Potápění na waleský způsob je sport pro otrlé. Šnorchlování v rašeliništi má ve Walesu letitou tradici

Plavební dráha plná temné a studené vody je hluboká 120 cm a dlouhá 54 metry. Každý závodník plave tam a zpět – s potápěčskými brýlemi, šnorchlem a ploutvemi.

Co je pro někoho noční můra, pro jiného může být zážitek, kvůli kterému cestuje přes půl světa. Voda, zima a bahno – to jsou kulisy neobvyklé sportovní disciplíny, kterou pěstují ve waleském městečku Llanwrtyd Wells. Už 33 let tu pořádají mistrovství světa ve šnorchlování ve studeném a kalném rašeliništi.

S mohutným šplouchnutím se plavec noří do studené a kalné vody. Kde právě plave, je poznat jen podle toho, kde se právě kalná tekutina víří a odkud z ní trčí špička šnorchlovací trubice, která se pomalu či rychle pohybuje temným rašeliništěm.

„První dojem je šok. Voda je mnohem studenější, než si člověk myslí. U dna je to hezky husté. Chvílemi jsem v té kalné břečce úplně ztratil orientaci. Je to dřina a velká legrace, ale myslím, že to už příště zkoušet nebudu,“ svěřuje se Mark.

Archeologové ve Walesu mají ze sucha radost. Objevují se díky němu nikdy neobjevená naleziště

Ruiny – archeologie

Archeologům ve Walesu se z ptačí perspektivy naskytl unikátní pohled – krajina posetá geografickými obrazci. Díky velmi suchému počasí se tráva nad starověkými příkopy zelená více než na ostatních místech, rostliny totiž čerpají vláhu ze skrytých starých zásob pod zemí.

Jeho manželka Tracy má ovšem jasno i bez toho, aby plavání v rašeliništi vůbec vyzkoušela: „V životě bych do toho nevlezla, nanejvýš kdyby to mělo tak 30 stupňů.“

Sport pro otrlé

Tolik ovšem voda v rašeliništi opravdu nemá. Vzduch má něco přes jedenáct stupňů, a když ponořím ruku do plavební dráhy, voda v ní je citelně chladnější. Na druhou stranu drobně, ale vytrvale prší, a tak je za chvíli úplně jedno, kdo v rašeliništi plaval a kdo se jen díval.

Jak říká Patricia, která přijela na závod až z Kanady, díky ledové koupeli se paradoxně zahřála: „Voda je mrazivá, ale je to opravdu osvěžující. Když jsem tady před závodem jen tak stála, byla mi zima. Ale teď se cítím skvěle.“

I když to tak na první pohled nevypadá, plavání v bahnité vodě je pořádná dřina.

Dobré nápady vznikají vždycky v hospodě

Šnorchlování v rašeliništi vypadá jako velká legrace. Soutěž má ale pevná pravidla. Plavební dráha plná temné a studené vody je hluboká 120 cm a dlouhá 54 metry. Každý závodník plave tam a zpět – s potápěčskými brýlemi, šnorchlem a ploutvemi. Pomáhat si rukama je zakázáno.

VIDEO: Staletá tradice každoročně promění anglické městečko v ragbyové hřiště. Jeho branky jsou od sebe pět kilometrů daleko

Souboj se nese v sousedském a přátelském duchu

Hraje se v ulicích, v parcích, na parkovišti, dokonce i v řece. Celé dva dny je anglické městečko Ashbourne na nohou. Už minimálně 350 let, ale spíš ještě mnohem déle, tam provozují sport, jemuž se ne úplně přesně říká „masopustní fotbal“. Ze všeho nejvíc připomíná ragby, které proti sobě hrají lidé ze severního břehu místní říčky proti těm z jižního.

Vůbec poprvé se tyto závody odehrály už před 33 lety. „Seděli jsme myslím v hospodě, tam se vždycky vymyslí věcí…“ vzpomíná organizátor Bob Greenough. „Jeden vtipálek tehdy řekl, že má na svém pozemku rašeliniště. A někdo jiný navrhl: ‚Co kdybychom si tam zkusili zašnorchlovat?!‘ A tak to celé začalo.“

Hurá na olympiádu

Podle Boba je prý už na čase, aby se tato disciplína stala olympijským sportem. „Nevidím jediný důvod, proč by se šnorchlování v rašeliništi nemělo časem dostat na olympiádu. Jak jsi viděl sám, tato disciplína není žádná legrace, ale opravdová dřina. V roce 1900 bylo na olympiádě podvodní plavání. Organizátoři je vyřadili, protože si diváci stěžovali, že nic nevidí. To v našem případě nehrozí. Šnorchl je vidět pořád,“ horuje pro svoji disciplínu.

Jak ale připouští, všechny letní olympiády by se pak musely konat ve Walesu. Sehnat jinde dostatek rašelinišť, by mohl být trochu problém.

Spustit audio
autoři: Jaromír Marek, Anna Duchková|zdroj: Český rozhlas