Předsilvestrovský rozhovor s bavičem Petrem Novotným

30. prosinec 2002
Dva na jednoho

Naposledy v roce 2002 vám přejeme dobrý poslech pořadu Dva na jednoho. U mikrofonu Českého rozhlasu jedna Radiožurnálu jsou Naděžda Hávová a Vladimír Kroc. Naším hostem je dnes muž mnoha profesí, četných dovedností a zřejmě neomezených schopností. Majitel notoricky známé tváře Petr Novotný, dobrý den.

Host (Petr Novotný): Dobrý den.

Moderátor (Naděžda Hávová): Schválně jsem vynechala profesi. Co je nejvýstižnější, komik, konferenciér, moderátor, bavič?

Host (Petr Novotný): Nezklamu Vás, já jsem podnikatel. Já mám poměrně velkou firmu a té se opravdu musím věnovat ze všech svých sil, to všechno ostatní je, musím říct, docela slušná zábava pro volný čas.

Moderátor (Vladimír Kroc): Tak to jste šťastný muž. Je zvykem v našem pořadu hosta alespoň letmo představit, možná i ti, kteří si myslí, že Petra Novotného dobře znají, třeba nevědí, že se narodil šestého srpna 1947 v Olomouci.

Moderátor (Naděžda Hávová): Když ho nepřijali na DAMU, studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.

Moderátor (Vladimír Kroc): Pracoval jako externí redaktor Mikrofóra.

Moderátor (Naděžda Hávová): V roce 1971 začal konferovat zájezdní programy Greenhornů a později Fešáků.

Moderátor (Vladimír Kroc): Také pracoval v laterně Magice, ale k tomu se ještě možná vrátíme. Co už je asi obecně známo, že Petr Novotný moderuje pravidelně pořad na Frekvenci 1, v televizi dělal pořady Novoty, teď Dobroty.

Moderátor (Naděžda Hávová): Je ženatý a má čtyři děti.

Moderátor (Vladimír Kroc): Je to tak a vydává také knihy receptů. Ono by se mohlo zdát, že jsme Vás pozvali, protože jste do loňska připravoval několik televizních Silvestrů a také proto, že od Vás před koncem roku čekáme nezřízené veselí, ale pravdou je, že hlavním důvodem je, že se na Nový rok vydáváte na rallye do Dakaru. Co Vás to vůbec napadlo?

Host (Petr Novotný): Tak on to nebyl takový okamžitý nápad, já mám hodně takových záchvatů, že mě něco napadne a pak za tím tvrdě jdu, ale tohleto je výjimka. Ten Dakar mě magneticky přitahoval už od mládí, od svého prvního ročníku, to je pětadvacet let, ale tak, že jsem se úplně klepal, když jsem se na to díval, to si neumíte představit, jaký to byl zvláštní pocit, protože já nejsem ani, teď jsem chtěl říct, že nejsem dobrodružná povaha, to mně nikdo neuvěří, ale nejsem prostě ten typ adrenalinový, to mi taky nikdo neuvěří, ale v mládí jsem nepřečet ani jednu Werneovku třeba, aby jste měli představu, jsem tak umělecky založen. Autem jezdím jenom tak, že mě to jako baví, a přitom třeba jsem poznal ve své profesi už i v Mikrofóru a mnohem později u Fešáků fůru slavných a známých lidí ze svý branže. Určitě si vůbec nedovedu představit, že by mě někdo jako rozrušil, s kým bych se měl potkat, třeba s Gottem nebo Vondráčkovou, ale když jsem se potkal s Lopraisem, já jsem se klepal jak ratlík, prostě to byl pro mě úplný bůh. A kdykoliv jsem viděl záběry z Dakaru, tak jsem se úplně magneticky k tomu připnul a tak jsem se rozhodl, že ten Dakar pojedu taky a že budu závodit, čímž jsem se dostal na pět let do úplně slepé uličky, no trvalo mi dlouho, než jsem pochopil, že mě do svýho auta nikdo neveme a že mi taky svůj náklaďák nikdo nepůjčí, než jsem přišel na ten nápad, že bych tam mohl jít jako novinář, který jede tu samou trasu a navíc ještě nemusí být rychlej.

