Problém není v poplatcích. Češi začínají na penzi spořit pozdě a jsou příliš konzervativní, tvrdí prezident Asociace penzijních společností

Ministerstvo financí v připravované reformě nadále počítá se snížením poplatků. Co by to pro penzijní společnosti znamenalo?

Vyšla studie Ernst & Young, která ukazuje, že tak, jak jsou poplatky nastaveny teď – jenom připomenu, že jsou dva druhy poplatků: poplatek za správu aktiv klientů a tzv. performance fee, to znamená poplatek, který si uplatní peněžní společnost, jenom pokud hodnotí nad historickou mez příspěvky nebo prostředky účastníků.

Čtěte také

iROZHLAS

Studie vs. studie. Penzijní společnosti varují před snižováním poplatků ze spoření, resort s poklesem počítá

K tomu poplatku za správu, což je to hlavní, co se komentuje v médiích – jeho výše je průměrně 0,8 napříč celým sektorem. Nákladovost vychází plus minus taky na 0,8 procenta. To znamená, že poplatek za správu tak, jak je teď nastaven, přispívá k tomu, aby penzijní společnosti pokryly náklady. Takže tam příliš velký prostor pro nějaké snižování nevidíme.

Tou druhou částí je to performance fee, poplatek, který si můžeme uplatnit jenom pokud zhodnotíme peníze klientů v daném roce. Ernst & Young v minulé studii poukázalo na to, že tam možná nějaký prostor snižovat je u účastnických fondů.

„Nákladovost je na hraně“

Pojďme k těm řekněme provozním poplatkům. Co by znamenalo, pokud by je vláda skutečně razantně snížila?

V roce, kdy by se nepodařilo zhodnotit prostředky klientů na tu dosavadní nejvyšší úroveň, by to znamenalo ztrátu pro penzijní společnosti, snižování poplatků.

Snažil jsem se z vás dostat to, co jste myslím už někde řekl, že by to mohlo znamenat i to, že by některé společnosti skončily…

Čtěte také

Až polovinu výnosů berou poplatky. Spoření průběžného pilíře je hrozně neefektivní, míní sociolog Prokop

Pravděpodobně by to vedlo k nějaké konsolidaci na trhu. Nemůžu mluvit za jednotlivé společnosti, ale v okamžiku, kdy ta nákladovost je na hraně a razantně by se snižoval tento druh poplatku, tak by to k tomu pravděpodobně vést mohlo.

Nepřiměřenost poplatků penzijních společností konstatovala v roce 2023 národní rozpočtová rada s tím, že průměrný poplatek je osm desetin procenta a v rámci zemí OECD je to nejvíc po Španělsku…

Tady bych jenom upozornil na to, že jsme jediná země, jediný systém v celé Evropě, kde je poplatek za správu, těch 0,8 procenta, koncipován jako tzv. all-in-one poplatek. My do toho musíme schovat úplně všechny poplatky. Ve všech ostatních zemích, které byly srovnávané, mohou peněžní společnosti účtovat ještě další různé typy poplatků nad rámec tady toho Asset under management fee, jak se tomu říká, tedy poplatku za obhospodařování peněz klientů, a proto se reálně dostanou dál.

Ale pokud porovnáváte jenom tento poplatek, tak zase my do něj musíme schovat všechno. V těch ostatních systémech se do toho nemusí schovat všechno, proto je tam ten rozdíl.

Radek Moc_ZNR9961.jpg|foto:Anna Duchková, Český rozhlas

Podle studie IDEA si lidé kvůli výši poplatků naspoří mnohem méně peněz na důchod než v řadě jiných zemí. Co vy na to?

Výše poplatků je v tom opravdu tím marginálnějším faktorem. Ty dva zásadní důvody, proč si lidé naspoří v tom našem systému míň než v těch srovnávaných zemí, jsou, že nám lidé do toho systému vstupují pozdě. To je ta problematika mladých, ke které se ještě asi dostaneme. A že nám bohužel končí v příliš konzervativních fondech, což je ta druhá věc, kterou tady ještě potom rozvineme – strategie životního cyklu.

