Před padesáti lety začalo v Tibetu protičínské povstání

Právě před 50 lety začalo v Tibetu protičínské povstání. Jeho krvavý konec zaznamenal zánik nezávislého Tibetu a do exilu vyhnal 80 tisíc Tibeťanů včetně samotného dalajlámy. Největší tibetská komunita žije v indické Daramsale, kde je i sídlo exilové vlády a také parlamentu. Do Daramsaly také míří většina nových utečenců, kterým se podaří uprchnout z Čínou okupovaného Tibetu. Co je v Indii čeká? To na místě zblízka zjistil reportér Radiožurnálu Jaromír Marek.

Jaromír MAREK:
Pach těl se mísí s desinfekcí. Temná místnost je zaplněná 60 lůžky, stojí těsně jedno vedle druhého. Na postelích polehávají muži, hrají karty nebo jen tak klábosí. Stejný prostor o patro výš je vyhrazen ženám. Jsou zde staří i mladí, děti sotva odrostlé plínkám i stařeny a starci se svraštělými tvářemi. Sedí na schodech a donekonečna otáčejí svými modlitebními mlýnky. Tady v uprchlickém táboře v Darmasale tráví první týdny a měsíce všichni nově příchozí tibetští uprchlíci. "V Tibetu není volnost, byli jsme perzekuováni," říká asi 30letý muž a popisuje svoji cestu za svobodou. Nejprve 2 dny v zavřeném nákladním autě k nepálskočínské hranici a potom 4 dny pěšky přes hory. Všechny příběhy jsou si podobné, doba nechávají uprchlíci své rodiny, veškerý svůj majetek. "Hlavní důvod, proč jsem uprchl do Indie, byl vidět na vlastní oči dalajlámu," říká mi 18letý Karma. Když se ptám, co bude dál, jen pokrčí rameny. Dalajlámu ještě neviděl. Většina uprchlíků má jen velmi mlhavé představy o tom, co je v Indii čeká. Stejnou zkušenost mu i Buchong. Do Daramsaly přišel před 12 lety, tehdy mu bylo 16. Dnes se živí jako občasný tlumočník a učitel tibetštiny. "První 3 roky byly nejtěžší, nemohl jsem si zvyknout na nové klima, nové jídlo. Nebyl tady nikdo, s kým by se mohl podělit o své starosti. Bylo to opravdu obtížné," říká Buchong. Dnes žije se svojí ženou a měsíční dcerkou v pronajatém bytě. Za 1 místnost se společným příslušenstvím na chodbě platí měsíčně skoro 4000 rupií, tedy asi 2000 korun. Každý měsíc se má co ohánět, aby obstaral dost peněz na obživu své nové rodiny. I kdyby ale měl peněz nazbyt, nikdy si svůj byt nekoupí, nejen v Čínou okupovaném Tibetu, ale i v Indii nemají Tibeťané stejná práva jako ostatní. "Většina z nás žije v pronájmu. Nemovitosti kupují Indové a nám je draze pronajímají. Koupit si dům, byt nebo pozemek je nemožné, museli bychom mít indické občanství," říká Lagpa. A to Tibeťané nemají. Nemají vlastně žádné občanství. Tibetské neexistuje, čínského se svým odchodem zřekli a získat indické je téměř nemožné. Indie otevřela svoji náruč tibetským uprchlíkům před 50 lety, jejich postavení se ale od té doby nezměnilo. "Žijeme zde jako cizinci, každý z nás má povolení k pobytu vždy na 1 rok, potom musíme znovu žádat indické úřady o prodloužení," říká Lagpa a ukazuje mi knížečku s fotografií a záznamy o prodloužení pobytu v Indii. "Před 50 lety nikdo nečekal, že zde budeme žít tak dlouho. Proto nikdo neusiloval o indické občanství. Báli jsme se, abychom se neztratili v Indickém moři. Dnes si ale myslím, že to, zda si uchováme naši identitu nebo ne, nezáleží na kusu papíru. Nemyslím si ale, že Indie svoji politiku vůči nám změní," hodnotí situaci Tashi z tibetského centra pro lidská práva a demokracii. Když se ale tibetských uprchlíků usazených v Daramsale ptám, jestli by měli zájem získat indické občanství, většina odpovědí je negativních. Všichni věří, že jejich život v exilu jednou skončí a oni se vrátí zpět do Tibetu. Z indické Daramsaly Jaromír Marek, Radiožurnál.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.