Projížďka tramvají po Alexandrii: Český řidič už by prodělal infarkt

První tramvaj vyjela na africké koleje v roce 1863. Bylo to v egyptské Alexandrii a do zrození koněspřežné tramvaje v Praze zbývalo ještě 12 let. Alexandrijské tramvaje slouží dodnes. Jejich poněkud archaická podoba přitom není záměr. Radnice šestimiliónového města nostalgické linky provozovat rozhodně nezamýšlí. Nedostatek peněz ale nutí Alexandrii udržovat při životě všechno, co má železná kola.

Čtěte také

Každé město má své specifické vůně, zvuky a vibrace. Egyptská Alexandrie voní mořskou vodní tříští, protože se táhne jako nudle 20 kilometrů podél pobřeží Středozemního moře. A zdejší charakteristické vibrace a zvuky zajišťují už 156 let alexandrijské tramvaje. V Egyptě je to úplně poslední město, kde tramvaje dosud jezdí.

Za jízdy zůstává většina dveří do široka otevřených, a tak dovnitř proniká zápach ryb z tržiště, kterým právě projíždíme, a za chvíli zase smrad z hromad odpadků.

Dnes už poněkud nemoderní japonské soupravy se po křivých kolejích houpou ze strany na stranu jako koráby na moři a vydávají krásné železniční zvuky. Nic z toho už dnešní tramvaje v evropských městech dávno neumějí.

Hlavně nevypadnout!

Na konečné stanici Viktoria se přestupuje na takzvané alexandrijské metro, nebo spíš takový příměstský vlak. Nedaleko stanice je přejezd, kde křižuje hlavní silnici. Strojvedoucí už dávno zvoní výstražné znamení, ale nikdo si z toho nic nedělá. Přejezd je ještě těsně před příjezdem vlaku plný aut, autobusů a tuk-tuků.

Čtěte také

V člověku z evropských pořádků roste napětí – vlak se rychle blíží, přejezd je ucpaný auty, roste nervozita. Všichni začínají troubit, nemůžou se z přejezdu dostat. Je to docela peklo.

Cestuju jen pár stanic na hlavní nádraží, soupravou teď prochází nějaký svatý muž. Ptám se jednoho cestujícího, jestli nevadí, že jsou všechny dveře za jízdy otevřené, když je vlak takhle nacpaný. Říká, že to není ideální, ale že tyhle dveře už nejdou zavřít dlouhá léta a že už si všichni zvykli.

Tramvají rovnou na trh

Přímo u alexandrijského hlavního vlakového nádraží je obrovské tržiště. Jeho středem prochází také jedna tramvajová trať. A co se tady děje, to se nedá natočit a možná ani popsat.

Rozpadající se německé tramvaje ze šedesátých let projíždějí krokem uličkami tržiště. Na dělicím pásu mezi kolejemi v obou směrech sedí trhovkyně na zemi a prodávají zeleninu. A pomalu projíždějící souprava každou chvíli shodí zrcátkem nějaké to mango, pomeranč nebo aspoň cenovku.

Trhovci spěšně odklízejí své slunečníky a stánky z průjezdného profilu tramvaje, souprava krokem projede a cesta se za ní zase rychle zavírá.

Tramvajácké peklo

Dívám se řidiči přes rameno a přemýšlím nad tím, že o jeho české kolegy by se už pokoušel infarkt. Kolej je neustále ucpaná, najíždějí na ni v protisměru další a další auta. A do toho řidič neúnavně volá otevřenými dveřmi na ulici: „Číslo čtyři.“

Čtěte také

Tramvaje tady totiž na sobě nemají napsaná čísla, takže se člověk musí ptát. Lidé volají zvenku do tramvaje čísla a cestující jim z tramvaje odpovídají. A takhle se informace, co je to za linku, přenáší ústně dál.

Alexandrijci přes to všechno doufají, že jejich tramvaje nepostihne stejný osud jako nedávno ty v Káhiře, a že se dočkají i třetího století svého provozu.

Spustit audio

Související