynaložené náklady dostanou.

Host (Juraj Fexon): Aktuální situace na tomhle tom úseku je, že v současné době máme asi 7 žádostí od firmy, od nadací chovatelských z republiky, mezi nimi je i ta zmíněná litoměřická, my jsme měli možnost se seznámit už s poklady, konkrétně třeba chovatelé z Litoměřic opravdu perfektně doložili fakturami náklady na pronájem i náklady na půjčovné z výstavního fungusu a tak dál a tak dál, že předpokládám, že budeme moci tuto náhradu nějakým způsobem přiznat. Nebo ne nějakým způsobem ale určitě přiznat.

Eva Lizcová: Vlastně jste teď zmínil, co by mělo být v té žádosti, když se chovatel dožaduje kompenzace, co by měl doložit.

Host (Juraj Fexon): Prvotní dokument pro ministerstvo zemědělství je od Státní veterinární správy nebo od příslušné krajské veterinární správy, doklad o tom, že byly povoleny, že byl svod povolen, byly stanoveny veterinární podmínky svodu, to je pro nás důkaz, že se jedná o seriózní akci, dlouhodobě připravenou, tudíž můžete celkem s čistým svědomím brát všechny ty náklady, doložené faktury na tisk plakátů, pozvánek, nákladů, jak jsem zmínil na pronájem a podobně.

Eva Lizcová: Já ještě budu konkrétní. V tuto chvíli už chovatelé mají povinnost chránit své objekty před vniknutím volně žijícího ptactva, kde na to v podstatě mají vzít peníze a pokud je seženou, bude jim to proplaceno například na to, aby kachny volně žijící v přírodě měly uzavřené v rybníku doma, neumím si to fyzicky představit.

Host (Juraj Fexon): Tady ta situace je přece jenom trošku jiná, tady zase se vrátím k veterinárnímu zákonu, to vlastně ta opatření, nařízená nebo formulovaná v mimořádném veterinárním opatřením Státní veterinární správy, tady zase s dovolením ocituji. Chovatel hospodářských zvířat se hovoří v paragrafu 5, je povinen v případě nebezpečí zavlečení nákazy nebo nemoci přenosné ze zvířat na člověka zřídit popřípadě umístit prostředky, sloužící k ochraně proti nákazám a nemocem. V podstatě to je vlastně zájem toho chovatele, aby si své hejno, své chovy ochránil. Já si dost dobře nedovedu představit, jakým způsobem bychom řešili tuto záležitost, opravdu, to je váha a ty náklady na chovatelích.

Eva Lizcová: Co na to říká strana chovatelů:

Host (Slavibor Petržílka): No tak, i to je jedním z poslání Českého svazu chovatelů, aby teda mezi svými členy šířil osvětu, a tahle ta situace s tou ptačí chřipkou teda je známá už delší dobu a v médiích je tomu podle mě až teda zbytečně, asi možná cíleně, věnována ...

Eva Lizcová: K tomu se ještě dostaneme.

Host (Slavibor Petržílka): ... větší pozornost, než si to teda vůbec zaslouží, ale já jsem přesvědčen o tom, že velká většina těch našich členů ty chovy má zabezpečeny tak, že za ten uzavřený chov může kdykoliv přijít. 80 procent třeba chovu holubů u nás je voliérovaných, že jo, to znamená je to chovaný ve voliérách, jde jenom o to, aby ty oka v té voliéře, v tom pletivu nebyly tak velké, aby skrz to prolezl vrabec nebo nějaký teda volně žijící pták, takže asi větší problémy třeba budou mít takoví drobní, ale větší chovatelé třeba té vodní drůbeže, husí, kachen, kteří to chovají na rybnících a podobně, tak pak někde ve chlívku mít třeba 50, 60 husí, když to není, nemá tam klimatizaci, nemá tam nic, tak to asi by teda problémy měl.

Eva Lizcová: A je potom na straně toho chovatele, aby nějakým způsobem žádal tu kompenzaci po ministerstvu zemědělství nebo si myslíte, že je to jeho problém.

