Před popravou byla statečná a úžasná, vzpomíná dcera Milady Horákové na poslední setkání

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Jana Kánská

Před sedmdesáti lety zažila Jana Kánská noc, která ji dodnes bolí. Tehdy se coby šestnáctiletá naposledy viděla se svou matkou Miladou Horákovou. Komunisté svolili ke krátkému setkání, bez jakéhokoliv fyzického kontaktu. Došlo k němu k němu ve sklepě pankrácké věznice jen několik hodin před popravou.

Čtěte také

„Byla naprosto vyrovnaná, statečná a vzpřímená. Úžasná,“ vzpomíná dnes 86letá žena, která žije na předměstí Washingtonu. Svoji matku tehdy viděla poprvé od jejího zatčení a také naposledy. „Byla jsem v šoku, ale to se dá celkem pochopit, protože mi bylo šestnáct let a okolnosti byly takové, že na ně radši nevzpomínám.“

Občas se ale vrací k dopisům, které Milada Horáková před svou smrtí napsala. Rodina se k nim dostala až o 40 let později. V tom posledním Horáková své příbuzné utěšuje, že jejich bolest bude časem menší a menší.

Nejsem bezradná a zoufalá – nehraji, je to ve mně tak klidné, poněvadž mám klid ve svém svědomí. (...) Není to tak zlé – jen o Vás teď jde, ne už o mne. Buďte silní! Mám Vás tolik ráda a taková láska se přece nemůže ztratit, rozplynout. Nic se na světě neztrácí, všechno nějak vrůstá dál a ožívá znovu. – Jděte vždy jen s tím, co je blízko životu. Držte se jeden s druhým a opírejte se navzájem!
z posledního dopisu Milady Horákové

Ztráta matky bolí celý život

Platí to ale jen částečně, vysvětluje její dcera. „70 let je opravdu dlouhá doba. Jsou chvíle, které jsou doteď těžké a bolavé. Ale člověk si během života na ten fakt zvykne a musí objevovat jiné kvality, které mu toho člověka nahradí.“

„U mé matky to byla hlavně její nesmírná čestnost, otevřenost, statečnost, se kterou se stavěla k celému procesu a čemuž nakonec obětovala svůj život,“ říká Jana Kánská.

Celý rozhovor si můžete poslechnout na webu Českého rozhlasu Plus.

autoři: Jan Kaliba , vla
Spustit audio

Související