Potřebujeme, aby mladí zlepšili svůj vztah k životnímu prostředí. Začíná to kontaktem, říká metodik Froněk

Je jednoduché prosazovat myšlenku, že učit se opravdu můžeme venku?

Já bych nezužoval to, co organizace Tereza dělá, jenom na učení venku. Máme spoustu věcí, které se dají smysluplně dělat i uvnitř v učebně, a to třeba spoustu badatelských experimentů, který taky souvisí s přírodou i s čímkoliv jiným.

Jenom třeba sběr materiálu nebo nějaké pozorování probíhá venku. Ale máte pravdu, že naše organizace si klade za cíl zvýšit kontakt dětí s přírodou, tím zlepšit jejich vztah k přírodě, tím zvýšit jejich porozumění tomu, jak příroda funguje. Výsledkem toho by mohlo být, že tu přírodu chrání. Ten venek je pro nás podstatný.

Už docela dlouho se snažíte změnit způsob, jak se na českých základních školách učí prvouka a enviromentální výchova. Proč tento pro někoho malý předmět na prvním stupni základní školy může změnit svět?

Čtěte také

iROZHLAS

Na zahradnické škole v Kopidlně řídí rozvrh příroda. Studenti pracují už od samého začátku školního roku

Já tam vidím problémy, které může prvouka vyřešit. Jeden je to, že vidíme, že děti škola tolik dneska nebere, že je tolik nebaví. Zrovna můj syn před lety předmětu prvouka říkal prdouka, protože to nebylo podnětné. Nebylo to něco, co by mu přinášelo nějaké zajímavé novinky, protože to je v tom původním pojetí takové základní.

Zároveň vidíme, že to je širší věc. To není jenom v prvouce, ale i podle nějakých studií víme, že české děti škola tolik nebaví ve srovnání s jinými zeměmi v OECD (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj). To je jeden důvod, že léčíme tento neduh, že je to nebaví, tím, že přinášíme metody, které jsou aktivizační, které jsou v něčem překvapivé.

Ty děti na něco musí přijít samy, že se opravdu k něčemu fyzicky dostanou. Musejí na něco sáhnout. Třeba zvážit šišku nebo zjistit, která z nich se dřív otevře, a tak dále.

Do přírody i v zimě

Co je třeba z vašich lekcí pro vás nebo pro děti nejzajímavější?

Máme oblíbenou jednu lekci, která je zimní. Už i to, že se koná v zimě, že tam si učitelé někdy kladou sami za sebe takovou stopku, že uzavřou ty studánky na podzim a zase na jaře je otevřou a mezitím se s dětmi ven tolik nechodí. My bychom rádi, aby se i v zimě trošku chodilo.

Zvlášť u malých dětí víme, že některé rády jedí sníh. Tak jsme připravili jednu badatelskou lekci, kde děti samy přijdou na to, proč sníh nejíst. A je to připravené jako takový pokus, který začíná venku, ale potom se samozřejmě odehrává i ve třídě, protože potřebujeme, aby nám sníh roztál ve sklenici přes filtrační papírek.

Když to potom děti vidí, co na tom papírku zůstalo, že tam je opravdu prach a nečistoty, tak to některým z nich dojde. To je příklad toho, jak to badatelství funguje, že to neřekneme rovnou: „Nejezte sníh, protože…“ Ale klademe si s nimi tu otázku, proč by to tak mohlo být. Jak si myslí, že to dopadne, až to roztaje a tak dále. Takže na to přichází postupně.

Na co dalšího cílíte do budoucna? Je to třeba i něco, co dnes známe pod pojmem ekologická odpovědnost firem?

Přesně tak. To je něco, co v dospěláckém světě je dneska velké téma. Sice Green Deal slyšíme z různých stran, jestli poběží dál, nepoběží dál. Pro mě to je směr, který musí jít dál, i kdyby trochu v jiné podobě.

Čtěte také

iROZHLAS

Společnost touží po mladých aktivních lidech. Dávám hlas přírodě, která ho sama nemá, říká režisérka

Ale slyšíme taková ta písmenka SDG, cíle udržitelného rozvoje. Slyšíme písmenka ESG, reportování velkých firem o jejich enviromentální stopě, společenském dopadu. To jsou přesně témata nebo i to, čím ty firmy teď žijí.

To můžeme s dětmi začít rozvíjet a nechávat je zažít na vlastní kůži právě už na tom prvním stupni. My to takto někdy vysvětlujeme firmám, které s námi spolupracují, podílejí se s námi na tom, aby prvouka vůbec mohla vzniknout. Je to velký tým, který na tom pracuje, tak ho uživit.

Dáváme firmám příležitost, aby jejich témata, která dneska potřebují řešit, aby rovnou už viděly, že děti na nich umí pracovat. Když to zjednoduším na to, čím ta prvouka je pro mě jedinečná, tak ta naše nová prvouka řeší to, že děti učení s ní baví.

A tím druhým problémem, který řeší, je to, že potřebujeme, aby mladá generace zlepšila svůj vztah k životnímu prostředí. A to tam získáváme už těmi tématy.

Jak zlepšit postoj vnímání k životnímu prostředí?

Myslím, že přes zážitek, přes vlastní zkušenost kontaktu. Většinou se to popisuje, že to je takové kontinuum, které začíná tím kontaktem, potom je to ten vybudovaný vztah. Když máte dostatek dobrých zážitků s přírodou, tak se vám vytvoří vztah. Z toho vztahu můžete jít do hlubšího porozumění a k ochraně.

Ale zároveň, o co se jako Tereza snažíme, je takový postup, aby děti zažívaly svoje malé mikroprojekty, které jim dají ochutnat, že jsou schopny něčeho dosáhnout, nějaké změny. A to je něco, čemu se v odborné literatuře se tomu říká self-efficacy. Je to nějaká důvěra ve vlastní schopnosti, a to se snažíme u dětí taky budovat.

Budou se děti více učit v přírodě díky projednávané velké revizi rámcového vzdělávacího programu? A jaké předměty jsou ve školách nejoblíbenější? Poslechněte si celý díl pořadu Host Radiožurnálu ze záznamu v úvodu článku.