Protiprávní sterilizace žen? Teď je čas otevřít debatu, za deset let bude pozdě, říká režisér Ostrochovský

Jak dlouho vás téma sterilizace romských žen trápilo v hlavě, než jste ho dostal na filmové plátno? Jak dlouho takové nápady zrají?

Mně to bohužel trvá dost dlouho, většinou děláme filmy čtyři pět roků. Teď to nebylo jinak.

My jsme vlastně ani moc nechtěli tento film dělat, protože můj předešlý film Služebníci se odehrává v 80. letech v době socialismu a nechtěli jsme udělat hned druhý, který se také odehrává v 80. letech.

Ale v době, kdy jsme přemýšleli, co dál, se některé slovenské romské ženy soudily na evropských soudech. Říkali jsme si, že teď je možná dobrý čas s tím tématem přijít, protože za deset dvacet let už na to bude pozdě. Pro ty ženy taky, protože je to příběh starý čtyřicet let.

Čtěte také

Téma nucených sterilizací pořád bolí. Geislerová a Boledovičová soutěží ve Varech s filmem Pramen

Vy jste si pro hlavní role vybral Aňu Geislerovou a Simonu Boledovičovou. Protože Aňa učí na FAMU mladé režiséry práci s hercem, tak vás dokonce oznámkovala: „Ivan je buď mimo kategorii, nebo jednička s hvězdičkou.“ A Simona Boledovičová si velmi chválila vaši trpělivost: „Ivan je velmi starostlivý. Když jsem potřebovala na place čas, vždy mi ho dal. To si beru dál. Jak se k nám choval, tak bych se chtěla já chovat k ostatním lidem.“ Je to tak, že na všechno máte ve filmu čas, když tvoříte a když režírujete?

Tím, že jsem sám sebe jmenoval i producentem, tak si čas můžu udělat, jinak by to asi bylo komplikovanější. Není to první film, víme, že to nejde uspěchat. Čas většinou filmům prospívá.

Státem řízená reprodukce, sterilizace romských žen... Ten film sahá do poloviny 80. let. Snažila se vaše reprodukce najít nějaké ženy, které tím prošly? Chtěly mluvit?

Moc nechtěly, ale naštěstí tu za 30 let už bylo napsáno mnoho studií, kde byly případy popsané. Mluvili jsme s lékaři z té doby, kteří se také do toho nehrnuli.

Nás to přimělo dělat ten film z pohledu lékaře. Měli to evidentně zracionalizované a byli přesvědčení, že je všechno v pořádku. Oni neporušovali oficiálně žádný zákon, měli pocit, že romským ženám pomohli tím, že měly méně dětí – a tím „kvalitnější život“, protože měly víc peněz na zbylé děti.

Fascinovalo nás, že to může mít někdo v hlavě takto uložené, a proto jsme se rozhodli ten film udělat přes Aňu – přes lékařku – a postupně ten pohled díky přátelství měnit.

U nás je stále ještě možné si zažádat o odškodnění za protiprávní sterilizaci mužů i žen. Je to tak v Česku i na Slovensku nebo i v Maďarsku?

V Maďarsku nevím, ale na Slovensku je bohužel situace taková, že odškodnění žen nebylo schválené. I proto jsme dělali tento film. Doufáme, že nám pomůže tu debatu otevřít.

Proč se režisér Ivan Ostrochovský nedívá na filmy, které dokončí? Kde všude se film Pramen natáčel a kdy se rozhodl pro obsazení Ani Geislerové? Poslechněte si rozhovor.