Moderátor (Vladimír Kroc): Není pro Vás trošku zklamání, že vlastně když se Vám to konečně podařilo v tom pětadvacátém ročníku, tak se nestartuje ani z Paříže, ani se tedy nedorazí do Dakaru?

Host (Petr Novotný): Ne, to vůbec ne, to zdaleka není první případ tohoto druhu, už loni, kdy už jsem měl nakročeno, tak se startovalo z Arasu, to ne, těch patnáct nebo kolik etap pouští, těch sedm tisíc kilometrů, to tam zůstává, to mě na tom přitahuje.

Moderátor (Naděžda Hávová): Myslela jsem, že i závodíte po svém, tedy spíš pro zábavu, ale Vy zřejmě jako automobilový závodník máte v sobě soutěživého ducha?

Host (Petr Novotný): Ne, to není pravda. Já závodím mnoho let v automobilech, jezdím takzvaný ten okruh, kterému se říká Pohár osobností Ford Fiesta, mělo to různé názvy, mám mezinárodní licenci, takže už jsem závodil i tam, kde závodili Velké ceny, byl jsem na Ungaroringu, byl jsem v Celtvégu, v Poznani, ale musím se přiznat, že jsem nikdy nebyl jinak, než poslední, což znamená, že až tak závodivý nejsem. O mně dokonce vždycky říkají, že jsem si dal na palubní desku fotku svých dětí a řek jsem si, musím to hlavně přežít. Jezdím to proto, protože mě to strašně baví a soutěživý nejsem, nemám potřebu vyhrát, už jsem dostal kvůli tomu několikrát vynadáno, už se mě jednou i sám pan Charous ptal: "Prosím Tě, ty neumíš jezdit opravdu rychlejc? Já jsem to zkoušel jet tak rychle jako ty, tak pomalu jako ty, to vůbec ani fyzicky nejde." Já mu vždycky říkal: " A umíš ty mluvit tak rychle jako já? Tak se mi neposmívej, každý umí rychle něco jinýho."

Moderátor (Naděžda Hávová): Za jak dlouho hodláte ten Paříž-Dakar urazit?

Host (Petr Novotný): Tak já teda tady nepředpokládám, že bych se zdržel o jedno nebo o dvě kola, to by mi bylo osudné, čili tam je jenom podmínka, že člověk musí opravdu vyjet a musí dojet. Když nedojede, tak je to, myslím, velmi problematické, protože ho hledají i vrtulníkama a nezapomeňte, že já nejsem řidič, ale navigátor, což ovšem nijak nesnižuje Vaši otázku, ale Loprais se hrozně těší, říká: "Jestli on je navigátor, tak se neuvidíme ani jeden večer."

Moderátor (Vladimír Kroc): My bychom měli říci, že Vy budete informovat na konkurenční stanici, ale Český rozhlas jedna Radiožurnál bude mít v doprovodu také svého zpravodaje Ivo Kaštana, který jel Paříž-Dakar několikrát na motorce.

Host (Petr Novotný): S tím se potkám, to je jasný.

Moderátor (Vladimír Kroc): Vy startujete, jako už tradičně, prvního ledna. Jak už jste připraven?

Host (Petr Novotný): Já už jsem připraven úplně kompletně, už teď zbývá jenom poslední maličkost, dneska udělat takovou generálku satelitního spojení a veškeré techniky, která je dostatečně složitě propojena. Já tam taky píšu knihu a ta kniha se nedá psát způsobem tradičním, já ji musím mluvit celou dobu, musím ji mluvit, musím to mluvení dostat do počítače, musím to z počítače přes satelit dodat do nakladatelství.

Moderátor (Vladimír Kroc): Takže ta kniha vyjde hned po Dakaru?

Host (Petr Novotný): No pár dní, budu prostě ve spojení se svojí redakcí, se svými webovými stránkami, kam chci posílat deníček a fotografie tady a to v poušti je závislé na technice, takže ještě musím provést generálku toho všeho, ale jinak mám už i sbaleno a vím i, co budu jíst, co budu mít na sobě, mám i trička, mám prostě všechno, co mám mít sebou. Jsem komplet připraven, mohl bych odjet za hodinu.

