Přivedl na svět korunu. Alois Rašín se narodil před 150 lety, jeho život ukončila kulka anarchokomunisty

18. říjen 2017
Alois Rašín na pamětní desce domu v pražské Žitné ulici 562/10, kde bydlel a před nímž byl postřelen

Alois Rašín se narodil před sto padesáti lety. Do dějin se zapsal především jako ministr financí. Jeho život se ale neodehrával jen mezi čísly a penězi. Narodil před 150 lety, 18 října 1867.

U ministra financí se předpokládá, že je to jakýsi „cifršpión" sedící na pokladně, suchar bez emocí. Tím ale Rašín rozhodně nebyl. „Byl to vzácně přímý, čestný a laskavý člověk, velmi vzdělaný nejen v národohospodářství, ale i v řadě jiných oblastí. Miloval přírodu, věděl, jak se jmenuje kdejaký pták, který létal kolem," říká v záznamu rozhlasového archivu jeho vnučka Jana, která zemřela před čtyřmi lety ve Švýcarsku.

„Právník, politik, národohospodář a první československý ministr financí Alois Rašín byl jedním z mužů, kteří mají největší zásluhu na vzniku Československa v roce 1918. Byl jednou z vůdčích osobností protirakouského odboje v Čechách. S jeho jménem je také úzce spjata měnová reforma z roku 1919. Díky němu se česká koruna stala jednou z nejstabilnějších měn na evropském trhu," připomína historička z Ústavu českých dějin při Filozofické fakultě UK Jana Čechurová.

Čtěte také

Za první světové války se aktivně zapojil do protirakouského odboje. V roce 1915 jej rakouské úřady zatkly, stejně jako například Karla Kramáře, a odsoudily pro velezradu a vyzvědačství k trestu smrti. Po nástupu nového císaře Karla I. Habsburského byl Rašín amnestován a v roce 1917 propuštěn. V protirakouském odboji ale pokračoval i poté; byl jedním z těch, kteří v říjnu 1918 přímo organizovali převzetí moci a stavěli základy nové Československé republiky.

Jeho zásluhou vyšel první zákon a také manifest k národu: „Lide československý, vše, co podnikáš, podnikáš od tohoto okamžiku jako nový svobodný člen velké rodiny samostatných svobodných národů." Po vzniku Československa byl Rašín členem Revolučního Národního shromáždění a po volbách v roce 1920 poslancem parlamentu za národní demokracii. Byl blízkým spolupracovníkem Kramáře a už v jeho první vládě na sklonku roku 1918 ministrem financí.

Atentátník čekal před bytem

Při měnové reformě Rašín řídil efektivní finanční rozluku s Rakouskem. Na základě zvláštních pravomocí nechal uzavřít hranici a okolkovat veškeré oběživo. Cílem bylo oddělení měny nového státu, zmenšení množství bankovek v oběhu a podřízení emisní politiky nově vzniklé centrální bance. Rašínově deflační politice, směřující ke zhodnocení koruny, se podařilo zastavit poválečný inflační vývoj, i když vysoký kurs koruny na čas znevýhodnil exportní odvětví průmyslu. O státní pokladnu se Rašín staral i v roce 1922. Až fanaticky prosazoval deflační politiku, aby koruna zpevňovala. Exportní firmy ale ztrácely a mělo to i nepříznivé sociální dopady.

Politikův život nakonec ukončila kulka atentátníka, který na něj zaútočil 5. ledna 1923 před jeho bytem v Žitné ulici veden snahou „prospět proletariátu". Pachatelem atentátu byl sotva dvacetiletý Josef Šoupal, který se označoval za anarchokomunistu. Kulka, kterou na něj vystřelil, uvízla Rašínovi v páteři a poranila mu míchu. Přes veškerou snahu lékařů ministr 18. února 1923 zemřel. Bylo mu 55 let.

Alois Rašín se narodil v Nechanicích na Královéhradecku jako deváté dítě do rodiny pekaře a rolníka. Zpočátku studoval medicínu, posléze ale ze zdravotních důvodů přestoupil na práva do Prahy. Po jejich absolvování (1891) působil v hlavním městě jako advokát.Rašín byl jako člen radikální české studentské a dělnické mládeže Omladina v roce 1894 odsouzen a až do následujícího roku byl vězněn v Plzni na Borech. Po amnestii dostal zpět titul doktora práv.

Dvacetikoruna z roku 1926 s Aloisem Rašínem

Podílel se na založení Radikálně státoprávní strany (oficiálně České strany státoprávní). V roce 1900 se však Rašín z aktivní politiky stáhl; založil advokátní kancelář, zastupoval například Živnobanku a politické dění příležitostně komentoval na stránkách tisku. V roce 1907 vstoupil do vedení strany mladočeské. V období 1911 až 1917 by Rašín poslancem rakouské Říšské rady (celostátního parlamentu).

V roce 1899 se oženil s Karlou Janskou (jedním z jejích bratrů byl Jan Janský, objevitel krevních skupin), v manželství se jim narodili dva synové a dcera. Syn Ladislav Rašín byl rovněž právníkem a poslancem. Po zatčení gestapem prošel řadou věznic, kde těžce onemocněl. Zemřel v roce 1945 krátce před příchodem americké armády ve vězeňské nemocnici ve Frankfurtu nad Mohanem. V roce 1995 mu byl propůjčen Řád Tomáše Garrigua Masaryka in memoriam.

Spustit audio
autoři: ČTK, Jaroslav Skalický, Radiožurnál