Příbor vznikl před staletími. Dodnes se používá v různých zemích jinak

Stříbrné příbory
Stříbrné příbory

Lžíce, nůž a vidlička. Základní trojicí ale příbory zdaleka nekončí. V lepších restauracích bývá i řada speciálních náčiní, třeba na ovoce nebo sýry. Příbory se původně vyráběly ze dřeva nebo stříbra. Dnes převažuje spíš nerez a plast. Způsoby používání příborů se liší geograficky i historicky. Dřív bylo zvykem, že si každý nosil svůj vlastní příbor. Jak by to vypadalo v praxi dnes?

Když jste třeba ve Španělsku nebo v Řecku v běžné restauraci, dojíte předkrm a necháte svůj příbor na talíři, jak je tomu u nás zvykem, tak personál ani nehne brvou, váš příbor vezme z talíře, odloží vám jej stranou, a odnese talíř, aby pak přispěchal s dalším chodem, třeba tím hlavním.

Tuhle salátovou zálivku si oblíbil Leonardo da Vinci. Byl kulinárním expertem

Salát, ředkvičky, zdravá strava, zelenina, dieta, hubnutí. Ilustrační foto

Leonardo da Vinci byl geniální renesanční malíř, vědec, vynálezce... a taky kulinární expert. Stále si připomínáme 500 let od jeho smrti. A tak mu věnuje svou pravidelnou polední glosu i náš expert na dobré jídlo Pavel Maurer. A poctu Leonardovi vzdáme právě teď i jedním receptem!

 

A vy můžete pokračovat v hodování ovšem se svým původním již použitým příborem. Místní mravy vám prostě přisoudí jen jeden příbor na celé vaše jídlo. Samozřejmě, pokud náhodou zavítáte do nějaké superluxusní resturace, tak tam vám naservírují deset chodů a deset příborů! Ke každému pokrmu zvláštní příbor, který se též mění podle toho, zda jíte rybu, kraba, zeleninový salát, nebo když máte například kus hovězího, tak ostrý stejkový nůž.

V těchto podnicích se s nádobím nešetří, no konečně, to si při úhradě závěrečného účtu jistě povšimnete, že na vás nešetřili s jídlem ani nádobím a na oplátku očekávají, že nebudete skrblík ani vy.

Umývat ty hory použitého nádobí, to samozřejmě není zábavné a i laciné. A tak proto vám některé podniky upírají tuto rozmařilost. Slyšel jsem, že v době renesanční i barokní vidlička či příbor patřily spíše mezi ojedinělé zvláštnosti a aristokratické marnotratnosti. Větší používání vidličky nastalo v Evropě až v 17. století.

Přistupujte k jídlu stejně jako k sexu, radí Pavel Maurer

pár - vztah - milenci

Voní vám partner třeba stejně dobře jako vaše oblíbené jídlo?  Podle odborníka na gastronomii Pavla Maurera by to tak mělo být, protože při poznávání lidí fungují stejné smyslové vjemy jako při jídle.

V minulosti dokonce prý bývalo zvykem, že významní šlechtici si s sebou nosili vlastní příbor ve vyřezávané krabičce nebo ve vyšívaném pouzdře. Vlastní příbor byl významnou součástí jejich garderoby a životního stylu. Přijeli ke kamarádovi na zámek, vybalili svůj příbor, snědli kance a zase si nádobíčko posvátně uložili do designové krabičky.

No a mě při té časem zaprášené historce napadlo, jaké by to bylo dnes, kdybychom měli každý svůj vlastní příbor neustále při ruce? Kolik by se ušetřilo lidské práce, mytí nádobí, čistících chemikálií a zbytečných úkonů obsluhujícího personálu.

Každý bychom se pyšnili vlastním příborem, třeba s gravírovaným monogramem, byl by jen náš, okousán naším chrupem a olizován naším jazykem. Nemuseli bychom si strkat do pusy vidličku, sice umytou ve vysokorychlostní myčce, ale přece jen už ji někdo cizí měl v ústech. Vlastní příbor toto dilema nepřipouští. Patří jenom nám, šetří planetu a obavy z nečistoty jsou ty tam. A navíc, budeme velmi, velmi styloví.