Host (Slavibor Petržílka): Ne, tak tady to pan kolega to tady citoval, tak zákon na to nebo příslušné vyhlášky s tímto teda nepočítají, ale je teda na každým, aby ve vlastním zájmu, protože se o tom mluví už delší dobu, aby se rozhodl, jestli si řekne, po určité období přeruší chov a nějakým způsobem, dokud řekněme má to hejno, pokud se jedná o užitkovou drůbež, určitě je to hrozně složité pro chovatele, kteří chovají zvláštní plemena, opravdu hodnotná a vzácná, tam je ta situace jiná, ale zase jsou vybaveni na to, aby své chovy dostatečně ochránili.

Eva Lizcová: Mě se asi nepodaří z vás dostat nějaká předběžná čísla těch ztrát, které budou, pokud ta ptačí chřipka u nás propukne, ale ani u těch holubů bysme to nedali dohromady? Nehrozí jejich konec?

Host (Slavibor Petržílka): Ne, tak totiž to je, tam je těch nebezpečí nebo těch škod tam teda je celá řada, že jo, jedna z nich je ta, že teda řada těch chovů u nás, a to v podstatě ve světě, těch vzácných, chovatelsky nejhodnotnějších, no tak to je chováno ve strašně malých populacích a dokonce o některých těch plemenech, která my říkáme, že jsou to plemena takzvaně národní, to znamená, že je doložitelný původ jako u nás, a pokud by teda mělo dojít k vybití takovýchto chovů, no tak to je vlastně se dá říct, že to je vlastně zlikvidování nějaké kulturní památky nebo respektive ta plemena byla šlechtěna 100, třeba i 200 let, že jo a nikde ve světě se to jinde třeba nechová, takže v takovém případě teda ty škody se ani nedají jako vyčíslit finančně.

Eva Lizcová: A co ztráty genetického fondu, pokud by se vybíjely opravdu celé chovy?

Host (Slavibor Petržílka): No takhle, pokud, to by pan kolega tady spíš o tom mohl hovořit, ale některá ta plemena nebo některá ta plemena jsou zařazena do takzvaných genových zdrojů, to znamená na jejich zachování má zájem především stát a to právě prostřednictvím Českého svazu chovatelů jsou tato plemena teda udržována, takže tam si myslím nebo mám dojem, že už teda se připravují i nějaké krizové alternativy, kdyby skutečně, když mám jmenovat třeba u drůbeže, že jo, česká slepice zlatě kropenatá nebo české husy, takže by nějaké aspoň ty základní kmeny by byly teda ...

Host (Juraj Fexon): Já se to pokusím doplnit, tady samozřejmě ty genové zdroje je veden zájem chovatelů a zájem státu, ale Česká republika je i vázaná určitými smlouvami, protože jsme vlastně to celosvětový genofond, dá se říct, není to jen otázka jako České republiky a pamatují na to vlastně příslušné předpisy Evropské unie, kde orgány veterinární péče, veterinární správa samozřejmě při zvážení všech rizik, při zvážení všech prostě nebo okolností toho konkrétního případu má možnost třeba zahájit takzvané nouzové nebo v rámci takzvaného nouzového očkování samozřejmě zase po předchozím schválení Evropskou unií tyto chovy ochránit očkováním vakcínou na aviárním infulentu nebo proti aviární infulenze s tím, že v současné době je připravována takzvaná národní banka vakcín aviární infulenzy dle doporučení zase příslušných orgánů Evropské unie. Evropská unie uvažuje o zřízení bych řekl zase na úrovni evropské banky, samozřejmě s tou vakcinací jako takovou určitě bych řekl pro tyhle to účely je vhodná zdůvodnitelná, problém je samozřejmě u bych řekl u komerčních chovů, tam je velký problém a celá řada, i jsme to slyšeli vlastně v tom úvodním příspěvku, konkrétně v Německu, se staví proti tomu, na druhé straně ty názory třeba Francie, Nizozemsko, ty se rozhodly nebo požádaly komisi a předložily svůj plán vakcinace, ovšem musíme si uvědomit, že chovy, komerční chovy, které by byly zavakcinovány zase podléhají velmi přísnému režimu pohybu té drůbeže, komplikace při jejich bych řekl dopravě na porážku, vůbec jejich prodej a podobně. Protože nikde není bohužel není prostě ta vakcinace stoprocentní a pak by mohlo dojít, prostě bych řekl k tomu, že nebude možné rozeznat protilátky bych řekl nativní a protilátky, získané prostě po té vakcinaci.

Eva Lizcová: A může se tedy stát, že pokud ta ptačí chřipka u nás propukne, že by se vyhubil celý genofond nějakého chovu nebo máme takové zásoby té vakcíny, že by stačily ještě proočkovat?

