Přinesly si z kina bonus - noční můry
Už jste někdy přemýšleli o tom, kdo rozhoduje, jestli ten či onen film, je vhodný pro vaše děti? Jestli jste si mysleli, že odborná komise, mýlíte se. Jsou to distributoři, kterým mimo jiné jde i o zisk z filmů. A protože ve filmech násilí a erotika stále narůstá, sílí také hlasy nespokojených rodičů, kteří volají po nápravě. Ministerstvo kultury o nevhodném způsobu klasifikaci filmů sice ví, ale zatím o změně několik let mluví.
Pustíte s důvěrou své malé dítě se školou na filmové představení a to má pak několik dní noční můry. Film dítě vylekal a vy se zlobíte. Hledáte viníka. Tak to jsme vám popsali situaci, která nás přiměla k tomu zjišťovat, jak je to s určování přístupnosti filmů.
Když se paní Eva dozvěděla, že její osmiletá dcera jde se školou do kina na dopolední představení, netušila nic špatného. A po návratu ze školy se své dcery zeptala, jak se jí film líbil. "Nelíbil se mi," přiznala dcera, které na filmu nejvíce vadily popravy. "Nechci o nich nic říkat. Měla to asi být pohádka," doplnila.
Pak se matka této osmileté holčičky dozvěděla, že její dítě v kině plakalo spolu s dalšími dětmi. Pak mělo několik nocí špatné sny. Proto se ptá: Kdo určil, že tento film je vhodný pro mé dítě? "Potom ji můžu akorát vyslechnout, ale v tu chvíli už ji nepomůžu, protože ten zážitek už v sobě má a jako rodič nemůžu udělat nic, abych ji tohoto traumatizujícího zážitku zbavila," uvedla paní Eva.
Ale ani učitelé neměli příliš šancí zjistit, jestli je film vhodný pro osmi- až desetileté děti. Na distribučním listu k filmu bylo napsáno: Rodinný film. Bez stanovení věkové hranice přístupnosti. "Je těžké říct, kde hledat vinu. V první řadě by si to měl hlídat rodič. Na druhou stranu je tady škola, která musí vědět, kam a na co děti bere. Další věcí je, že každý, kdo jde do kina, tak je odkázaný na to, co je mu zprostředkované v prezentaci filmu, který jde na trh," dodala matka osmileté dívky.
Určit věkovou hranici přístupnosti filmů mají na starosti distributoři. A je to pro ně stále tvrdším oříškem, potvrzuje slova paní Evy i jeden z mnoha distributorů filmů Ivo Anderle, kterého jsme navštívili v kině, kde je současně programovým ředitelem. "Zjistili jsme, že prakticky ve všech, řekněme, kinových zemích, jako je třeba Anglie, Francie, Amerika, existuje jakási odborná komise, která buď doporučí anebo přímo stanoví věkovou hranici pro každý film, který jde do distribuce. Zatímco v Čechách je to plně ponecháno na svobodném vyjádření distributora, který možná ale ne vždycky sám o sobě má dostatek zkušeností z oblasti psychologie nebo pedagogiky," řekl.
Ne všichni distributoři jsou takto osvícení. A logicky jim jde hlavně o zisk z film, potvrdil Anderle. "Chtěl jsem spíše hájit pozici distributora, kdy zůstáváme bezradní při stanovování návštěvnosti. Ocenili bychom nějakou odbornou radu, ale tu si samozřejmě můžeme vyhledat i sami, a pak bychom asi ocenili i to, co je v mnoha zemích, a sice rozšíření možných pásem ještě na dvanáctileté. V Čechách existují jen dva ratingy, to je 15 a 18, zbytek je pro všechny," doplnil distributor.
A když jsme se osmileté Marušky zeptali, jestli ještě půjde do kina, odpověděla: "Ne. Teď vlastně ani nevím na co." Maruška byla v kině na filmu Kozí příběh.
Pavouček naznačí: Pozor, film je děsuplný
Každý film v kině nebo v televizi musí mít ze zákona označení hranici přístupnosti. Tu tvoří hranice 15 nebo 18 let. Ale tato aktuální klasifikace filmů není podle mnoha psychologů vhodná. Proč?
Rodiče, učitelé a další lidé, kteří mají přímý vliv na vývoj dítěte mají právo být informováni. Jestliže se na obalu dočtou, jaké má složení jogurt, je tedy možné, aby věděli, jestli je pro děti vhodné to které to audiovizuální dílo. Takový je názor vedoucí Katedry psychologie Karlovy univerzity Ilony Gilernové. "Tento moment otevírá také rodičům prostor pro to, aby o svých dětech víc přemýšleli a aby také zvažovali, v jakých podmínkách dítě ono audiovizuální dílo má konzumovat," doplnila.