Moderátor (Vladimír Kroc): Měli bychom připomenout, že se startuje tedy Marsei, jede se do Egypta. Už jste byl někdy v Africe?

Host (Petr Novotný): Byl, byl jsem v Tunisu. Dokonce se tam ještě, to je takový paradox, chystám ještě a asi šest týdnů po Dakaru tam jedu znovu, tentokrát karavanou velbloudů, kterou dokonce sám vedu. Mám tam pronajato čtyřicet velbloudů a projedeme napříč tuniskou pouští. Jste zváni, kdybyste chtěli, ještě mám šestnáct volných velbloudů, dvacet čtyři už je obsazených, taková turistická atrakce, kterou jsem si vymyslel a tak se do Tunisu ještě jednou vrátím a byl jsem v Egyptě, jel jsem po Nilu celý týden lodí. V Jihoafrické republice jsem byl taky delší dobu.

Moderátor (Vladimír Kroc): Vy tady dost cestujete s Amforou.

Host (Petr Novotný): Různě, v Jihoafrické jsem byl s Amforou a v Egyptě s manželkou.

Moderátor (Naděžda Hávová): Vy zdánlivě můžete působit jako bohém, ale ve skutečnosti a už jste to i naznačil, hodláte psát knížku, máte to všechno perfektně zorganizované. Ten Váš čas naplánovaný do puntíku, souvisí to nějak i s Vaší zálibou v computerech třeba?

Host (Petr Novotný): Naprosto, jednoznačně jo, je to úplně propojený, ale na jedný straně, protože chci třeba hodně cestovat i v budoucnosti a mám závazky jako televizní bavič, jako člověk, který vystupuje na jevišti, tak já své cesty plánuju mnoho let dopředu. Já vím, kde budu v říjnu v roce 2005.

Moderátor (Naděžda Hávová): Tak schválně.

Host (Petr Novotný): Tak to teď zpaměti ovšem nevím, to jste mě nachytali, k tomu potřebuju ten computer, ale vím, že v roce 2005 budu určitě v Mexiku, budu v Indii, budu znova ve Spojených státech, datum teď přesně naznám, poněvadž jsem naprogramovatelnej a nejenom já sám jsem naprogramovanej. Mám tým lidí, který se stará o to, aby můj čas byl využit efektivně, já se za to vůbec nestydím, mám manažera, od něj mi naskakujou v počítači, co mám dělat, jaký mám schůzky a tak dále.

Moderátor (Vladimír Kroc): Tak podobně to bylo i s naším setkáním.

Host (Petr Novotný): Já i Vás mám takhle, my dva jsme se domluvili, ale všechno ostatní přebírá už management a technika, která se prostě podívá, kdy můžu, domluvím se s Vámi a ono mi to v počítači takhle naskočí. Tak pracuje i celá moje firma na počítači a já to mám taky takhle rád. Ono mě to nijak neodlidšťuje, naopak, mně to dává fůru času na to, abych si žil tak, jak chci sám a abych se mohl bavit, což mě baví ze všeho nejvíc, že?

Moderátor (Naděžda Hávová): Je pravda nebo povídačka, že jste u jisté systémové chybě microsoftu diskutoval s Billem Gatesem?

