Používání dronů je pro přírodovědce revolucí. Nejsou to ale hračky – klidně vám uříznou prst, přiznává vědec

20. září 2020

Sledování populací tučňáků, mapování stavu ekosystému okolo korálových útesů i sběr dat pro porozumění procesů utváření krajiny na Antarktidě. To je jen stručný výčet výzkumu, do kterých se zapojují drony. 

„Na Antarktidě je omezený přístup k ekosystémům. Drony nám pomáhají zjistit co nejvíc informací o populacích tamních živočichů. Bez toho, bychom museli vlastní nohou vstoupit na pevninu,“ vysvětluje svou dronovou misi Američanka Catherine Foley.  

Dron na Antarktidě, který přírodovědcům pomáhá mapovat mj. tučňáky

Praktickou výzvou vědců, kteří pracují v Antarktidě, je, jak si chránit dlaně a prsty při manuálním ovládání dronů. Společné pro všechny zeměpisné šířky je i snaha o nenápadnost.

„Nesmíme rušit zvířata, zvláště při rozmnožování. Létáme proto co nejvýš. Pro tučňáky přichází největší ohrožení ze vzduchu, takže je nechceme stresovat. Taky se potřebujeme vyhnout kolizím s ptáky.“

Bez dronu i pět dní

K práci využívá poměrně širokou škálu letounům včetně těch, které si může člověk kdekoli koupit. Své síly a know-how spojuje s dalšími výzkumnými pracovišti. „Společně s jejich vědci jsme mapovali deset různých kolonií tučňáků. Pokud bychom to dělali ručně, museli bychom se dostat na zem, napočítat to manuálně, a to by trvalo tak pět dní. S dronem jsme to stihli za jedno odpoledne,“ říká Catherine Foley.

Čtěte také

Všímá si, že jsou stroje každým rokem vyspělejší, a tak zvládnou lepší výkony, a taky je jich tady čím dál víc. S tím souhlasí i její kolega z laboratoře zaměřené na savce Martin Van Aswegen. „Drony v našem oboru způsobily revoluci,“ říká.

Sám monitoruje populace keporkaků (plejtvák dlouhoploutvý) a zkoumá jejich hmotnost. Ta je klíčová pro to, aby tito savci byli schopni migrovat z Aljašky až k Havajským ostrovům, kde rodí mláďata. Tam nemají zdroje potravy, takže jim zásoby tuku umožňují plout tam a pak zpět, na sever.    

Mendelova polární stanice na Antarktidě, kde každoročně působí Masarykova univerzita

Vědec Van Aswegen upozorňuje i na odvrácenou stranu práce s malými bezpilotními letouny. „Drony nejsou neškodné hračky. Jejich vrtulky se za minutu otočí 10 tisíckrát. Může vám to uříznout prst. Nosíme rukavice, helmy, chrániče očí… Máme přesné protokoly, které pomáhají předejít zbytečnému riskování nebo nehodám.“ Nejriskantnější je okamžik, kdy se dron vypouští z vratkého člunu, a po krátkém letu ho zas člověk musí zachytit do rukou. 

Čtěte také

„Staré dobré způsoby, jak dělat výzkum – třeba jít jednoduše do vody a spočítat ryby – relevantní zůstávají. Jsou ale pomalé. Nemyslím, že s jejich pomocí můžeme zachytit probíhající klimatickou změnu tak rychle, jak potřebujeme,“ upozorňuje vědkyně Elizabeth Madinová.

Věří, že právě pohled z výšky umožní získat komplexní obraz změn třeba u korálových útesů po celém světě.

Jak s drony na Antarktidě pracují čeští vědci z Masarykovy univerzity? Které body legislativy výzkumníkům komplikují práci? A čím jejich výzkum můžou ohrožovat i laičtí piloti? Dozvíte se z reportáže a rozhovoru s expertem na robotiku z VUT v Brně Luďkem Žaludem v pořadu Zaostřeno Martiny Pouchlé.

Spustit audio

Související