Přezdívka Bohdalka mi nevadí. Je to jediné znárodnění, se kterým souhlasím, říká Jiřina Bohdalová

Na přijímačky na DAMU ji připravovali osobnosti jako Jarmila Kronbauerová, Rudolf Deyl mladší nebo Vlasta Chramostová, a jak sama vzpomíná, zkoušky skládala několikrát, nejprve ji nevzali pro nedostatečný kádrový posudek, pak pro nedostatek taletnu.

Později, v divadle ABC, jí říkali malá Zázvorková, což byl pro ni absolutní kompliment. „Dala mi svůj monolog, abych se měla čím živit. Stella po všech stránkách byla můj vzor,“ vzpomíná. Pak také zlidověla přezdívka Bohdalka. „Janžurka, Zagorka… koho lidi přijmou do rodiny, tak si ho takhle znárodněj. Je to jediné znárodnění, se kterým souhlasím,“ usmívá se.

Ráda vzpomíná na scénky v Televarieté s Vladimírem Dvořákem, ale také s Vladimírem Menšíkem. A před kamerou stála už v pěti letech, takže s úsměvem přiznává, že na ni byla zvyklá. A co se týče jejich rolí? „Já na to hned zapomenu, já to prožívám. Říkám tomu prožívačky naší Kačky,“ vysvětluje.

Čtěte také

A ve filmu Ucho vidí půvab například v tom, jak se doba nemění, že je téma aktuální – odposlouchávání stále existují. „Je tam všeplatný strach, a to je tragédie toho všeho,“ připomíná.

Pochvaluje si také účinkování v Divadle na Jezerce, kde má dvě vyprodané hry, které hraje velmi ráda – Paní plukovníkovou a Generálku. Posledně jmenovanou hru hrála už před 29 lety, nyní ale hraje babičku. „Vůbec jsme nemuseli měnit text. Nedovede si představit, jak je pan Hubač aktuální,“ říká.

Audio záznam celého rozhovoru si můžete poslechnout kliknutím na odkaz přímo v tomto článku a také v iRadiu.