Host (Juraj Fexon): Státní veterinární správa vlastně má nejen pro agrární infulenzu, ale pro celou řadu nemocí připravenou prostě příručku, kde se okamžitě postupuje, kde je krok po kroku bych řekl narýsován takový postup, pokud se týká aviární infulenzy je součástí té příručky je i seznam prostě chovatelů, držitelů tohoto genové nebo těchto plemen od těch genových zdrojů s tím, že samozřejmě zase podle konkrétní situace, kdyby kolegové z veterinární správy viděli, že se to blíží nebo že to je někde v tom okolí výskyt nějakého divokého ptáka nebo volně žijícího s chřipkou, tak samozřejmě mají možnost rychle přistoupit k tomu, aby toho dotyčného chovatele kontaktovali nebo na jeho žádost zase na to reagovali, určitě ty možnosti tady jsou.

Eva Lizcová: Slavibor Petržílka už to tak trošku nakousl, já se vás chci, pánové, zeptat, je ptačí chřipka vážná věc nebo je to jenom hysterie?

Host (Slavibor Petržílka): Já si nemůžu dovolit kor tady před národem filozofovat o tom, jestli teda je to závažné, není to závažné, do jaké míry to ohrožuje člověka nebo lidstvo jako takové, nicméně si myslím, že ten zájem těch médií, který tomu věnují a mnohdy jenom povrchně, že teda nejdou do hloubky a nezkoumají příčiny a nebo následky a podobně, takže je zbytečně, je to přehnané, že v podstatě dokonce já to sám pociťuju na sobě i ty drobnochovatelé to staví a vyděďuje vlastně pomalu ze společnosti, protože už pomalu se ti, co v ulici u nás vidí, že chovám holuby, tak se mi vyhýbají, protože mají strach, aby se náhodou nenakazili a jenom čekám, kdy některý z mých dobrých sousedů, nevím, jestli mě poslouchají, jsou to kamarádi, že jo, tak kdy na mě podá nějaký trestní oznámení a budu se dožadovat toho, abych své holuby nebo drůbež tam zlikvidoval, že jo, takže opravdu, já si myslím, že tady u nás a na celým světě denně umírají tisíce, stovky, statisíce lidí na všechno možné, že jo a tady vždycky se vytrhne jedna věc a dokonce tak, jak ty noviny to píší, ať teda jsou to celé to spektrum od novin seriózních, že jo až po teda ty nej, já nevím jako ty bulváry nejpokleslejší, no tak mě to tak připadá, že už jenom se čeká na to, kdy to začne konečně, že jo. A to mě strašně mrzí.

Host (Juraj Fexon): Jsou dokonce i sázky na to, kdy se najde první pozitivní kus. Myslím si, že vážná věc to určitě v každém případě, ale na místě není hysterie, ta hysterie nadělá daleko víc škody a mluvíme o těch chovatelích, protože už teď nejen v Evropské unii, ale první signály jsou již u nás, že dochází k poklesu řekněme spotřeby drůbežího masa a není to na místě, protože jestliže je drůbež chovaná ve zdravých chovech, pod veterinárním dohledem, celý ten proces od chovu až po porážku a ten doprava prostě bych řekl na pult nebo na stůl, na vidličku, jak se říká v Evropě je prostě opravdu prováděn tak, jak má být, to znamená při dodržování všech hygienických bych řekl návyků správných a kulinářsky zpracováno je správně to drůbeží maso, já nevím 70 stupňů bezpečně ničí virus, ale v podstatě se ten virus ani nemůže dostat na pult, protože veterináři opravdu sledují celou tu záležitost od chovu až po ten pult.

Eva Lizcová: Vy už jste to, Juraji Fexone, nakousl, že poptávka po drůbežím masu u nás zatím tedy neklesla, ale v Evropské unii ano a tak nás zlobí, že se sem dovezou přebytky a já se ptám, nestojí za tou medializací cílená reklama nejenom výrobců léčiv, ale i cílený tlak zahraničních subjektů na to, aby se k nám dovezly přebytky drůbežího a vajec?

