Potřebujeme adresná opatření, která se dají v čase krize zapnout a vypnout, shodují se Daniel Prokop a Tomáš Dvořák

Jsou nějaká ekonomická opatření národních států, která v této situaci mají smysl?

Tomáš Dvořák|foto:Kateřina Cibulka, Český rozhlas Plus

Tomáš Dvořák: Všechny instituce, jak centrální banky, tak vlády trochu vyčkávají. Reagovaly okamžitě na ceny pohonných hmot, protože tam se ten komoditní šok propisuje nejrychleji. Teď se vlastně čeká, až uvidíme, jestli se tento prvotní šok propíše do cenotvorby zbytku ekonomiky – jestli dojde k prokapávání vyšších cen energií do cen zboží a služeb.

Dostali jsme se do světa zhruba v době pandemie – do světa, který je podstatně víc nejistý, podstatně víc volatilní a podstatně častěji se v něm děje to, čemu ekonomové říkají negativní nabídkové šoky. To znamená šoky, které vzniknou někde ve světě a proženou se celou globální ekonomikou, zvýší růst cen a sníží růst ekonomický.

Plošná pomoc je drahá a pomáhá se lidem, kterým není potřeba pomoct, kteří to zvládnou nějak překlenout sami.
Tomáš Dvořák

To je to, co ekonom řekne, že je to nejhorší možné. Tyto šoky se teď stávají daleko častěji. Ať už je to kolik geopolitice, jako vidíme teď v Íránu, předtím na Blízkém východě, předtím na Ukrajině, nebo třeba kvůli klimatické změně. A tyto nabídkové šoky vždycky z principu dopadnou nejvíc na nízkopříjmové domácnosti, protože potraviny a energie pro ně tvoří tu největší část spotřebního koše.

A my, a to neříkám jenom my jako Česká republika, ale my obecně jako evropské ekonomiky, nejsme schopni dělat pomoc adresně. Vždycky skončíme u toho, že je to nějaká plošná pomoc – ať je to daňová sleva, ať je to nějaký výdaj.

Je to drahé a vlastně se – zní to zle, ale – pomáhá se lidem, kterým není potřeba pomoct, kteří to zvládnou nějak překlenout sami. Mají třeba nějaký polštář úspor, které jim pomohou toto období překlenout. Stojí to hodně státní rozpočet a té ekonomice se vlastně nepomůže zdaleka tak efektivně, jak by to bylo třeba.

Daniel Prokop|foto:Anna Duchková, Český rozhlas

Jaká opatření by byla v této situaci vhodná pro nízkopříjmové domácnosti?

Daniel Prokop: Myslím si, že tam není lepší řešení než mít nějaký systém, který jim dokáže flexibilně přidat nějakou složku v dávce anebo zlevnit energie pomocí nějakého specifického cíleného tarifu. Prostě nějaký systém, který zachycuje těchto 20 %, 30 % domácností bez velké administrativy, aby musely někde vykazovat své příjmy a podobně, a dokáže na to reagovat. Protože samozřejmě cílem by mělo být, aby ta opatření nestála rozpočet dlouhodobě hodně peněz.

Česko za posledních X let nedokázalo mít dávkový systém, který je opravdu využívaný, a mít na něj navázány další formy podpory.
Daniel Prokop

K uděláte dlouhodobou daňovou slevu nebo dlouhodobý výdaj, tak se to v tom rozpočtu táhne roky. My potřebujeme opatření, která se dají zapnout a vypnout v čase a můžeme je relativně rychle nastartovat, když přijde krize. To vyžaduje, aby lidé čerpali podporu, na kterou mají nárok, protože polovina z těch ohrožených lidí ani nečerpá dávkový systém, a aby na tento dávkový systém, který je přiměřeně přísný, úzký, byla navázána možnost těm lidem pomoct právě v nějakém třeba levnějším energetickém tarifu na půl roku a podobně.

Ani jednu z těch věcí Česko nedokázalo za posledních X let – mít dávkový systém, který je opravdu využívaný, a mít na něj navázány další formy podpory nebo třeba odpuštění poplatků za školky a další věci, které se dají udělat.

Jana Klímová|foto:Matěj Skalický, Vinohradská 12

Co znamená, když s o Česku řekne, že jsme státem na konci jedné trubky?

Jana Klímová: Na konci jedné trubky, kterou k nám proudí ropa, doplním. Znamená to, že Česko by mělo být opravdu velmi ostražité v tom, jak si zajišťuje ropu. Protože dnes jsme závislí na tom, jestli funguje dobře ropovod Tal a IKL, kterým se dnes dopravuje veškerá ropa, která se zpracovává v českých rafinériích. A připomenu, že nejsme soběstační ve výrobě nafty – 30 % nafty se k nám dováží z okolních zemí. V benzinu soběstační tak nějak jsme.

Riziko, že jsme „na konci trubky“, je dvojí. Zaprvé máme nejdelší dopravní trasu oproti ostatním čili ten, kdo si tuto ropu dováží, to znamená rafinérie, platí nejvíc přepravních poplatků. Ty nejsou tolik rozhodující, ale samozřejmě potom v té konkurenci, kde se konkuruje skutečně jenom cenou, tak to nějakou roli hraje.

V ukrajinských Brodech vede potrubí k Černému moři do přístavu, odkud by se mohla Družbou do České republiky vozit neruská ropa.
Jana Klímová

Druhé je riziko, že samozřejmě při jakékoliv nehodě nebo nějakém útoku, tak před námi jsou další asi čtyři rafinérie a ty budou mít vždycky přednost, kam ta ropa, když jí poteče méně, doputuje.

Čtěte také

iROZHLAS

Meziroční inflace v březnu zrychlila na 1,9 procenta, hlásí statistici v odhadu. Může za to i ropný šok

My sice teď používáme jenom tu jednu trubku, to znamená TAL s napojením IKL, který vede až do rafinérií, ale máme tady ještě druhou trubku, a to je Družba. Ta se teď nepoužívá, ale neznamená to, že by se nemohla používat do budoucna. Ty plány jsou.

Jednak tedy se počítalo s tím, že v letošním roce se bude alespoň nějaké menší množství dovážet z Ukrajiny. To ale bohužel bylo zastaveno útokem na předávací stanici v Brodech na Ukrajině. Takže Družba je vlastně celá mimo provoz, což řeší Slovensko, Maďarsko.

Ale další věc je, že právě v těch ukrajinských Brodech vede potrubí k Černému moři do přístavu, odkud by se mohla vozit neruská ropa vlastně i tou Družbou potom do České republiky. Takže bychom byli na konci dvou trubek.

Hrozí globální ekonomická vlna tsunami, která může za několik měsíců přinést zvýšenou inflaci a další neblahé prvky? A dotkne se uzavření Hormuzského průlivu i evropské zemědělské produkce? Poslechněte si rozhovor.