Host (Petr Novotný): Tak já jsem s Billem Gatesem diskutoval tak, jako s ním diskutujou tisíce jiných, nechci říct nespokojených, ale lidi, kteří mají nějakou stížnost, námitku, něco se jim nezdá, tak si můžou postěžovat tak zvaně Gatesovi. On taky takzvaně odpoví, ale nevěřím tomu, že jsem byl přímo s ním ve spojení, že on by celý den přemýšlel o mým problému, ale fakt je ten, že Microsoft vzápětí potom, co jsem si stěžoval na jednu chybu v programu, tak se na mě obrátil a bylo dokonce i velice vtipné, jak ten dotyčný člověk bojoval za svoji firmu, jak chvilku nepřiznával chybu, mě to i dojalo. Tam šlo o naprostou hloupost, teď bych dlouze vysvětloval, protože je to komplikované, ale když to řeknu zjednodušeně, tak v určité fázi se mi začaly adresy netypickým způsobem seřazovat podle křestních jmen a odmítaly se zařadit podle příjmení. Nebylo to v normálním seznamu, bylo to v jiném, říkám, je to složitější případ, ale tohle byl základ a teď jsem věděl, že je to chyba v systému a ten člověk statečně říkal: "Víte, Vy jste objevil určitý druh něčeho, co v Evropě se nepoužívá, Vy to tedy používáte, tento podivný seznam, v Americe je tohleto běžný. Tam si lidi říkají křestními jmény. Většinou taky mají svá křestní jména a pod křestními jmény je má, tomu věřte, že ředitel jedné korporace má ředitele té druhé korporace pod křestním jménem a tak dál a proto to takhle máme. No tak to jsem jim nezhltl, chvilku mi trvalo, než jsem se vzpamatoval, pak jsem řekl, že chápu jejich vysvětlení, ať mi ještě řeknou, jaké je křestní jméno od General motor, abych věděl, jak si to mám zapsat. No ale musím říct, že potom teda ustoupili o krok zpátky a do teď je to můj opravdu nejbližší přítel, ten člověk a pomáhá mi se všemi mými počítači doteď.

Moderátor (Vladimír Kroc): Po pravdě řečeno, já bych se asi nechal ukolébat tou první odpovědí, ale když už si povídáme o technice, my máme připravenou takovou písničku, tuším, že je někdy z polovinu sedmdesátých let, kterou jste napsal a sám, nechci říct nazpíval, protože namluvil a je to vlastně dialog dvou telefonních záznamníků. Jak Vás vůbec takový nápad napadl, že by si mohly spolu povídat? Mimochodem bylo to vlastně v programu Fešáci 2000.

Host (Petr Novotný): Tak to mě teda opravdu napadlo, já jsem nevěděl, že taková věc vůbec existuje jako záznamník, to v pětasedmdesátým roce nevěděl nikdo a já vám jednou volal k Petře Černocký, oni byli první, který si to koupili, u nás. Já tam volal, teď jsem tam slyšel tenhleten, mě Vám to tak nadchlo, já jsem okamžitě začal škemrat, odkud to mají, co to je. Nemyslete si, to vypadalo tenkrát, to bylo velký jako mikrovlnná trouba, to byla velká věc, ten záznamník tenkrát. Že ve Varšavě prý si to koupili, na zájezdě. Tak já jsem Vám opravdu okamžitě odjel do Varšavy, tam jsem to prostě sehnal, přivezl jsem to domů, to byla otázka jednoho, dvou dní. Tam jsem to okamžitě nainstaloval, hned jsem namluvil veselé hlášení, že nejsem doma a tak a teď jsem čekal a on nikdo nevolal, to mě tak mrzelo, furt jsem se těšil.

Moderátor (Naděžda Hávová): V klubu přátel dobré pohody je heslem pro měsíc prosinec "Štěstí přeje připraveným." V tomto smyslu jste zřejmě dítě štěstěny. Vyčítáte si něco, co jste prošvihl?

Host (Petr Novotný): Tak víte, já mám jednu ze svých zásad, že se mám třikrát denně pochválit, což já dělám i sedmkrát, osmkrát denně, na to pak už není místo, si něco vyčítat. Dvou věcí mně je líto, za prvé, já jsem se měl víc učit jazyky, když jsem byl mladej, já měl rodiče geniální nejenom v jazycích, ale i v pedagogice, oni sami učili jazyky a kolik jich učili a u svýho vlastního syna tak fatální neúspěch. To bych si teď nafackoval, já mluvím vlastně osmi jazyky, to mě nouze naučila, ale dobře ani jedním a hrozně mě to štve, už se žádnej dobře nenaučím. Já ve francouzštině používám jeden jediný minulý čas, já nevím, jak se podmiňuje v němčině a prostě mám příšernou slovní zásobu třeba v italštině. Je to prostě taková ta drzá mluva, se kterou musím mluvit, když cestuju, ale štve mě, že neumím žádný jazyk pořádně. A potom mě teda fakt štve, Vy jste tak hezky o mně řekli, že jsem studoval Univerzitu Karlovu, já jsem studoval obor filozofie a čeština a nedostudoval jsem, přestože jsem tam trčel sedm let, nedostudoval jsem, no.