Host (Juraj Fexon): No, já bych řekl, že právě i u nás už jsou první signály k tomu poklesu, to bych chtěl zopakovat a samozřejmě byly by to spekulace, jestli je za tím něco nebo není. Vidíme, že faktem je, že prostě onemocnění existuje, situace se řeší, na evropském kontinentu prostě ta četnost stoupá, ale já říkám hysterie na místě není a vyloučit to, jako v Brně ten případ s tou vodou, která léčí ptačí chřipku, že se na tom někdo přiživí, to asi každý občan by si měl o tom udělat obrázek sám.

Eva Lizcová: Co si myslí Slavibor Petržílka o té cílené reklamě, respektive zájmu zahraničních subjektů o tom, aby se sem dovezlo levnější maso a vajíčka?

Host (Slavibor Petržílka): No tak, zase už to pan kolega tady říkal, že jo nebo naznačil, že to jsou všechno pouhé spekulace a je otázka nebo nakonec bych se možná ani nedivil, kdyby teda za tím vším humbukem teda byly, ten pravej důvod, skutečnej důvod, kterej za tím je, no tak jsou zájmy nějakých nadnárodních ekonomických loby drůbežářských třeba nebo, ale to říká, to si můžeme jenom domýšlet a třeba budoucnost, brzká nebo daleká to potvrdí, že jo, něco podobného jako to bylo s tím BSE a čas od času se teda vždycky něco takovýho objeví. Já bych teda, jestli mě nevemete slovo, já bych toho využil a položil sám bych otázku panu inženýrovi, že už se na nás obracejí naši členové, zdali teda by byla volně dostupná ta vakcína proti ty aviární infulenzi pro holuby třeba a tu drůbež. Protože mají právě strach.

Host (Juraj Fexon): Teďko nebudu umět odpovědět, ale myslím si, že moje informace jsou takové, že prostě Státní veterinární správa vstoupila v jednání s příslušnými firmami, nechala si předložit určité cenové nabídky a je to jen otázka odhaduji dní, než se vytvoří ta základní zásoba a pak bude možno, doporučuji obrátit se přímo potom na Státní veterinární správu nebo na krajskou veterinární správu, anebo, to si myslím je to nejrychlejší, sledovat webové stránky Státní veterinární správy, která opravdu si myslím velmi důsledně, důkladně a opravdu se širokým záběrem informuje o všech aspektech prostě aviární infulenzy se všemi doporučeními, návody a podobně.

Eva Lizcová: Stačila vám odpověď?

Host (Slavibor Petržílka): No, bohatě, byla vyčerpávající.

Eva Lizcová: Náš čas bohužel vypršel, takže já bych skončila možná úsměvně, protože jsem se někde dočetla, že velmi účinná zbraň proti jakékoliv infekci je prý dobrá nálada, takže vám popřeji příjemný večer, za čas děkuji Slaviboru Petržílkovi z Českého svazu chovatelů a Jurákovi Fexonovi z Ministerstva zemědělství. Na slyšenou.

Host (Slavibor Petržílka): Děkujeme, na shledanou.

Host (Juraj Fexon): Děkujeme.

Zlatá Kateřiny Neumannové

Eva Lizcová: S blížícím se závěrem kariéry dosahuje lyžařka Kateřina Neumannová stále lepších výsledků. Na nejvyšší metu dosáhla včera, kdy na olympijských tratích v italském Pragelatu vybojovala zlato na trati 30 kilometrů volně s hromadným startem. Tomáš Kohout připravil krátký souhrn kariéry Kateřiny Neumannové v běžeckých stopách i na bruslařských tratích.

