Před více jak sto lety se Oscar Kambly přestěhoval za svou láskou, dnes jeho cukrářství zná celý svět

Příběh velké lásky

V roce 1906 tehdy devatenáctiletý Oscar Robert Kambly z Frutigenu poznal na obchodní škole v Bernu spolužačku Emmu Jakob pocházející z farmářské vesničky Trubschachen v Emmentálu. Brzy zjistil, že bez ní nedokáže žít, a tak ji následoval do jejího rodiště, kde v roce 1910 převzal malé pekařství.

To se brzy rozrostlo ve výrobnu sušenek, které si našly cestu takřka do celého světa. Po více než sto letech vyváží firma Kambly svoje produkty do padesáti zemí. Dnes rodinnou společnost vede třetí generace klanu Kamblyů – od roku 1983 je v jejím čele Oscar Alfred.

Hora (z) čokolády

Mladičká cukrářka Susanne nám oznamuje, že si můžeme vyrobit čokoládový Matterhorn a ptá se nás, jestli ho známe: „Nejprve vám to ukážu a potom můžete pracovat sami. Máme dva druhy čokolády: bílou a tmavou. Začnu bílým vrcholkem. Tady lehce zatlačím… opatrně…“ nabádá nás.

Vladimír Kroc si vyzkoušel vyrobit čokoládový Matterhorn. A jak je vidět, podařilo se|foto:Vladimír Kroc,Český rozhlas

„Pracujte rychle, protože čokoláda rychle tuhne. Můžete se vystřídat po čtyřech,“ organizuje nás Susanne a vyklepává čokoládu z formiček s typickou siluetou sedmé nejvyšší hory Alp, nejfotografovanějšího symbolu Švýcarska.

Z pekaře cukrář. Světový!

Výklad přebírá Christian a vrací se k začátkům podniku před sto lety, kdy se Oskar vrátil ze zkušené ve světě: „Tyto sušenky byly vyrobeny podle receptu babičky zakladatele. Začínal nejprve s pekařstvím, ale když zjistil, že je poptávka po jeho piškotech, založil přímo tady firmu na cukrovinky.“

Továrna Kambly dnes zaměstnává 420 lidí padesáti různých profesí. Dbá o to, aby suroviny – mléko, vejce, mouka, byly pokud možno místní. „Samozřejmě jsou přísady, které ve Švýcarsku nepěstujeme – kakao nebo ořechy, ty musíme dovážet ze zámoří nebo například z Turecka.“

Tradice stará více jak sto let učinila z cukrářství Kambly světovou značku|foto:Vladimír Kroc,Český rozhlas

„Mnozí se nás ptají, proč zůstáváme tady, v malé vesničce Trubschachenu, proč nejsme někde blízko dálnice, v Bernu nebo v Curychu," krčí rameny Christian.

"Vše kdysi začalo tady, máme zde kořeny, je to závazek, dědictví, zaměstnanci jsou tu velmi loajální, schopní. Někteří tady pracují už jako druhá, třetí generace, jejich předkové byli zaměstnanci už za zakladatelů, a ta tradice je pro nás důležitá, abychom mohli vyrábět nejlepší sušenky na světě,“ doplňuje hrdě.