Přečkaly ničivé požáry, pád císařství i běsnění Velkého kormidelníka. Tradiční pekingské uličky pohřbila až olympiáda

Kromě císaře a jeho rodiny v čínských hudonzích kdysi bydlel celý Peking. V zimě tam nepředstavitelně profukovalo a v létě pálilo slunce, jejich kouzlo ovšem spočívalo v pospolitosti rodin a sousedů, kteří tak mnohém lépe čelili bídě a denním starostem. Dnes jsou tradiční úzké uličky neboli hudongy na ústupu a každý rok zmizí kilometry a kilometry dalších. Přesto při jejich hledání v jednom z největších měst světa platí, že kdo hledá, najde.

Hudongy vznikly v době, kdy Peking ještě nebyl Pekingem, nýbrž metropolí jménem Dadu a celé Říši středu vládla mongolská dynastie Yuan.

Úředníci z císařského dvora museli každý večer opustit Zakázané město, a tak si nechávali stavět anebo kupovali nízké cihlové domy – co možná nejblíž k sídlu císaře. Koneckonců i my to dnes chceme mít do práce co možná nejblíž.

Čtěte také

Slavná minulost, nejasná budoucnost

„Tenhle kamenný chodník je starý asi tak pět set let, takže mongolskou dynastii už nepamatuje. Ale hutongy vznikaly a zase se bouraly, stejně jako dnes vznikají nové domy a ulice,“ říká paní Shen.

Muzeum v jednom z domů v hutongu Shijia

Stojíme spolu v hutongu jménem Shijia, asi tři kilometry západně od Zakázaného města. Jeden z domů slouží jako muzeum a člověk žasne, kdo všechno tu bydlel: proslulá spisovatelka Ling Shuhua, věhlasný lékař Liu Shihao, nebo dokonce Mao Ce-tungův oblíbený generál Peng, který se stal prvním velvyslancem socialistické Číny v Polsku.

„Nejlépe se prodávají tyhle dřevěné destičky. Ne ty malé, tyhle větší,“ ukazuje slečna Cheng, která tu každý den prodává amulety. „Stojí sto juanů, ale my Číňané rádi utrácíme za věci, o kterých víme, že opravdu přinášejí štěstí,“ směje se.

Zapomenutá píseň

Nejužší pekingský hutong je podle jejího vyprávění široký ani ne půl metru a ten nejdelší měří skoro tři kilometry. Nejvíc jich zmizelo, když začala velká přestavba města v 50. letech minulého století. A také před letní olympiádou v roce 2008. Místo mnoha hutongů dnes stojí sportovní haly, plavecké bazény nebo velodrom.

Čtěte také

„Kohout… Kde je kohout? Aaaa tady,“ táhne mladá Číňanka svého přítele napříč hutongem a ten přitom očividně trpí. „Nemrač se, koupím ti ho, je to přeci tvé znamení.“

Muž pookřeje teprve na konci prohlídky ve chvíli, kdy zaslechne prastarou píseň. Zná ji prý odmalička, ale až dosud nevěděl, že vznikla před mnoha staletími právě tady v hutongu Shijia.

Nápady a vynalézavost - hutong Dongejoquan

I domy přinášejí štěstí

Za chvíli se vrací paní Shen a v zádech má skupinu čínských turistů. „Některé hutongy sloužily dočasně třeba jako taoistické chrámy, v jiných jsou dnes bary nebo policejní stanice. Když dnes máte dům v hutongu, můžete opravdu zbohatnout,“ vypráví naprosto vážně turistům.

Za masívními červenými dveřmi mnoha domů dnes žijí manažeři, politici, úspěšní podnikatelé. Pronájem bytu ve středověkém hutongu na těch nejlepších pekingských adresách začíná na částkách sto tisíc korun měsíčně. A pokud lidé svůj dům dokonce prodají, je šest sedm milionů korun naprosto reálná cena.

Čtěte také

Jakže to říkala slečna Sheng? My Číňané rádi utrácíme za věci, o kterých víme, že opravdu přinášejí štěstí.

autor: daj
Spustit audio