Tomáš Kohout: Z českých sportovců toho na zimních olympijských hrách nikdo nedokázal více než Kateřina Neumannová. Včerejším zlatem se třiatřicetiletá běžkyně zařadila po bok skokana Jiřího Rašky, hokejistů z Nagana a Aleše Valenty. Jinak nad nimi ale suverénně ční. Kromě titulu olympijské šampiónky má i 4 stříbra a 1 bronz. Kde se to v ní bere? Sílu čerpá na trénincích v těžkých šumavských kopcích, kdy dře s tvrdostí sobě vlastní. Disciplině ji v počátku kariéry naučil trenér Stanislav Frühauf, svéráz, který připravuje Kateřinu Neumannovou od dětství. Spolu spřádali i taktické plány a bojovali proti nadopovaným soupeřkám a když promazali olympijský sprint v Salt Late City, vyhádala si Kateřina Neumannová na svazu příspěvek na špičkového osobního servismana Ulfa Olsona. Jaké je ale její asi největší štěstí a nejen závodní podpora? Dcera Lucie. Narodila se 2. července 2003 a znamenala pro Neumannovou životní zlom. I sportovní. Postačí výsledky. Ze 16 vítězství ve světovém poháru jich 9 Kateřina Neumannová vyválčila po narození dcery, jediný titul z mistrovství světa získala, když byl Lucii rok a půl a olympijské zlato? Malá Lucka byla první, kdo ke Kateřině přes všechna bezpečnostní opatření doběhla až za cílovou čáru. Jistě, můžeme spekulovat, nakolik hrají v úspěších Kateřiny Neumannové roli větší závodní zkušenosti, vycizelovaný trénink, špičkový servis a výborné zázemí. Dcera se jí ale postarala nejen o klid a odreagování, ale nuceným přerušením kariéry i o její pokračování až do úspěšného finále. Kdo ví, jestli by dnes vůbec Kateřina Neumannová závodila, nebýt nucené devítiměsíční přestávky.

Eva Lizcová: A my už jsme teď ve spojení s Květou Jeriovou-Peckovou, trojnásobnou olympijskou medailistkou, dobrý den.

Host (Květa Jeriová-Pecková): Dobrý den.

Eva Lizcová: Vy jste jedna z našich nejúspěšnějších československých lyžařek. Jak hodnotíte páteční zlatý výkon Kateřiny Neumannové?

Host (Květa Jeriová-Pecková): Já bych chtěla říct jenom velmi krátce, že to byl vrchol její kariéry. Ať už bude pokračovat a dosáhne ještě na další zlaté medaile, domnívám se, že tahle zlatá tečka na olympiádě byla skutečně vyvrcholením. Myslím si, že už předtím k tomu směřovala, a já osobně jsem byla přesvědčena, že na této olympiádě si na zlato doopravdy sáhne. Jsem moc ráda, že se jí to povedlo, protože myslím, že pro tenhle úspěch obětovala opravdu velmi hodně.

Eva Lizcová: To jsem ráda, že to říkáte. Jak vám bylo, když jste v tom závěrečném finiši viděla, že první běží Polka Kovalčíková, Kateřina visela za Čepalovovou, řada z nás to viděla na třetí místo včetně samotné Kateřiny, no a najednou je z toho zlato.

Host (Květa Jeriová-Pecková): Já jsem tu chvíli trávila ve studiu České televize a musím říct, že tam vládlo obrovské napětí a veliký ruch. Každý to prožíval po svém a většina lidí říkala, ne, ona to nevydrží, ona to nedofinišuje, ale já jsem byla velký optimista, a říkala jsem, nebojte se, ta rovinka je dlouhá a protože jsem tam minulý týden sama byla, tak jsem viděla, že vlastně právě v té rovince se o mnohém rozhoduje a že na začátku tribuny kdo je schopen nastoupit, tak má velkou šanci ještě do cíle pořadí změnit a promíchat ho, takže můj optimismus byl řekla bych v té redakci skoro jeden z největších a když potom to takhle dopadlo, tak se všichni radovali a říkali, jak jste to mohla vědět, ale já jsem to tak nějak vnitřně cítila.

Eva Lizcová: No, to bylo opravdu strhující ten finiš, jakoby někdo poslal extra dávku energie do nohou a rukou naší sportovkyně. Myslíte si, že v tom byla technika, taktika, štěstí nebo vytrvalost Kateřiny?

Host (Květa Jeriová-Pecková): Já myslím, že především vůle po vítězství, ale kdyby tam předtím nebyly ohromné dávky tréninku, vůle po vítězství a všechno dohromady, kdyby tady nebyly ty roky dřiny, nikdy by se jí takhle nemohlo povést.

Eva Lizcová: Taky Kateřina bojovala před startem na té třicítce s nemocí, byla to známka špičkové formy? Ptám se proto, že se říká, že sportovec, když je vyladěn na maximální výkon, je z toho buď skvělý výsledek, anebo nějaká zdravotní komplikace.

