Před gorilou se neutíká, popisuje Marek Ždánský po návratu z Afriky

Lidoopy považuje Marek Ždánský stále za své přátele

Putuje za gorilami do Rwandy Ugandy a Konga, byl patnáct let ošetřovatelem lidoopů v pražské zoologické zahradě. I proto Marek Ždánský dobře ví, že zvířata, která se narodí v ZOO, neví, co je volná příroda.

0:00
/
0:00

„Gorily v přírodě ráno vstanou a největší jejich zábavou je jídlo. Mláďata kolem blbnou, ony jedí,“ popisuje Ždánský, podle kterého gorily na rozdíl třeba od šimpanzů tolik pohybu nepotřebují.

Nedávno se vrátil ze své poslední cesty po konžském parku, kde gorily žijí. Jak hodně se odlišují od člověka? A co dělají lépe? „Všechny jsou podřízené samci, ten je šéf a všichni jdou za ním,“ usmívá se s tím, že u mnoho lidských rodin to tak nefunguje.

Srovnatelné s lidskou mámou jsou pak gorilí samičky, které se starají o mláďata. „Jsou to pohodáři, z divokých goril vyzařuje klid,“ dodává.

Sedm metrů odstup

Když se člověk v džungli proplíží ke gorilám, tak s sebou nesmí brát baťohy s jídlem a pitím. Jakmile by jim někdo nabídl jídlo, tak by byly agresivní. Dodržuje se také vzdálenost sedmi metrů, a to jak z bezpečnostních důvodů, tak kvůli přenosu nemocí – pro gorily je nebezpečná i obyčejná rýma.

„V zoologické zahradě se to dá léčit, ale v té přírodě je to těžké,“ říká s tím, že naopak člověk od gorily zpravidla nic nechytí.

Před gorilou se také nikdy neutíká, můžete jí klidně koukat do očí. „Je to adrenalin,“ přibližuje pocity, když stojí před gorilou.