Příliš křehké na knoflík? Brněnští archeologové zjišťují, jak se na Velké Moravě nosily gombíky

Šperkař, konzervátor a restaurátor Martin Fořt z Archeologického ústavu Brno Akademie věd ČR zažehl plamen zlatnické pistole a zahřívá s ním tenký měděný plíšek. Chystá se vytvořit repliku velkomoravského gombíku.

Zahřátý plíšek pokládá na jamkovnici, tedy krychli s několika kulatými prohlubněmi, a kladívkem plíšek tvaruje do polokoule. Stejně to provádí i s druhým plíškem, a když obě polokoule spojí dohromady, vznikne základ kopie velkomoravského gombíku.

Rentgen odhalí vnitřní strukturu gombíku. Například, že není z celistvé koule, ale ze dvou polokoulí|foto:Michal Šafařík, Český rozhlas

Příliš křehký na knoflík?

„Gombíky byly typickým šperkem elit Velké Moravy v 9. století. Svým tvarem připomínají knoflíky s ouškem,“ popisuje vedoucí výzkumu Šárka Krupičková z Archeologického ústavu Brno a ukazuje mi originál, který se právě snažíme napodobit. Je to na povrchu zlatý baňatý předmět.

„Známe je ze zlata, ze stříbra, ale někdy jsou také ze slitin mědi, které bývají na povrchu pozlacené. A právě takový exemplář máme tady před sebou,“ doplňuje. Jeho plech je tenký jen dvě desetiny milimetru a křehké je i ouško, kterým ho obyvatelé Velké Moravy přišívali na šaty.

„A tak si klademe otázku, jestli mohly být opravdu používané jako knoflíky, anebo sloužily už jenom jako ozdoba oděvu,“ vysvětluje, proč brněnští archeologové vyrábějí kopie gombíků a používají je v různých situacích. Zjišťují, k jakému účelu mohly šperky sloužit.

Chybami se archeolog učí

Archeologové proto musí co nejvěrněji napodobit technologii původní výroby. Rentgenem odhalí vnitřní spoje anebo způsob uchycení ouška. Důležité informace přinese ale i mikroskop.

Čtěte také

Velkomoravské šperky pod rentgenem. Každá mikroskopická rýha je důležité svědectví, tvrdí archeologové

Na zvětšeném snímku vidíme, že tepání výzdoby je místy kostrbaté. Právě takové chyby vědci hledají. „Chyby šperkaře máme rádi,“ směje se Šárka Krupičková. „Díky nim vidíme otisk nástroje, a tak si můžeme vyrobit podobné v současnosti.“

Šperkař Martin Fořt má právě jeden takový nástroj v ruce. Je to železná tyčinka, do které lehce ťuká kladívkem a vytváří tak zdobení gombíku. Tuto tyčinku si sám vytvaroval podle detailů originálu šperku, které viděl pod mikroskopem.

Zátěžový test

„Tomu, jak se gombíky užívaly, se snažíme přijít na kloub s pomocí veřejnosti,“ pokračuje Šárka Krupičková. Když totiž vědci nějakou repliku dokončí, půjčí ji skupině dobrovolníků. „Ti si gombíky experimentálně našívají na oděv a simulují jejich nošení řekněme v provozu tak, jak mohl probíhat před tisíci lety,“ přibližuje.

Vedoucí výzkumu Šárka Krupičková prohlíží detaily originálního gombíku pod mikroskopem|foto:Michal Šafařík, Český rozhlas

Repliky různé zapínání a přešívání vydržely, což je experimentem podložený důkaz, že mohly fungovat i jako oděvní spínadla a nemusely sloužit pouze jako ozdoba.

Na kopii pozlaceného gombíku se teď chystají sledovat jeho opotřebení. Právě pozlacení je totiž na originálu místy smyté. Dobrovolníci teď proto budou repliku různými způsoby používat, aby mohli archeologové zjistit nové informace o tom, jak přesně Velkomoravané gombíky nosili.