Host (Květa Jeriová-Pecková): Ano, bohužel když má člověk velkou formu, tak může lehce spadnout do nějakého onemocnění. To, že se o Katku něco pokoušelo, to se bohužel stává, většinou při čtrnáctidenním velkém fyzickém i psychickém vypětí se bohužel takové situace stávají i těm nejlepším favoritkám, ale jak se zdá, tak ta hrozící viróza asi zatím nestihla zaútočit nebo ji prostě dokázali doktoři zažehnat. Já jsem u toho přesně nebyla, sama jsem si to tady někdy zažila a vím, že je to strašně nepříjemné, ale ve chvíli, kdy Katka se rozhodla, že nastoupí, tak si myslím, že cítila, že je schopná podat špičkový výkon.

Eva Lizcová: Když Kateřina před třemi roky oznámila odchod na mateřskou, tak si řada lidí myslela, že už se velkého zlata nedočká. Zmýlili se. Vy jste ji věřila?

Host (Květa Jeriová-Pecková): Já se musím přiznat, že jsem o tom sice příliš nepřemýšlela, ale měla jsem pocit, že to zlato by ráda ještě získala, takže její návrat mě příliš nepřekvapil a hlavně mě nepřekvapilo to, jak byl úspěšný. Tehdy padalo na moji adresu mnoho dotazů a všichni říkali, jak je to možné? Ale ono to skutečně možné je a pro ženský organizmus mateřství bývá velmi často ještě zvýšením fyzické kondice.

Eva Lizcová: Na to se vás chci právě zeptat. Vy sama jste matkou od dvou dcer, kolik to stojí úsilí dostat se po porodu zpět do takto skvělé formy? Co k tomu jako žena můžete říct?

Host (Květa Jeriová-Pecková): Já bohužel nemohu srovnávat tu situaci, která vznikla ve chvíli, kdy máte děti a začnete znovu sportovat, protože já sama jsem už předtím, když jsem vlastně končila kariéru věděla, že se vracet už nebudu a nechci. Takže to, co se odehrává potom, myslím si, že je to poměrně komplikovaná situace především v tom, že chcete být s malým dítětem, ale zároveň je potřeba věnovat hodně času tréninku a k tomu potřebujete velkou podporu, zázemí vašeho nejbližšího okolí a také samozřejmě určité finanční možnosti, aby potomek s vámi mohl třeba jezdit na přípravu, která se odehrává někde mimo domov. Takže tady v tom směru si myslím, že měla Kateřina kolem sebe pečlivě vytvořený tým, který spolehlivě pracoval a pomáhal ji, protože jinak by tahle ta tečka nebyla možná.

Eva Lizcová: V každém případě je to silná žena. Toto byla její poslední olympiáda. Vidíte nějakou její nástupkyni mezi mladými lyžařkami?

Host (Květa Jeriová-Pecková): Je to otázka, která samozřejmě momentálně nemá příliš lichotivou odpověď, zatím ne, ale domnívám se, že nebudeme zatracovat mladé, nadějné lyžařky. Asi těžko budeme hned mít takovouhle kvalitní náhradu, možná, že už nikdy nebudeme mít tak kvalitní náhradu, ale věřím, že nějaká náhrada přijde, protože to by ani nebyl vývoj, to by ani nebyl život, abychom nevěřili a nedoufali, že se zase nějaká lyžařka objeví a zároveň bychom brali naději těm mladým, které se budou určitě připravovat, protože Kateřina pro ně byla a doufám, že zůstane velikým vzorem, tak jako jsem před dvaceti lety snad byla já a vlastně i po mě následovala generace, která se vyšplhala ještě podstatně výš, než byla generace naše před dvaceti dvěma lety v Sarajevu.

Eva Lizcová: Říká Květa Jeriová-Pecková v pořadu Týden v tahu. Děkujeme vám za váš čas.

Host (Květa Jeriová-Pecková): Na shledanou.

Eva Lizcová: Na slyšenou.

Fejeton Jana Pokorného

Eva Lizcová: Jan Pokorný ujišťuje, že jeho třetí fejeton o olympiádě je zároveň i posledním a věnuje ho té, která byla první.

