Řada velkých skandinávských přístavů se mění v obytné čtvrti plné nejmodernějších budov. Jeden takový najdete v druhém největším dánském městě Aarhusu. Tisícovky lodních kontejnerů tam ustoupily kolejím, činžákům a kancelářským mrakodrapům.
Architekt studia CEBRA Architectures Flemming Svendsen má úplně promrzlé ruce a narůžovělými prsty ukazuje reportérovi Experimentu Matějovi Skalickému mezi vysokými činžáky v přístavu bílý ledovec. Jak se blížíme, objevují se v něm okna, dveře a balkóny.
„Tahle budova sestává z 11 vysokých vrcholků, takových malých hor,“ popisuje. „Původně jsme chtěli postavit pyramidový blok, ale plán byl ten prostor otevřít, aby všichni měli dobrý výhled na moře a hodně slunce. Tak jsme udělali model a jeden člen týmu říká: Podívej, to vypadá jako ledovec.“
Navitas je hvězdicovitá budova v přístavu druhého největšího dánského města Aarhusu. Kromě toho, že je jednou z energeticky nejméně náročných budov v Dánsku, slouží zároveň jako jedna velká tréninková laboratoř. IT specialisté se totiž můžou naprosto legálně nabourat do jejího bezpečnostního i energetického systému a zkoušet na nich své nové vynálezy. Zblízka si ji prohlédl reportér Matěj Skalický.
A tak se budova nakonec i jmenuje. Je příkladem výrazně experimentální architektury ve Skandinávii za poslední dobu. Její povrch tvoří směs cementu a kamenné drti z bílého řeckého mramoru. Kostra je z betonových panelů. Levné a účelné.
„Podívejte se na tyhle modré balkóny, které jsou ve spodu tmavé a zesvětlují se směrem vzhůru. Jako na ledovci v přírodě,“ upozorňuje architekt.
Moře je hlubokou inspirací řady skandinávských architektů. Ani ne hodinu autem na jih od Aarhusu, v přímořském industriálním městečku Vejle, nedávno otevřeli obytný dům, který vypadá jako mořská vlna.
Stojí za ním proslulé kodaňské studio Henning Larsen, které vytvořilo jednu z nejznámějších skandinávských budov současnosti – skleněnou koncertní halu Harpa v islandském Reykjavíku.
„Neděláme takové projekty, které za nás vytvoří software. Používáme ho jen jako nástroj. My sami musíme být chytří a nápadití, experimentovat s materiály,“ zdůrazňuje šéf mezinárodních projektů studia Jacob Kurek. „Zaměřujeme se na jejich recyklovatelnost. Snažíme se nepoužívat žádný, který nejde recyklovat.“
Šest vyřazených kontejnerů v jednom z kodaňských přístavů vypadá, jako by je tu zapomněla povalovat zaoceánská loď. Ve skutečnosti jsou chytrým bydlením pro nenáročné studenty. Mořská voda tu slouží jako přírodní topení a sluneční světlo jako nekonečný zdroj energie. Prohlédl si je reportér Matěj Skalický.
Podle Jacoba stavitelství v posledních 50 letech zaznamenalo jen minimální evoluci. Zato teď nabírá architektura druhý dech, a to díky moderním technologiím včetně třeba virtuální reality.
„Hodně nám pomáhá, třeba když ukazujeme svoje projekty lidem, kteří nejsou zvyklí na skici nebo modely. Ale stejně si myslím, že když prezentujeme projekt na fantastickém modelu v nasvícené místnosti, je to pořád lepší než virtuální realita,“ dodává Jacob, který je zastáncem tradičních metod.
Podobně jako designéři aut i on věří v pomoc moderních technologií. Architekt má ale podle něj stejně začínat vždy s tužkou, papírem a hlavou plnou neotřelých nápadů.
Léto pomalu přechází v podzim a to je čas, kdy se zemědělci můžou odměnit za měsíce náročné práce. Třeba velkolepou společnou dožínkovou večeří.
Jednou z dominant norského hlavního města Osla je teprve deset let stará národní opera.