Ideální by bylo, kdyby se rodiče mohli spolu s dětmi na film nebo televizi dívat společně. Ale to je utopie, uvědomuje si psycholožka Gilernová. Proto je o to důležitější, aby dospělí dávali pozor, na co se jejich dítě dívá, včetně počítačových her anebo televizních pořadů. V současné době je obrana proti nevhodným programům prakticky nemožná.
"Tento krok je opravdu v zájmu jak audiovizuálních děl, tak vývoje dětí samotných. Ale může i povzbudit právě interakci rodičů a dětí," přiblížila dále psycholožka. A není to názor jen psychologů nebo mediálních expertů. Také Rada Evropské unie vydala doporučení, aby Česko zpřesnilo klasifikaci audiovizuálních děl tak, jako v jiných zemích Unie.
"V rámci zvyšování mediální gramotnosti veřejnosti nabízet nějaký způsob, jak informovat o tom, jaké obsahy nabízejí kina, televize, počítačové hry," uvedl Jan Jirák z Fakulty sociálních věd Karlovy univerzity. Před několika měsíci dostali od ministerstva kultury zadání, aby vypracovali návrhy pro zlepšení určování věkové hranice přístupnosti filmů.
"Doporučujeme systém, který by u každého audiovizuálního díla, ať je to film v kině nebo počítačová hra, informoval o tom, jakého charakteru je ten obsah. Jestli tam jsou násilné scény, vulgarismy, explicitní sexuální chování," upřesnil Jan Jirák.
Ve studii navrhují, aby byli rodiče co nejvíc informování o tom, co které audiovizuální dílo obsahuje, a to pomocí značek. "Někdy jsou ty piktogramy trošku i žertovné. Pokud jsou v audiovizuálním díle scény, které mají záměrně vzbuzovat děs nebo strach, tak ten piktogram je obrázek pavoučka, což je vůči pavoučkům trošku surové, ale to je jenom pro představu, jak to asi vypadá," přiblížil dále odborník.
Jde o převratný model, který by zmodernizoval systém určování věkové hranice přístupnosti. Podle docenta Jiráka ve skutečnosti neexistují jasně definovaná kritéria, a to bude mít podle psychologů negativní vliv na psychiku následujících generací.
Rodiče a učitelé by se měli kvůli nevhodnému zařazení filmu ozvat
O vhodnosti filmů v kinech rozhodují na základě zákona jejich distributoři. Jsou povinni stanovit věkovou hranici přístupnosti - a tu tvoří pojmy - vhodné od 15 let a vhodné od 18 let. Když ale distributor rozhodne jinak, čeká ho nějaký postih?
Ředitelka odboru kinematografie Ministerstva kultury Helena Fraňková uvedla, že pokud distributor stanoví věkovou hranici přístupnosti špatně, čeká ho správní řízení a s největší pravděpodobností i poměrně vysoká pokuta. "Ale základem je, že se to nějakým způsobem někdo musí dozvědět. Čekala jsem, že přijdou i nějaké podněty na ministerstvo kultury. Pracuji tam čtyři roky a za celou tu dobu jsem dostala jeden jediný dopis," uvedla Helena Fraňková.
Zároveň připustila, že klasifikace audiovizuálních děl je částečně zastaralá, proto si ministerstvo nechalo odborníky z Karlovy univerzity zpracovat studii, která by měla zachytit všechny nové možné varianty, nové způsoby a doporučení Evropské unie. Tato studie by pak měla ministerstvu kultury doporučit řešení tohoto problému.
"Studii jsme již dostali k dispozici, ještě není zcela hotová, máme ještě nějaký limit to připomínkovat, podat doplňující otázky. Ta studie je vědecká. My musíme ekonomicky spočítat, kolik by zavedení jednotlivých systémů stálo jak na straně soukromých subjektů, tak na straně státních subjektů, protože když zřizujeme nějaký subjekt, tak to bude mít nějaké nároky na státní rozpočet..." dodala Helena Fraňková.
Jsem Romka a žiji mezi gadži. Je integrace Romů možná? Na to budeme hledat odpověď ve čtvrtek 12. února. Nalaďte si proto Radiožurnál po 11. hodině.
Náměty na reportáže a dotazy můžete posílat na e-mailovou adresu podkuzi@rozhlas.cz.