Moderátor (Naděžda Hávová): Jak se to může podařit, sedm let a nedostudovat?

Host (Petr Novotný): To se může podařit tak, že člověk prostě stále věří, že dostuduje, takže opakuje, přeruší na jeden rok, pak jde na děkanský termín, znovu to nějak ukecá a furt to nějak nejde a nejde, to mě teď mrzí, ale musím na svoji obhajobu říct, že jsem asi před osmi lety vzal svůj index, dostavil jsem se na studijní oddělení a zeptal jsem se, co by mi z toho ještě tak uznali a oni řekli, že nic, tak jsem šel zase domů.

Moderátor (Naděžda Hávová): Takže žádný takový nápad, jako že podat si znovu přihlášku na vysokou školu, to Petr Novotný v hlavě nenosí?

Host (Petr Novotný): Ne, teď už ne, i když mám vzor, protože moje maminka promovala, když ji bylo sedmdesát dva let na normální vysoké škole jako řádná studentka dálkového studia studovala šest let a promovala, taky z angličtiny zrovna a z němčiny. Tak já ještě mám vzor, možná mám ještě čas.

Moderátor (Naděžda Hávová): Tak možná škola Vám na jedničku nešla, ale co Vám na jedničku určitě jde, tak je vaření. My jsme nahlédli na Vaše internetové stránky a kromě jiného tam byl také recept na meruňky v rohlíku. To Vám opravdu všechny ty stovka a možná tisícovky receptů prochází rukama nebo je jenom osobně zaštiťujete?

Host (Petr Novotný): Ne, to ne, to bych musel být blázen, to by mě taky jednou mohli lidi zabít, víte? Já prostě těch receptů mám opravdu přes deset tisíc. Já se specializuju jenom na podivný recepty, viz meruňky v rohlíku, mimochodem fantastický jídlo, to je jedno z těch jídel, který budete s nedůvěrou dělat, ale jedno z těch mála jídel, který i když jsou hotový, tak vypadají, že tohle nebude k jídlu a ještě to pak ke všemu máte pocukrovat, tak už se Vám opravdu nechce, ale když se do toho zakousnete, zapomenete na koblihy, na bábovky, na vánočky, na všecko. Vzpomeňte si na mě, až si to zkusíte, ale to jsem odbočil. Já mám těch receptů přes deset tisíc, poněvadž se specializuju na podivný recepty. Ani jeden není můj, já neumím vymyslet recept, nemám takovou kuchařskou fantazii. Nevybírám z kuchařek, mám to opravdu sběr, je to od lidí, doslova od lidí, posluchačů radia, diváků televizních. Já vařím i na Slovensku, každý týden tam mám pravidelný kuchařský program vždycky v neděli, Chuťovky se to jmenuje, od nich taky dostávám stovky měsíčně a taky čtenáři různých časopisů, takže projdou mi rukama a pakliže je vyhodnocený jako podivný, tak skončí v počítačové databázi a to je jeho velký povýšení, ale k tomu, aby se opravdu prosadili, je ještě dlouhá cesta. Abych ho mohl říct v televizi nebo v radiu nebo dát do kuchařky, musím ho opravdu vyzkoušet, to se nedá nic dělat, někdy stačí část, nemusím vařit pro celou rodinu, když mi jde o omáčku, jestli funguje omáčka v čokoládě s kuřetem, musím zkusit, kvůli tomu nemusím dělat ještě brambory a všechno ostatní. Stačí mi jenom kousek kuřecího masa a ta čokoláda, takže někdy stačí jenom část. Jednou v životě jsem v radiu udělal recept, který se mi strašně líbil, protože se tematicky hodil zrovna k Velikonocům a neměl jsem ho vyzkoušenej a připadal mi naprosto rozumný a když jsem si ho četl, byl jednoznačně jasný, na tom se nedalo nic zkazit, na sto procent nic zkazit. A já jsem takhle jednou zalhal, v ingrediencích jsem přečetl taky dvě deci vína a v postupu jsem o víně vůbec nemluvil, což se ještě může stát, chybička se vloudí. Volali posluchači okamžitě, to jste neviděli, jak jsou pozorní. Deset, dvacet jich okamžitě zaplavilo rádio, co s tím vínem. Kdybych to byl věděl, tak se nic nestalo, řekl bych: "Promiňte, zapomněl jsem Vám říct, podlejt maso." Já to ale opravdu nevěděl.

