Problémy v různých oblastech řešíme podobnými způsoby, říká Marek Štys z organizace Člověk v tísni

Organizace Člověk v tísni, která funguje 25 let, byla na Východní Ukrajině jedinou humanitární organizací, které se podařilo pracovat na územích kontrolovaných separatisty.

V příštích několika letech se konflikt na Východní Ukrajině podle něj nezmění, a lidé, kteří žijí v těsné blízkosti konfliktu na obou dvou stranách bojové linie a přechází ji, tak budou žít v této situaci nadále. „Když se podíváte na zbytek Ukrajiny, která více méně žije normálním životem, tak je to paradoxní situace,“ zdůrazňuje.

Nikomu z mezinárodních humanitárních aktérů se nedařilo doručovat pomoc na území kontrolovaným Islámským státem. MARK ŠTYS

Člověk v tísni nemá akreditace v Doněcku a přístup je zcela nemožný, se soustředí kromě území ovládané Ukrajinou i na Luhaňskou oblast. Prvním tématem, které tam řeší, jsou jednoduché opravy rozbitých domů, dalším nejchudší část populace, která řeší jídlo a denní existenci. A konečně třetím zásadním tématem je voda. „Je několik měst na separatistických územích, která jsou odstřižená od vody,“ říká.

Člověk v tísni ale působí například i v Sýrii nebo Iráku, tedy v lokalitách, kde operují příslušníci takzvaného Islámského státu. „Problémy jsou velice shodné a přístup, jakým je řešíme, tak jsou také velice podobné,“ nastiňuje.

Útoky na humanitární pracovníky mají v posledních letech rostoucí tendenci – asi nejhorší kulminace útoků byla právě s nástupem Islámského státu do severní Sýrie. Velice nebezpečnými zeměmi bylo Somálsko, Jižní Sudán, nejhorší statistiku drží Afghánistán.