Češi upřednostňují jistotu

Někdejší penzijní připojištění, dnes tzv. transformované neboli ty staré fondy, reálně prodělávají, respektive znehodnocují úspory. Protože loni zhodnotily prostředky klientů v průměru jen o 1,57 procenta, tedy nepokryly ani inflaci…

Je to historickým nastavením tohoto systému, který nám dává za povinnost držet každoroční garanci pro každého klienta, že jeho prostředky mu nepoklesnou. To znamená, nutí nás to investovat peníze klientů do těch ultrakonzervativních aktiv, jako jsou státní dluhopisy – v podstatě jenom státní dluhopisy – anebo peněžní trh.

Čtěte také

Nefunkční systém penzijního spoření? Fondy si nekonkurují na poli poplatků, jde o selhání státu, kritizuje ekonom Pertold

Jinými slovy, máte svázané ruce jako investor.

S tím nic jiného dělat nejde. Objevovaly se názory rozvolnit tu garanci, ale na to už je asi pozdě. To znamená, my teď pracujeme s klienty, kterým je míň než 50, možná míň než 55 let a jsou v těch starých fondech, aby přešli do těch nových, protože tam můžou vydělávat významně míň. Tam už nejsou zatíženi tím nastavením toho systému.

Podle modelového výpočtu Freedom Financial Services od roku 2013 klesla reálná hodnota úspor asi o čtvrtinu. Co s tím? Dá se s tím něco dělat?

V těch transformovaných fondech. Jak jsem říkal, ty těžko můžete dál nějak transformovat. To znamená, je to o komunikaci ke klientům, kteří jsou vhodní, tedy pod těch 50, 55 let, aby přestoupili do nových fondů. Což děláme. Naráží to na velkou konzervativnost českého obyvatelstva. Spousta lidí si té garance cení natolik, že i když ví, že něco ztrácí, tak to, že se to nikdy nemůže propadnout, pro ně má velkou hodnotu.

Je tam ještě jedna věc, o které se tolik nemluví. V těch starých, transformovaných fondech máte něco, čemu se říká výsluhová penze. Znamená to, že polovinu prostředků si můžete v podstatě bez jakékoliv sankce kdykoliv vybrat, pokud jste v systému aspoň 15 let. Pokud přestoupíte do těch nových, toto ztrácíte.

Čtěte také

Kam s úsporami? Nejlepší je investiční mix, české penzijní spoření zatěžují poplatky, shodují se Klímová a Prokop

Ne že by si to lidé reálně brali v nějakém velkém množství, ale ten komfort toho, že na ty peníze mohou sáhnout, pokud bude někde nějaká energetická krize, pokud budou potřebovat peníze, je také jeden z důvodů, proč setrvávají v těch transformovaných fondech.

A pak je tam samozřejmě ještě spousta lidí, kterým už je 60 a více let, a ti tam v podstatě patří. My bychom je stejně investovali velmi konzervativně i v tom novém systému.

A kdy tedy doporučujete konzervativní způsob spoření a kdy rizikovější?

Rizikovější určitě v tom mladším věku až do nějakých... a tady je to možná o osobním názoru a probíhají diskuze jak s ministerstvem, tak s dalšími účastníky.

Pro mě, pro člověka, který by tam zůstával v systému a bral rentu, tak v podstatě i v tom důchodovém věku, kdy bude pobírat tu měsíční rentu, by pořád velkou část peněz mohl mít i v těch akciích, to znamená v tom rizikovějším. Pokud by tam byla indikace, že si to jednorázové vybere peníze v 65 letech, tak je potřeba dostatečně dopředu začít zkonzervativňovat

Kdy by si měl člověk optimálně začít spořit na penzi? Jakou roli by hrálo, pokud by stoupal věk odchodu do důchodu? A jak vysoký by měl být jednorázový státní příspěvek, aby byl pro mladší generaci motivační? Poslechněte si rozhovor