Přes den slavnost, večer párty. Slavnost rozkvetlých stromů každoročně láká do německého městečka stovky lidí

Marie a Robert radí, jak ochutnávat ovocné víno
Marie a Robert radí, jak ochutnávat ovocné víno
0:00
/
0:00

Když rozkvetou ovocné stromy, vyrážejí tisíce Berlíňanů vlakem za město. Kam? Do malého městečka Werder, které na několik dní hostí ovocnářské slavnosti. Tento region je už po staletí známý svými ovocnými stromy, které právě v tuto dobu všude kvetou. Návštěvníků je ve Werderu tolik, že jsou tamější slavnosti v Německu po Oktoberfestu druhé největší. Letos počty návštěvníků rozšířil poprvé i náš berlínský zpravodaj Pavel Polák.

Na nádraží kontrolují policisté tašky, centrum Werderu je uzavřené pro auta. Tu a tam se zpívají německé šlágry, návštěvníci – ti starší – se kývají do rytmu. A kdo se do rytmu nekýve, kýve se prostě mimo něj. Je to úplně jedno.

140 let tradice

Slavnosti rozkvetlých stromů mají dlouhou tradici. Před 140 lety jistý ovocnář Wilhelm Wills v místním werderském ovocnářském sdružení navrhl, aby se v berlínských novinách otiskl inzerát, ve kterém by Berlíňany pozvali na své statky v době, kdy rozkvétají stromy. A Berlíňané přišli.

Slavnost ovocných stromů a vína má už 140letou tradici

Rozkvetlé stromy jsou podle mě neuvěřitelně krásné. To je jeden z důvodů, proč sem ráda chodím. Pak tady potkávám staré známé, třeba ze školy. Znám i některé stánkaře. Panuje tu taková družná atmosféra. A někdy je i vynikající počasí,“ popisuje návštěvnice Marie, která sedí v jedné z ovocných zahrad, které se během slavností otevírají veřejnosti. 

Ovocná vína a policejní kontroly

Slunce svítí, stromy kvetou, je tady hezky. A koštuje se, samozřejmě. Jezdí se sem totiž i kvůli ovocným vínům. Je to místní specialita. Robert, který sedí vedle Marie, vypočítává, co už stihli ochutnat. „Jsme tady už skoro pět hodin. Vyzkoušeli jsme několik ovocných vín: rebarborové, jahodové, angreštové, ostružinové a z černého rybízu.“

Navečer je to tu rušnější, je tu hodně mladých lidí, kteří přeberou a opijou se pod obraz boží.
Robert

Rybízové mi chutnalo zatím nejvíc,“ přidává se Marie. „A taky gdoulové, které se letos obzvlášť povedlo a které nám místní vinaři doporučují. Gdoule je fakt dobrá.”

Je třeba říct, že na ovocná vína si musí člověk zvyknout. Vyznačují se totiž tím, že jsou sladká. Některá strašlivě, jiná jen strašně. A přílišná konzumace těchto vín má pochopitelně následky. Sama Marie mi říká, že mezi mladými mají tyto slavnosti jistou atraktivitu – je to příležitost, jak se rychle opít.

Dobré víno, čerstvé sýry a krásnou přírodu si dopřávají Izraelci na Golanských výšinách

Vinařství na Golanských výšinách

Už přes půl století si Golanské výšiny nárokují jak Sýrie, tak Izrael. Nedávno se Golany znovu dostaly na titulní stránky médií. Americký prezident Donald Trump je totiž uznal za izraelské území. Izrael by dnes už o oblast nerad přišel. Důvody má hlavně strategické. Jak si ale všiml zpravodaj Štěpán Macháček, samotní Izraelci by oplakali spíš víkendové výpravy za golanským vínem.

prezident uznal toto území, sem rádi přicházejí na víkendové ochutnávky vín.

 

„Navečer je to tu rušnější, je tu hodně mladých lidí, kteří přeberou a opijou se pod obraz boží,“ přidává se Robert. To vysvětluje ty policejní kontroly. Policistů je tady docela hodně. Minulý víkend museli vykázat na pět set opilých a agresivních návštěvníků.

Odejít před setměním

Víno vám prý začne stoupat do hlavy po třech až čtyřech kalíšcích. Hodně ale záleží na tělesných proporcích.

„Je důležité držet dobrý poměr mezi ochutnávkami vín a konzumací místních kulinářských specialit, jako je chleba se sádlem a nakládanou okurkou,“ doporučuje Robert.

Odnáším si tedy následující doporučení. Víno z gdoulí, k tomu chleba se sádlem a na vlak do Berlína odejít dřív, než se setmí.