Moderátor (Naděžda Hávová): Co jste doporučil? Vypít?

Host (Petr Novotný): Přesně tak, řekl jsem, že to víno tam není ani tak důležitý, že to často budou jíst i děti, no lhal jsem, jak když tiskne a to mě opravdu pánbůh potrestal a už nikdy předtím, ale ani potom jsem tohleto neudělal. Musím to mít ověřený.

Moderátor (Vladimír Kroc): Prý když Vás nic nenapadá, tak si dáte v pracovně nohy na stůl sáhnete po nějaké knížce. Která vazba je v tomto smyslu nejohmatanější. Dá se vůbec říct, když prý máte v knihovně asi deset tisíc svazků?

Host (Petr Novotný): Já mám deset tisíc knih, ale buďme upřímní, je to knihovna snoba. Já chci všecky krásný knížky mít, já nemůžu odolat hezký knize nebo knize, která mě přiláká titulem, obsahem. Nemůžu tomu odolat, ale já je nestačím číst, čili já, jestli budu hodně na Vás machrovat, tak polovinu té knihovny jsem přečetl, ale myslím si, že kecám. Na dovolenou si beru takových deset knih a dokážu je tam přečíst, ale obávám se, že to je taky můj celoroční průměr a že prostě víc nečtu. Musím z hlediska svý profese podobně jako Vy, zřejmě, číst ze všeho nejvíc noviny a časopisy.

Moderátor (Vladimír Kroc): Napadá Vás nějaký autor, po kterém saháte častěji?

Host (Petr Novotný): Já jsem velký ctitel Karla Čapka, mám od něj tak velkou sbírku, že tu možná má málokdo. Mám všechno, co od něj vyšlo i nejrůznější vydání v češtině a ve slovenštině. Chybí mi Dášenka, první díl. Musím říct, že to kdybych měl, protože to se nedá sehnat, protože dětská kniha nic nevydrží.

Moderátor (Naděžda Hávová): Jéžišek už je za námi, tak leda příští rok.

Host (Petr Novotný): Příští rok, Jéžišku, Dášenku, první vydání, to by mě potěšilo. Mám pár takových vzácností. Mám rád Eisnera, to můj zamilovanej, jak říkáte, jestli mám knihu, po který sahám často, tak je to bichle, která má snad tisíc stran od Eisnera, jmenuje se Chrám i tvrz, je to o češtině, naprosto nepřekonatelná kniha, kterou jsem si myslel, že znám zpaměti a pořád se k ní vracím.

Moderátor (Naděžda Hávová): Říkáváte o sobě, že jste praktický snílek, jak tomu máme rozumět?

