Proč je Francie kolébkou světové gastronomie? Možná to způsobila Velká francouzská revoluce
Prázdniny už začaly a při svých návštěvách bychom měli alespoň malinko otestovat nejvýznamnější nebo nejobvyklejší místní speciality, jinak je náš zážitek z cestování značně ochuzen.
Další zemí, kde občas dovolenkujeme, je Francie, kolébka světové gastronomie. Je velmi těžké na tomto malém prostoru říci, co je tu potřeba ochutnat, protože země galského kohouta nabízí téměř všechno. Místní kuchaři ovlivnili kulinářství celého světa.
Slyšel jsem teorii, že francouzská kuchyně jak tak úžasná nejen díky rozmanitosti své geografické polohy a plodnosti země, ale také proto, že když byl během Velké francouzské revoluce svržen král a gilotinou setnuti nejvyšší šlechtici, jejich skvělí kuchaři přišli o práci na zámcích a v honosných sídlech. A tak si začali v rámci nové republiky otevírat svoje obyčejné hospůdky, kde ovšem prostým občanům vařili stejně tak dobře, jako předtím bohatcům. Jinak to neuměli. A tak si i ty nejchudší francouzské vrstvy zvykly již počátkem 19. století na vynikající gastronomii, které se již, díky bohu, nikdy nevzdaly.
Mnohá jídla a nápoje mají svá jména podle vlastních lokalit. Plísňový sýr camembert je pojmenován po vesnici v Normandii, kde vznikl. Každý slyšel o oblasti Chablis, Champagne, o nejslanějších vínech z Bordeaux. Koňaky jsou zase z okolí města jmenující ho se – jak jinak než Cognac. Pak tu máme šneky po Burgundsku, provensálské koření z Provence, kde vám položí snítku fialové levandule i na pečené kuře, a alsaské zelí neboli choucroute z Alsaska.
Ať jste v Luberonu či v údolí řeky Loiry, každá vesnice či městečko má své zaručené speciality. Někdy jejich názvům nerozumí ani vzdělanec, a tak je třeba se nechat trochu unášet dějem a odvážně si objednat některé delikatesy i naslepo. Většinou to nedopadne špatně. Kuchaři jsou zde skvělí, zvláště pak na venkově.
Každopádně, když budete mít cestu do tohoto království gastronomie, ochutnejte kromě toho, co jsem už zmínil, jejich pravý ranní croissant, bagetu, kohoutka na víně, žabí stehýnka, ústřice z Bretaně, husí játra foie gras a nebo pravou dijonskou hořčici z Dijonu.
A pokud budete mít pocit, že večeře trvá déle, než jste zvyklí, a že Francouzi při jídle vůbec nespěchají, vzpomeňte si na památný bonmot prezidenta De Gaulla, který si jednou posteskl: „Jak mám vládnout zemi, která vyrábí víc než 250 druhů sýrů?“ No, a pak samozřejmě nějaký vyzrálý sýr ochutnejte, jak je v Francii obvyklé – vždy až na konci stolování.
