Preissigova vlajka se vydá na cestu do Vídně. Připomene slávu výtvarníka a bojovníka
Pražské Uměleckoprůmyslové muzeum připravuje výstavu pro vídeňský Belvedér o rozpadu Rakouska-Uherska. Rakouští kolegové si vyžádali speciálně díla od výtvarníka a grafika Vojtěcha Preissiga, který byl během druhé světové války členem protinacistického odboje, ale stál i u vzniku samostatného Československa. Dokonce pro ně navrhl novou vlajku.
"Je to opravdu výjimečný autor, i když spolupracoval s Alfonsem Muchou a při pobytu v USA vymyslel slavné písmo Preissig Roman, čímž se zařadil k průkopníkům české typografie, nepatří Preissigovo jméno v česku k nejznámějším," říká kurátorka sbírek grafiky Lucie Vlčková s tím, že Umělecko-průmyslové muzeum pečuje zhruba o sedm set položek se jménem Vojtěcha Preissiga. Ve své době se ale proslavil již svými ranými pracemi ve stylu elegantních linií secese a posléze i symbolismu. Ve třicátých letech pak byl vedle Františka Hudečka nebo Zdeňka Rykla průkopníkem abstrakce, když experimentoval s různými druhy materiálů zpracovaných postupy, do té doby nevídanými.
Významně se také osobním postojem i svou prací angažoval v protirakouském a protinacistickém boji, který jej také poté, co se v koncentračním táboře Dachau, když nepřijal nabídku podílet na tvorbě falešných peněz, stál život.
Paříž, Praha, Amerika
Po studiích na Uměleckoprůmyslové škole se na podnět Luďka Marolda vydal Preissig do Paříže, aby se zdokonalil v grafických technikách a získal zkušenosti v litografickým a tiskařských dílnách. Ve Francii také pracoval pro Alfonse Muchu. Po návratu z Paříže v roce 1903 založil vlastní tiskařský ateliér, kde vydával práce takových umělců jako byli Jiránek, Kupka, Švabinský, Stretti a další. Sám pak ilustroval například Bezručovy Slezské písně a ilustracemi doprovodil i vůbec první českou ilustrovanou kniho pro děti – Karafiátovy Broučky.
Ač jeho vydavatelská činnost byla odbornou veřejností velmi ceněna, ateliér výsledně ekonomicky zkrachoval a Preissig se v roce 1910 rozhodl odjet do Ameriky, kde setrval dvacet let. Tam nejprve vyučoval a pak i založil vlastní grafickou školu, v níž se mu podařilo sloučit řemeslnou a tvůrčí povahu grafické práce. Tyto zkušenosti se pak, snažil uplatnit i po návratu do Prahy, nicméně to se mu nikdy nepodařilo.
Vlajka a boj
Po vstupu Spojených států do 1. sv. války nabídl své služby zahraničnímu odboji a s ohromným úsilím o vytvoření Československé republiky se plně věnoval práci podporující založení samostatného Československa. Setkávala se u něj česká emigrace s Masarykem, Štefánikem, Eduardem a Vojtou Benešovými, věnoval se získávání dobrovolníků na frontu protirakouské koalice, vytvořil sérii náborových plakátů. "V jeho plakátech se poprvé objevuje termín Československo a také návrh na československou vlajku, s motivem čtyř hvězdiček reprezentujících země budoucího státu - Čechy, Slováky, Moravu a Slezsko. Její fyzickou předlohu sama ručně ušila Preissigova žena Irena," říká Vlčková.
"Prapor se líbil hlavně Slovákům, protože tam měli jednu hvězdu a také modrou barvu," dodává kurátorka.
Československá vlajka nakonec vznikla den po vzniku samostatné republiky. Měla dva pruhy - červený a bílý. Preissigovu vlajku používali pak především emigranti v USA. "Určitě je zaujaly hvězdy, které odpovídají právě spíš americkému prostředí," doplňuje kurátorka.
Po návratu z Ameriky a neúspěšných pokusech uplatnit své nabyté zkušenosti v oblasti grafické práce, Preissig grafiku definitivně opustil v roce 1934 a soustředil se na abstraktní malbu, aby se pak v době ohrožení republiky rozhodl upřednostnit obecný zájem, před vlastním dílem a zapojil se do vydávání ilegálního časopisu V boj. To se stalo osudným nejen jemu, ale také členům jeho rodiny.
V září roku 1940 byli všichni tři Preissigovi i s částí nejbližšího příbuzenstva a s přáteli zatčeni. Žena Irena dostala dvouletý trest, dcera Irena Bernášková byla 26. srpna 1942 popravena.Vojtěch Preissig po vyšetřovací vazbě vězněn v Gollnově, v Drážďanech a na Pankráci, odkud byl nakonec deportován do koncentračního tábora Dachau. Zde 11. června 1944 zemřel.
Na zmatnění Preissigova odkazu, měla po roce 1948 vliv i část jeho rodiny, která jeho postoji a angažovaností značně utrpěla. Po tehdejším nedbalém přístupu Národní galerie k pozůstalosti v Preissigově ateliéru, skončila její část v popelnici. Říká profesor Tomáš Vlček v dokumentu o Preissigovi z cyklu Neznámí hrdinové. Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze pečuje o circa 700 Preissigových prací, jeho malířská díla jsou v aukčních síních vysoce ceněna a vyskytují se jen zřídka.