Jan Pokorný: V pátek jsme se dívali v televizi na závod žen v běhu na lyžích na 30 kilometrů. Když se Kateřina Neumannová před posledním sjezdem ohlédla, říkali jsme si, aha, to kontroluje, jestli má to třetí místo jisté. Aspoň že to. Byl to její poslední závod na olympiádě, je to sympatická žena, zaslouží si medaili. Když ale v cílové rovince ukročila stranou a jakoby se nechumelilo v posledních desítkách metrů předjela dvě soupeřky, rozhostil se další olympijský sladkobol. Závodnice, jak už jsme zvyklí, padá v cíli vyčerpáním, ale kamera přináší i první úsměv, i slzy štěstí. Aby byl dojemný dojem úplný, k olympijské vítězce přibíhá v růžové bundě, v čapce s obrázkem kolouška a s namalovanou českou vlajkou na tvářičce malá Lucinka. A stává se první gratulantkou. Ocitá se v náručí dojaté mámy a editoři mají po starostech, kterou fotografii uveřejnit na titulní stránce. V cíli běžkařského areálu v italském Pragelatu by v tu chvíli oněměl závistí každý režisér hollywoodských sladkobolných filmů. Ale tohle nebyl film ze života, byl to život z filmu. Olympijská kariéra Kateřiny Neumannové tímto závodem slavně skončila. Před 8 lety v Naganu získala stříbrnou a bronzovou medaili, v Solt Lake City dvě stříbrné. Tentokrát přiveze stříbrnou a zlatou. Život Kateřiny Neumannové půjde dál, ten olympijský měl dobrý konec. Ano, jako z filmu. Námaha a vyčerpání na jedné, radost a štěstí na druhé straně. Kateřina Neumannová byla první v posledním závodě. Sáhla si na dno a dostala se na vrchol. Takový scénář nemá chybu.

Vydání Radka Mladiče

Eva Lizcová: Evropské unii už dochází trpělivost se Srbskem, které stále není schopno zadržet a vydat generála Radka Mladiče před Haagský tribunál. Komisař pro rozšíření Oliren řekl, že v pondělí navrhne Radě ministrů, aby jednání se Srbskem a Černou Horou o přidružení byla přerušena. Důvod- nedostatečná spolupráce s Haagem. Šibeniční termín pro vydání obviněného generála a nové informace z Nizozemska, že s Mladičem vláda jedná na svobodě, budí v Srbsku četné kontroverze. Ze srbské metropole pokračuje spolupracovník Radiožurnálu Martin Ježek.

Martin Ježek: Nedávno byl v Bělehradě nizozemský ministr zahraničí Bernard Wott. Srbští kolegové mu měli naznačit, že vláda s Mladičem skutečně jedná. Ministr pak svá slova korigoval. Podle druhé verze je generál nemocný a odjezd do Haagu projednává se svým okolím. Informacemi, že srbská vláda ví, kde Mladič je a že s ním na svobodě jedná o dobrovolném odjezdu před Haagský tribunál, přitom disponují mnohá srbská média. V minulých dnech četné zdejší noviny přinesly zprávy, že generál byl zatčen v Bělehradě nebo v horách na hranicích s Bosnou. Podrážděně na vlnu spekulací minulých dní zareagoval ministr zahraničí Vuk Dražkovič. Řekl, že v tragikomedii, která se ve státě rozpoutala, odmítá dál účinkovat. Vláda opakovaně prohlašuje, že o generálovi nic neví a v jeho případu není nic nového.

Eva Lizcová: O bosensko srbském generálovi Radku Mladičovi, který už 10 let prchá před obviněním z válečných zločinů si teď budu povídat s redaktorem České televize Matyášem Zrnem, dobrý den.

Host (Matyáš Zrno): Dobrý den.

Eva Lizcová: Jak jsme slyšeli, ten proběhlý týden byl plný desinformací o zatčení Radka Mladiče. Co se za tím podle vás skrývá? Kdo má zájem na tom, aby se zvyšovalo napětí v souvislosti s tímto případem?

Host (Matyáš Zrno): To je zatím těžko říct, skutečně to mohla být desinformace nebo taky informace, to zatím nevíme. Můžu nastínit pouze nějaké možnosti, které jsou ve hře. To znamená mohla to být klasická novinářská kachna podle toho systému valících se balvanů, kdy když jeden novinář řekne, že byl zatčen Mladič, tak všichni ostatní po tom skočí v hrůze, že by byli pozadu, ale mohlo to být také skutečně nějaké testování reakcí srbské veřejnosti, to znamená, že je možné, že vláda už buď je s Radkem Mladičem v nějakém přímém kontaktu nebo ho přímo už má ve svých rukou a drží ho v nějaké formě domácího vězení řekněme a domlouvá jeho odjezd do Haagu a touto informací zkoumá, jak na to bude reagovat veřejnost.

