Předpovědi počasí, historie, vývoj, současnost a kvalita ovzduší

Současné metody předpovědi počasí už ale také nejsou, co bývaly. Dávno opustily synoptické mapy, tužky, gumu a pouze vlastní rozum. V současnosti je meteorologie především o matematickém řešení různých fyzikálních vztahů pomocí těch nejmodernějších počítačů. I když, jak říká Luboš Moravčík, stejně ale všechno začíná pozorováním počasí.

Luboš Moravčík: Pozoruje se a měří ne meteorologických stanicích, které jsou profesionální a nebo jsou, bych řekl, dobrovolné. Na těch profesionálních je nepřetržitý režim, v hodinových intervalech se měří a odesílají zprávy do těch meteorologických center a veškeré tady ty informace se pak sbírají v centrech a vyhodnocují.

Další pomůckou měření počasí jsou pak meteorologické sondy v ovzduší.

Luboš Moravčík: Tam se rovněž měří teplota, vítr, vlhkost a další údaje, různý informace dostáváme pomocí radarového měření. Například u nás v České republice máme dva radary. Dosah toho jednoho radaru je asi dvě stě padesát kilometrů no a ty dva radary jsou rozmístěny tak, aby pokryly celé naše území a jeho nejbližší okolí. Jeden je na Brdech a ten druhý je na Drahanské vrchovině.

A což teprve takové měření, které už přesahuje hranice republiky. I my ve vysílání Radiožurnálu se občas zmíníme o družicích, které umějí předpovídat počasí. Říká se jim meteosat. A to už jsou družice s působností globální, tedy celoplanetární, čili moc chytré družice.

Luboš Moravčík: Ty jsou stacionární, jsou rozmístěny kolem zeměkoule a jsou ve výšce asi třicet šest tisíc kilometrů nad povrchem naší Země. No a pak jsou ještě další pomocné měření, solární ozónové zpravodajství, informace o znečištění ovzduší a veškeré tyhlety informace se prostě dostávají v současné době pomocí výpočetní techniky numerickým meteorologům, tedy z toho za pomoci těch matematických modelů dokážou vytvořit dost dobrou pomůcku pro předpovídání počasí a vlastně pro meteorologa, který pak to převedl do té lidské podoby, nebo i do větičky, že bude tak a tak.

Ale než toto hodnocení meteorolog vyřkne, předchází tomu hodně práce na té nejvyšší technické úrovni. Zdroj informací ze sítě meteorologických stanic je u nás díky sondám a nejmodernějším družicím ve vzduchu rok od roku větší, ať už slouží meteorologům pro předpovědi krátkodobé, střednědobé nebo dlouhodobější.

Pavel Jovanovič: Vstupují sem jednak základní data z přízemních meteorologických stanic, těch je na světě téměř jedenáct tisíc, v České republice sedmatřicet, měří každou hodinu. Pochopitelně k předpovědi samotné i prvky z volné atmosféry na světě existuje devět set stanic, které vypouští meteorologické balony, a ty vystoupí až do výšky třicet tři kilometrů a měří základní meteorologické parametry. No a v neposlední řadě sem vstupují i některá data z družicových pozorování. Zde máme po světě šest geostacionárních družic ve výšce třicet šest tisíc kilometrů. Výhoda je, že ty měří každých deset minut.

Vysvětluje Pavel Jovanovič také z Českého hydrometeorologického ústavu v Praze. Všechny zmíněné údaje jsou zpracovávány v digitální podobě a přístup k těmto datům z celého světa mají i naše pracoviště. Počasí se, jak to známe, dokáže otočit na pětníku a už je tu pohroma. Podle Luboše Moravčíka se blížící se krupobití nebo vichřice z aktuálních dat poznat dá. Co je však horší, to je jeho lokalizace a to i tehdy, když je k dispozici zmíněný radar.

Luboš Moravčík: To radarové měření probíhá tak, že ten snímek je načítán každých deset minut a tam je ještě takový nedostatek, že ta bouřka může trvat jenom pár minut a na tom radarovým snímku se vlastně v plný síle neobjeví, takže každých těch deset minut se to odečítá, ale mezitím, jak říkám, může dojít k nějakému krupobití, což teda třeba tady ani nepostřehnem. No ale je to otázka finanční a otázka techniky. V budoucnu si myslím, že celkem v blízké budoucnosti bude i toto možné, že budou častější tady ty snímky.

Zatím to tedy určitě není pro meteorologa dobrý pocit vědět a vidět, že nějaká pohroma začíná, ovšem pouhých deset minut je příliš málo na to, aby mohla být informace předána občanům včas.

Luboš Moravčík: Takže pokud dáváme v těch výstražných informacích, že se něco bude dít, tak je potom na každém, kdo to zaslechne tu informaci, aby si nějakým způsobem své věci ochránil, pokud je to možné.

Ale ještě jednu službu Českého hydrometeorologického ústavu si tu připomeneme. Součástí předpovědi počasí obvykle bývají i rozptylové podmínky, které samozřejmě ovlivňují čistotu ovzduší. A ta je pro naše zdraví stejně důležitá, jako sama předpověď, říká náměstek ředitele ústavu Jaroslav Šantroch s tím, že se sledují především tři škodliviny.

Jaroslav Šantroch: Je to především oxid dusičitý, má limitní koncentrace dvě stě mikrogramů a můžeme konstatovat, že většinou ani ve městech tato limitní hodnota překračována není. Další škodlivina je oxid siřičitý, se kterým v současnosti problémy v České republice nejsou. V létě potom další škodlivinou je ozón.

Kromě toho, jaký je momentální stav ovzduší, se v Českém hydrometeorologickém ústavu dozvíme i to, jak se zachovat v situaci, kdy jsou koncentrace škodlivin zvýšené.

Luboš Moravčík: Většinou doporučujeme, že v dopoledních hodinách, kdy jsou nejhorší rozptylové podmínky, zbytečně nevycházet, nevětrat, neprovádět zbytečně náročné fyzické výkony a potom teda doporučujeme lidem, který maj problémy s dýchacím ústrojím, aby se nevystavovali fyzické námaze.

Při větším zhoršení kvality ovzduší, tedy při překročení horních limitů, stanovených pro jednotlivé škodliviny, se pak vyhlašuje jak regulace dopravy, tak i největších zdrojů znečištění, třeba spaloven, elektráren, tepláren a jiných provozů. První stupeň upozornění, že regulace skutečně může nastat, je v pravomoci Ministerstva životního prostředí. Samotná regulace je pak věcí krajských úřadů.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.