Před jídlem rozjímejte! Na chvíli se zastavte a nevrhejte se střemhlav do talíře, doporučuje Pavel Maurer
Modlíte se před jídlem? Nebo si alespoň pamatujete, jak se třeba vaše babička vždy před obědem nebo večeří pomodlila? Nemusíte být věřící, abyste se před přípravou nebo samotnou konzumací pokrmu zastavili a chvíli rozjímali. Věřte, že je to zdravé a navíc to může váš kulinářský zážitek umocnit.
Jídlo je vlastně tak trochu posvátná věc. Hlavně ty chvíle, kdy jíme, kdy jídlo připravujeme, kdy na něj myslíme – to jsou pro mne momenty a pocity, jako bych se modlil k Bohu.
Moje babička Anna se vždy před jídlem modlila a my děti, když jsme u ní byly na prázdninách, tak jsme měly v té chvíli u stolu sklopené oči, dívaly se na svoje ruce nebo na talíř s polévkou a modlily se hlavně za to, aby nevystydla a aby už to babičce netrvalo moc dlouho, protože jsme měly hlad.
Rituál však musel být dodržen. To bychom jinak nedostaly žádné jídlo, v tom byla babička neústupná. Trošku jí vadilo, že někteří z nás jsou nepokřtění „pohánci“, že někteří z nás se neumí nebo nechtějí modlit, ovšem protože byla ve své víře poměrně velkorysá, tolerovala nám to.
Před jídlem jsme ale vždy museli vyslyšet Otčenáš, a po jídle, když jsme tradičně poděkovaly: „Zaplať pánbůh, bylo to moc dobré!“, babička, opět tradičně, odpověděla: „A naděl pánbůh stokrát víc!“
To mělo velmi praktický význam. O prázdninách se nás běžně sešlo u babiččina oběda osm až deset hladových krků. Takže ona moc dobře věděla, proč Boha žádá, aby nadělil víc.
Před jídlem poděkujte
Když tak myslím na tu krátkou chvíli – zklidnění před tím, než začneme jíst, připadá mi to úžasné. Je to vlastně úplně jedno, ke kterému Bohu se kdo modlí, podstatné je, že se na moment zastavíme a nevrhneme se střemhlav do talíře.
V tichu si sedneme před svůj pokrm a věnujeme svou mysl, tělo i duši tomu, co má přijít – jídlu. V těch několika mizivých okamžicích před jídlem se nám alespoň stačí nastartovat chuťové pohárky a všechny buňky v našem těle se pekelně soustředí jen a pouze na jídlo a pití. Tedy to jediné, co nás kromě dýchání udržuje naživu.
Jezte proto klidně a před jídlem si vždy dejte aspoň malou chviličku klidu a někomu za něj, třeba v duchu, poděkujte.
