Postavili ji jako nemocnici, ale sloužila perzekuci. Dnes v lotyšské věznici Karosta sídlí muzeum i hotel

10 fotografií

„Původní účel budovy byl jiný. Postavili ji totiž jako nemocnici,“ vypráví Madara Vičiule z organizace Lijepaja Travel. Stojíme v útrobách cihlové budovy s bohatě zdobenou fasádou, která se ale nikdy nemocnicí nestala. Původní velká okna byla záhy zazděna, dlouhé bílé chodby přetřeny načerno a osazeny mřížemi.

Čtěte také

Věznice Lukiškes ve Vilniusu dostala nový život. Z místa utrpení a nesvobody je otevřený prostor tvorby a umění

Ozvěna opakuje skřípot pantů. V prvním patře se nacházejí vězeňské cely, které se podařilo zachovat v původním stavu. Některé z nich dnes fungují jako výstavní prostory. Na důkaz Vičiule otevírá těžké dveře, za nimiž jednu stěnu cely pokrývají malby. „Nechceme, aby tu všechno bylo strašidelné a odpudivé. Každá cela má svůj originální koncept,“ říká.

K vidění je tu věrná kopie běžného obývacího pokoje ze sovětské éry, za jinými dveřmi se skrývá prostor připomínající kryt civilní obrany. Vše uvnitř mělo sloužit pro případ chemického útoku – od ochranných obleků až po speciální sovětský kočárek s uzavřenou korbou.

Jedna z místností, které dominuje velká busta, připomíná kancelář ředitele věznice. Hraje tu hudba, na pracovním stole leží těžký skleněný popelník a na jedné stěně visí portréty vůdců Sovětského svazu – Josif Stalin, Nikita Chruščov, Leonid Brežněv… Ti všichni shlížejí na rozpis služeb dozorců, pověšený na protější stěně vedle jednoho z mála oken, které nikdo nezazdil.

Vězněm v Karostě

Jedním ze způsobů, jak popsat historii Karosty, je převyprávět osud vojáka. „Jen si to představte. Jste voják, zadrží vás a pošlou sem. Když sem přijdete poprvé, přijme vás sám ředitel. Posadíte se proti němu nebo tady do křesel. Ředitel si s vámi začne povídat. Je velmi otevřený, milý a přátelský. Klade vám otázky, které znějí banálně, ale skrývá se v nich něco jiného. Někdo další sedí u psacího stolu a beze slov všechno zapisuje. A právě to je nebezpečné. Všechno, co tady řeknete, vás může za pár minut přivést do potíží. Protože o patro výš je další kancelář, kde všechny informace použijí proti vám,“ přibližuje Vičiule.

V kanceláři ředitele vězeň zpravidla podstupoval první výslech|foto:Kateřina Havlíková, Český rozhlas

Jediné okno ve výslechové místnosti je téměř celé zazděné. Zůstal jen úzký průzor těsně pod stropem. Místnost je temná, kdysi páchla nátěrem na stěnách, potem a páleným tabákem. Na všechno, co se uvnitř odehrávalo, shlíží z jedné stěny portrét otce sovětské revoluce Vladimira Iljiče Lenina.

Neexistují prý důkazy, že by tu při výsleších používali proti vězňům extrémní násilí. Psychický nátlak ale patřil k běžným metodám. Časté byly například noční výslechy. Vězně vzbudili uprostřed noci, odvedli do výslechové místnosti, kde s ním pomocí promyšlených otázek manipulovali, a poté ho zavedli zpět do cely. Další noc se vše opakovalo.

Já chci domů

Stěny cel ve druhém patře pokrývají rytiny – obrázky i vzkazy, často psané cyrilicí. Vyryli je sem vězni, kteří si jimi krátili dlouhé dny trestu, vzpomínali na své blízké nebo jen vyjadřovali přání a frustrace. „Ja chaču domoj,“ hlásá jeden z nápisů. Nachází se v cele, kde nebyla žádná lůžka. Vězni tu spali na dřevěných pryčnách položených na zemi.

„Pokud jste dostali matraci, ostatní vězni věděli, že spolupracujete s dozorci. Mohli jste ji dostat jen proto, aby ostatní poštvali proti vám. Nikdo nezjišťoval, kde je pravda. Vězně tu učili, že nemůžou nikomu věřit a že každá výhoda něco stojí. ‚Chceš matraci? Chceš lepší deku? Ale za to budeme něco chtít.‘ Vězni nebyli lidé, byli to vazalové,“ popisuje zdejší systém Vičiule.

Muzeum, škola i hotel

Od přelomu let 1997 a 1998 slouží věznice jako muzeum, které si zachovalo hodně ze své původní autenticity. Není to ale jen muzeum. Prostory fungují také jako vzdělávací a zážitkové centrum pro žáky, studenty i dospělé.

„Muzeum je součástí lotyšského celostátního vzdělávacího programu, který studentům přibližuje historii přímo v autentických prostorách,“ vysvětluje Vičiule.

Muzeum uprostřed bývalé vojenské základny také poukazuje na množství munice zapomenuté v oblasti|foto:Kateřina Havlíková, Český rozhlas

Po celý školní rok sem proto míří školní skupiny, které si atmosféru bývalé věznice mohou doslova prožít. Stačí dvě cely vystlat matracemi a studenti v nich ve spacích pytlích stráví noc. Přes den je čeká vzdělávací program zaměřený na dějiny 20. století, regionální historii, politické systémy i lidská práva.

Součástí areálu jsou také dvě únikové místnosti, kde si návštěvníci mohou vyzkoušet, zda by dokázali prolomit pověst Karosty, podle níž z věznice nikdy nikdo neutekl.

Ne náhodou lze věznici Karosta v Lijepaji najít také na platformách pro rezervaci ubytování. Některé bývalé cely jsou totiž upravené na velmi netradiční hotelové pokoje.