Před popravou byla statečná a úžasná, vzpomíná dcera Milady Horákové na poslední setkání

Čtěte také

S hlavou vztyčenou

„Byla naprosto vyrovnaná, statečná a vzpřímená. Úžasná,“ vzpomíná dnes 86letá žena, která žije na předměstí Washingtonu. Svoji matku tehdy viděla poprvé od jejího zatčení a také naposledy. „Byla jsem v šoku, ale to se dá celkem pochopit, protože mi bylo šestnáct let a okolnosti byly takové, že na ně radši nevzpomínám.“

Občas se ale vrací k dopisům, které Milada Horáková před svou smrtí napsala. Rodina se k nim dostala až o 40 let později. V tom posledním Horáková své příbuzné utěšuje, že jejich bolest bude časem menší a menší.

Nejsem bezradná a zoufalá – nehraji, je to ve mně tak klidné, poněvadž mám klid ve svém svědomí. (...) Není to tak zlé – jen o Vás teď jde, ne už o mne. Buďte silní! Mám Vás tolik ráda a taková láska se přece nemůže ztratit, rozplynout. Nic se na světě neztrácí, všechno nějak vrůstá dál a ožívá znovu. – Jděte vždy jen s tím, co je blízko životu. Držte se jeden s druhým a opírejte se navzájem!
z posledního dopisu Milady Horákové

Ztráta matky bolí celý život

Platí to ale jen částečně, vysvětluje její dcera. „70 let je opravdu dlouhá doba. Jsou chvíle, které jsou doteď těžké a bolavé. Ale člověk si během života na ten fakt zvykne a musí objevovat jiné kvality, které mu toho člověka nahradí.“

„U mé matky to byla hlavně její nesmírná čestnost, otevřenost, statečnost, se kterou se stavěla k celému procesu a čemuž nakonec obětovala svůj život,“ říká Jana Kánská.

Celý rozhovor si můžete poslechnout na webu Českého rozhlasu Plus.