Poslední studenti před maturitní komisí. Sledovali jsme je zblízka
V prvním červnovém týdnu skládají poslední středoškoláci takzvané zkoušky dospělosti. Jak obstál David Bouz a jeho spolužáci z pražského gymnázia Omská před nesmlouvavou komisí? Předstupovali před ni sice napjatí, ale většina z nich přeci jen s trochou úlevy. Těsně před začátkem ústní maturity se totiž dozvěděli výsledky didaktických testů.
Třeba taková Bára Boušková dostala z anglické slohové práce 100 procent. Je nadšená a spolu s ostatními vstupuje do třídy na oficiální zahájení.
Víc než na úvodní slova členů maturitní komise studenti myslí spíš na to, jestli se stihli všechno naučit. „Poslední dva dny jsem se učil nejintenzivněji,” říká mi David Bouz, kterého sledujeme v průběhu celé maturity. „Už trochu nastupuje nervozita,” usmívá se.
Nechtění Přemyslovci, bezchybná sociologie
David začíná dějepisem. A pod číslem 5 se skrývají Přemyslovci, které nechtěl. Po patnácti minutách na potítku se pouští do odpovědi. Mluví celkem suverénně, ale občas je přeci jen znát, že trochu tápe, a tak musí zasáhnout zkoušející profesor.
Když David po zkoušce z dějepisu vyšel ze třídy, neměl z ní úplně dobrý pocit: „Nakonec jsem to ale zvládl. Uteklo to rychleji, než jsem čekal. Doufám ve dvojku, pokud budou shovívaví.”
Češtinu i angličtinu zvládl David s klidem a poslední jsou pro něj základy společenských věd. V nich měl štěstí, vytáhl si otázku Sociologie, která mu šla výborně. „Mám radost. Teď mohu hodit všechno za hlavu a užít si čtyři měsíce prázdnin!” neskrývá nadšení.
