Příběhy z Džungle zaujaly. Reportáž zpravodaje Českého rozhlasu získala mezinárodní ocenění
Reportáž Jana Šmída z uprchlického tábora ve francouzském Calais přezdívaného Džungle získala druhé místo v prestižní mezinárodní rozhlasové soutěži Prix Bohemia. Zpravodaj Českého rozhlasu ve Francii v ní zachytil nejen, jak se žilo v největším uprchlickém táboře v Evropě, ale i negativní stránky, které jejich pobyt přinesl obyvatelům města.
Půvabná dívka Sissy roznáší po táboře krabičky s jídlem. Když ji někdo zatahá za rukáv, zeptá se, kde dotyčný bydlí a za chvíli mu donese denní nášup.
Sissy přijela z New Yorku původně na dva týdny a zůstala půl roku. Chce být prospěšná a pomoct těm, co to nejvíce potřebují.
Město zvané Džungle
Procházím se mezi boudami sbitými z dřevěných fošen. Míjím obchody, kadeřnictví, kousek dál něco jako kavárna a přistihnu se, že očima hledám dokonce boudu s cedulí Hotel. Pak si sám uvědomuji absurditu svého počínání.
Ve větším příbytku učí dobrovolníci francouzsky a anglicky. Připravují i běžné školní hodiny.
Tmavooká dobrovolnice Jane z Londýna je vzteky bez sebe. Tvrdí, že nikde na světě by nenechali na ulici běhat osmileté děti. Tady se o ně nikdo nestará. Podle Jane je ostuda, že francouzská a britská nepomáhají těm, kteří utekli ze své země kvůli válce.
Francouzský Babylón
Pustit se s někým z obyvatel tábora do rozhovoru není tak úplně jednoduché. Většinou mě ignorují. Nakonec se mi podaří dostat pár vět z jednoho dvacetiletého mladíka. Říká, že je mu jedno, jestli zůstane ve Francii nebo se mu podaří dostat se do Velké Británie.
Několik měsíců strávil v Itálii, proto mluví trochu italsky. Jinde na mě kdosi spustí dokonce rusky, pobýval totiž prý nějaký čas na Ukrajině. Nakonec se dávám do řeči s Hamidem z Afghánistánu. Stěžuje si, že policisté jsou na uprchlíky zlí a mlátí je.
Hamid mi celkem bezelstně popisuje, jak se snaží prakticky každý večer dostat do kamionu, který by jej převezl do Británie. Ve Francii nechce zůstat za žádnou cenu. Francouzi si podle něj lidí neumějí vážit.