Host (Petr Novotný): Tak já nevím, jestli jsem tohle o sobě řekl, že jsem praktický snílek, ale asi jo. Já totiž v podstatě opravdu uskutečňuju podivný nápady. Já je taky některý neuskutečňuju, mě každý den napadne naprostá šílenost a já okamžitě mám chuť to realizovat a jenom ta každá desátá a když se do toho opravdu zakousnu, moje žena tomu říká záchvat, velmi přesně, tak já se pak už opravdu nepustím, to byl případ třeba Nedvědů na Strahově nebo ještě pod Mikrofonem jsem jel kolem Evropy a něco podobnýho je ten Dakar nebo prostě skočit padákem nebo teď chci mít v Praze svoje vlastní divadlo, tak jsem se zakousl, že prostě nepřestanu, dokud ho nebudu mít, zvu Vás na premiéru, ještě nevím nic. Je to jenom takový sen, čili v tom jsem praktický, hodně praktický, že ten sen okamžitě začnu realizovat a taky, když vidím, že se nedaří, zapomenu, ani to nikomu nevyprávím, že se to nepovedlo, měl jsem dokonce velmi bizarní, moje žena tím trpí, protože ona má pocit, že se jednou zblázním a nebo že prostě moje firma zkrachuje s těma nápadama a já Vám jednou opravdu koukám, je to asi tři roky nebo čtyři, bizarní příhoda, na Nedvědy, ale kdyby na Nedvědy, já jsem koukal na zprávy v televizi a zahlídl jsem tam v nějaké kulturní rubrice Nedvěda na tři vteřiny, už ani nevím kterýho. Byla tmavá místnost u nás, jak u televize už bývá, žena seděla za mnou a já jsem na toho Nedvěda jenom takhle koukl a mně začalo v tý hlavě vrtat, proč ti kluci nemají celovečerní film, ty jejich písničky se můžou otitulkovat a ukáže se, jestli by taky v Portugalsku zaujaly a tak a že bych udělal muzikál s nima, o nich, o bratrech, jak oni se hádají, jak spolu nemluví. To jsem si říkal: "To by byl film, jak dva bratři rozdávají radost, krásu, lásku a spolu ani nemluví." To by bylo předem téma na muzikál, no a takhle jsem si říkal: "Kdo by to zaplatil, kolik by to stálo, padesát, šedesát milionů, půjčil by mi někdo?" Takhle jsem přemýšlel, to jsou ty moje nápady, ale vůbec jsem se ani nehýbal při tom, v televizi už šel sport a moje žena najednou za mnou říká: "Nechceš to říct nám všem, abychom věděli, co nás čeká?" Já jsem neřekl ani slovo přitom.

Moderátor (Vladimír Kroc): Tou zmínkou o divadle vlastně jste mně připomněl moji zmínku, kdy jsem řekl, že se ještě asi vrátíme k jediné Vaší skutečné profesi a to bylo, když jste rok pracoval v Laterně Magice, to znamená, že se chcete vrátit, to nebude asi loutkoherectví?

Host (Petr Novotný): Ne, já jsem pracoval Černém divadle Laterny magiky. Tady v rádiu, v této budově jsem se seznámil během pěti minut s jedním člověkem, který mi přišel do rádia zahrát argentinskou muziku a ukázalo se, že to je člen Černýho divadla, kterýmu jsem se líbil, tak mě pozval, jestli nechci s nima jet do Brazílie, tak to byl přesně člověk mýho typu, řekl jsem, že samozřejmě a ptal jsem se kdy a on řekl: "Ve středu." A ono bylo pondělí, jsem říkal: "Nevadí, tak jedeme." A odjel jsem do Brazílie a stal jsem se členem Černého divadla Laterny magiky, to znamená, že mám původní povolání loutkoherec.

Moderátor (Vladimír Kroc): Ale nikdy jste prý loutku v ruce nedržel.

Host (Petr Novotný): Ne, jenom jako dítě, jinak v budoucnosti Černé divadlo nepracovalo s loutkama, ale s rekvizitama a po roce už jsem zase žádné zaměstnání neměl.

Moderátor (Naděžda Hávová): My Vám přejeme, aby Vám všechny Vaše smělé plány, které máte před sebou, všechno to, co máte v computeru naprogramováno, aby Vám to opravdu vyšlo, abyste nemusel psát Billu Gattesovi zase s nějakou systémovou chybou, hodně štěstí, to byl Petr Novotný v posledním letošním vydání pořadu Dva na jednoho. Na shledanou.

Host (Petr Novotný): Na shledanou.

Moderátor (Vladimír Kroc): Všechno dobré, zejména poslech Českého rozhlasu jedna Radiožurnálu, Vám přejí Naděžda Hávová a Vladimír Kroc.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.

autoři: vlk , nah
Spustit audio

Více z pořadu