Eva Lizcová: Poradce premiéra Srbska Vladita Janovič řekl, že zatčení Mladiče je technický problém. Můžeme spolu nějak přeložit ten výraz technický problém? Haag tvrdí, že Srbsko moc dobře ví, kde Mladič je, takže to vypadá, že je to jen o vůli srbských úřadů ho vydat?

Host (Matyáš Zrno): Beze sporu, jako není možné, aby se Mladič už 10 let skrýval, aby o tom v zemi, jako je Srbsko v poměrně velice propracovaným represivním aparátem a početnou policií a mocnými tajnými službami a armádou, že by o tom nikdo nevěděl. To je prakticky vyloučeno a všechny hodnověrné zdroje udávají, že Mladič je v Srbsku a že se skrývá nebo alespoň donedávna skrýval s pomocí armády a tajných služeb. Ovšem tady je pořád ta obava vlády z veřejného mínění i určité sympatie, které zvláště současná vládní koalice pod premiérem Koštunicou má k srbským nacionalistům a tedy k projektu, který zastával generál Mladič, takže jim se do toho zatčení vůbec nechce, jsou k němu tlačeni pouze Evropskou unií a Washingtonem, ale hlavně Evropskou unií, která tím podmiňuje zahájení vyjednávání o vstupu Srbska a Černé Hory do Evropské unie, že to volky nevolky musejí nějak udělat, ale snaží se o tom na veřejnosti nemluvit natvrdo, to znamená nikdo neřekne například, že zatkneme Radka Mladiče, ale mluví se o nějakých eufemizmech, to znamená o technických problémech, o tom, že musíme splnit naše povinnosti a nikdo to nechce říct natvrdo.

Eva Lizcová: No, to povědomí veřejnosti bude asi hodně důležité, co podle vás v tuto chvíli pro srbské vedení bude možné více, vydat Mladiče nebo ho dále ukrývat?

Host (Matyáš Zrno): Já myslím, že oni ho vydat musejí, protože Srbsko není ekonomicky ani politicky v pozici, aby mohlo odolávat tlaku Evropské unie, která naprosto jasně říká, že Radko Mladič musí být vydán. Konec konců Srbsko se několikrát zavázalo k spolupráci s Haagským tribunálem, takže je to plnění jejich vlastních závazků, i když srbská vláda tvrdila dlouhá léta, že vůbec neví, kde vlastně Mladič je, ale je jasné, že to věděla a že pomáhala tedy aspoň ty tajné služby a armáda pomáhala skrývat, takže vydání určitě ano, otázka jenom kdy a otázka jakou formou tak, aby to bylo pro veřejné mínění nejméně bolestné, ale jak se ukázalo, tak na té demonstraci na podporu Mladiče přišlo v Bělehradě asi 10 tisíc lidí, takže to zase není nic, co by nějak ohrožovalo vnitropolitickou stabilitu.

Eva Lizcová: Takže váš názor na to, zda veřejnosti bude oznámeno, že se generál vzdal dobrovolně nebo že byl zatčen, co si myslíte?

Host (Matyáš Zrno): No, tak to je otázka právě těch jednání, které pravděpodobně nebo možná s Mladičem probíhají. Vláda by byla nejradši, aby se on vzdal dobrovolně tak, aby byla ušetřena toho, že by ho musela zatknout a že by tedy ta hanba za vydání, zatčení a vydání válečného hrdiny v uvozovkách padla na její hlavu. Takže nejlepší by bylo, kdyby se Mladič vzdal sám, odjel dobrovolně, popřípadě myslím, že by nikomu ani příliš nevadilo, kdyby třeba spáchal sebevraždu, ale to se pravděpodobně nestane, protože i když řada důstojníků, kteří byli obviněni Haagem, tak tvrdili, že se za žádnou cenu živí do jeho rukou nedají, tak nakonec tam všichni odjeli.

Eva Lizcová: Říká Matyáš Zrno, redaktor České televize. I vám děkujeme, hezký den.

Host (Matyáš Zrno): Na shledanou.

Eva Lizcová: Týden v tahu končí. Nad událostmi následujících 7 dnů se opět sejdeme příští sobotu po 17. hodině. Příjemný večer všem posluchačům Radiožurnálu přeje Eva Lizcová.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.

autoři: Jiří Hošek , kyk , jap , eli , Martin Ježek
Spustit audio