Příčiny projevů a následky domácího násilí

Mapování příčin projevů a následků domácího násilí se stalo hlavním tématem našeho dnešního vysílání. Protože jste se vy, naši posluchači, alespoň někteří, ptali, kdy konečně naše zákony umožní policistům postihovat pachatele domácího násilí. Kdy konečně tedy nebude potrestána jenom oběť, ale také pachatel. Týrání hladem, údery pěstí do obličeje, mnohahodinové klečení na balkoně. To není popis praktik sicilské mafie. Zmíněné se odehrává v každé osmé domácnosti naší republiky. Říkáme tomu domácí násilí.

Petra Vitoušová: Domácí násilí, to je jednostranný akt násilí jedné osoby vůči druhé. Ona se snaží mít tom vztahu dominantní postavení. Opakuje se a eskaluje.

Prezidentka Bílého kruhu bezpečí, Petra Vitoušová, vysvětluje, že o pojmu domácího násilí se u nás mluví otevřeně a důrazně. To ve srovnání se stavem před šesti lety. Na linky Bílého kruhu bezpečí volá 85 procent žen a 15 procent mužů. Trápí je tyranie ze strany nejbližšího partnera. Domácím násilím jsou postiženy také děti. Ty si modely chování svých rodičů nesou do svého dospělého života.

Petra Vitoušová: A díky tomu výzkumu víme, že je to vážný celospolečenský problém. Já uvedu jenom dva výstupy. Minimálně se u nás týká 16 procent populace. Podle definice, která byla dána, to znamená, že se jedná o násilí opakované, eskalující, odehrává se mezi blízkými lidmi a má podobu psychického, sexuálního nebo fyzického týrání a násilí. A druhý výstup, který považuji za přímo alarmující je, že v těchto vztazích, zakalených domácím násilím, v 84 procentech vyrůstají děti. To jsou děti, které vyrůstají v atmosféře hádek permanentních, bitek, rozbíjení nádobí, vulgarismů, ponižování jednoho člověka druhým. A pokud jsou malé, tak nebudou tomu rozumět a myslí si, že takto se vede komunikace, takto se prosazuje vůle a takto spolu lidé jednají.

Avšak domácí násilí kromě psychického teroru, vyhrožování, zamykání v bytě, odpírání potravin nebo spánku, zahrnuje také případy, které končí vážným poraněním s doživotními následky nebo zabitím. Teprve potom nastupuje policie. Také soudci se nějakou tou fackou neradi zabývají. V praxi to znamená, že oběť musí vyčkat, až pachatelovy násilnické sklony překročí šedou zónu mezi morálkou a zákonem. Policisté ani soudci tímto počínáním nijak nechybují. Poslankyně Miroslavy Němcové, která je členkou před rokem vzniklé Aliance proti domácímu násilí, jsme se zeptali, proč zákonodárci nemyslí s preventivní ochranou oběti domácího násilí?

Miroslava Němcová: Když se mě takhle přímo zeptáte, tak já přímo odpovím, že termín žádný vám neumím říct, kdy přesně vznikne a ani jsme si takový cíl neuměli stanovit, protože jsme nevěděli, jak náročná práce před námi bude. Upřesnila bych pouze to, že není zatím nepostižitelný ten pachatel takovýchto násilných skutků. Postižitelný je. Problém je v tom, že málokdy se k němu policie dostane, neboť i ten jeho partner, vezmeme-li za příklad týranou ženu, tak ona se svým způsobem stydí, obává, nechce, aby se o tom dozvědělo okolí a vůbec usvědčit toho člověka, pokud nepromluví ten, kdo je jakoby jeho obětí, je velmi obtížné. Ale pokud se to podaří, tak ten nástroj, byť ne přímo jakoby ve specifickém zákoně, tak ten nástroj zde je.

Nad domácími tyrany se začínají stahovat mračna. Senátoři totiž v prvním čtení přijali novelu trestního zákona, podle které rodinným despotům hrozí až osm let vězení.

Petra Vitoušová: My se domníváme, že ta budoucí úprava více bude tíhnout k tomu středoevropskému kontextu. Příkladem nám může být Rakousko. Tam se do toho domácího násilí už zahrnuje násilí mezigenerační, to znamená třeba děti, vnuci útočí proti dědečkovi a babičce. Je tam násilí i proti seniorům, které bude velikým problémem tak, jak populace stárne, a zahrnuje samozřejmě tu největší část domácího násilí, a to je násilí mezi partnery.

Podle Petry Vitoušové v Rakousku už přišli na to, že se z bludného kruhu domácího násilí oběť nemůže vymanit sama. Někdo zvenčí jí musí pomoci. V první fázi musí být zásah proveden i proti vůli oběti. Policie může násilníkovi zakázat pobyt na vyznačených místech a přikázat mu, aby se vyvaroval setkání a kontaktu s postiženým. Doba je ohraničena deseti dny, kdy má oběť dostatek času získat odstup a zhodnotit svou situaci. Důležité je, že nikoliv oběť opouští svůj domov a uchyluje se do azylových domů, ale sám pachatel je vykázán. A ještě něco prezidentka Bílého kruhu bezpečí postiženým vzkazuje.

Petra Vitoušová: Není to vaše hanba a hledejte pomoc, ať už jste na začátku a nebo v tom žijete léta. Hledejte jí okamžitě.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.