Přivedl na svět korunu. Alois Rašín se narodil před 150 lety, jeho život ukončila kulka anarchokomunisty
Alois Rašín se narodil před sto padesáti lety. Do dějin se zapsal především jako ministr financí. Jeho život se ale neodehrával jen mezi čísly a penězi. Narodil před 150 lety, 18 října 1867.
U ministra financí se předpokládá, že je to jakýsi „cifršpión" sedící na pokladně, suchar bez emocí. Tím ale Rašín rozhodně nebyl. „Byl to vzácně přímý, čestný a laskavý člověk, velmi vzdělaný nejen v národohospodářství, ale i v řadě jiných oblastí. Miloval přírodu, věděl, jak se jmenuje kdejaký pták, který létal kolem," říká v záznamu rozhlasového archivu jeho vnučka Jana, která zemřela před čtyřmi lety ve Švýcarsku.
„Právník, politik, národohospodář a první československý ministr financí Alois Rašín byl jedním z mužů, kteří mají největší zásluhu na vzniku Československa v roce 1918. Byl jednou z vůdčích osobností protirakouského odboje v Čechách. S jeho jménem je také úzce spjata měnová reforma z roku 1919. Díky němu se česká koruna stala jednou z nejstabilnějších měn na evropském trhu," připomína historička z Ústavu českých dějin při Filozofické fakultě UK Jana Čechurová.
Za první světové války se aktivně zapojil do protirakouského odboje. V roce 1915 jej rakouské úřady zatkly, stejně jako například Karla Kramáře, a odsoudily pro velezradu a vyzvědačství k trestu smrti. Po nástupu nového císaře Karla I. Habsburského byl Rašín amnestován a v roce 1917 propuštěn. V protirakouském odboji ale pokračoval i poté; byl jedním z těch, kteří v říjnu 1918 přímo organizovali převzetí moci a stavěli základy nové Československé republiky.
Jeho zásluhou vyšel první zákon a také manifest k národu: „Lide československý, vše, co podnikáš, podnikáš od tohoto okamžiku jako nový svobodný člen velké rodiny samostatných svobodných národů." Po vzniku Československa byl Rašín členem Revolučního Národního shromáždění a po volbách v roce 1920 poslancem parlamentu za národní demokracii. Byl blízkým spolupracovníkem Kramáře a už v jeho první vládě na sklonku roku 1918 ministrem financí.
Atentátník čekal před bytem
Při měnové reformě Rašín řídil efektivní finanční rozluku s Rakouskem. Na základě zvláštních pravomocí nechal uzavřít hranici a okolkovat veškeré oběživo. Cílem bylo oddělení měny nového státu, zmenšení množství bankovek v oběhu a podřízení emisní politiky nově vzniklé centrální bance. Rašínově deflační politice, směřující ke zhodnocení koruny, se podařilo zastavit poválečný inflační vývoj, i když vysoký kurs koruny na čas znevýhodnil exportní odvětví průmyslu. O státní pokladnu se Rašín staral i v roce 1922. Až fanaticky prosazoval deflační politiku, aby koruna zpevňovala. Exportní firmy ale ztrácely a mělo to i nepříznivé sociální dopady.
Politikův život nakonec ukončila kulka atentátníka, který na něj zaútočil 5. ledna 1923 před jeho bytem v Žitné ulici veden snahou „prospět proletariátu". Pachatelem atentátu byl sotva dvacetiletý Josef Šoupal, který se označoval za anarchokomunistu. Kulka, kterou na něj vystřelil, uvízla Rašínovi v páteři a poranila mu míchu. Přes veškerou snahu lékařů ministr 18. února 1923 zemřel. Bylo mu 55 let.
Alois Rašín se narodil v Nechanicích na Královéhradecku jako deváté dítě do rodiny pekaře a rolníka. Zpočátku studoval medicínu, posléze ale ze zdravotních důvodů přestoupil na práva do Prahy. Po jejich absolvování (1891) působil v hlavním městě jako advokát.Rašín byl jako člen radikální české studentské a dělnické mládeže Omladina v roce 1894 odsouzen a až do následujícího roku byl vězněn v Plzni na Borech. Po amnestii dostal zpět titul doktora práv.
Podílel se na založení Radikálně státoprávní strany (oficiálně České strany státoprávní). V roce 1900 se však Rašín z aktivní politiky stáhl; založil advokátní kancelář, zastupoval například Živnobanku a politické dění příležitostně komentoval na stránkách tisku. V roce 1907 vstoupil do vedení strany mladočeské. V období 1911 až 1917 by Rašín poslancem rakouské Říšské rady (celostátního parlamentu).
V roce 1899 se oženil s Karlou Janskou (jedním z jejích bratrů byl Jan Janský, objevitel krevních skupin), v manželství se jim narodili dva synové a dcera. Syn Ladislav Rašín byl rovněž právníkem a poslancem. Po zatčení gestapem prošel řadou věznic, kde těžce onemocněl. Zemřel v roce 1945 krátce před příchodem americké armády ve vězeňské nemocnici ve Frankfurtu nad Mohanem. V roce 1995 mu byl propůjčen Řád Tomáše Garrigua Masaryka in memoriam.
