Poškození míchy je obrovským zásahem do života. Změní vám ho ze dne na den a vše se učíte znovu, popisuje ředitel Centra Paraple

27. listopad 2022

Centrum Paraple pomáhá již téměř třicet let lidem, kteří utrpěli poškození míchy a pohybují se tak na vozíku. Jeho zakladatelem je Zdeněk Svěrák. Letos se ale také potýká se zdražováním energií a inflací. „Musíme zajistit provoz, aby lidé měli kde být. Nemůžeme snižovat teplotu, jak se doporučuje, protože lidé s poškozením míchy často mývají problémy s termoregulací,“ upozorňuje ředitel centra David Lukeš.

Centrum funguje už 28 let, má zavedené jméno. Je stále jednoduché získávat další prostředky na provoz od dárců? Často vám také „otevírá“ dveře slavné jméno Zdeňka Svěráka. Někdejší dobročinné akademie vystřídaly speciální díly StarDance, jak se letos bez této akce obejdete?

Jednoduché to není. Pořád ale v zásadě jde o stejnou práci, určitou kombinaci toho, že jako sociální služba žádáme o dotace z ministerstva práce a sociálních věci a také máme příjmy z pojišťoven na přímou službu a úhrady klientů. To je první polovina, která teď už ale možná bude menší. Druhou, větší část, tvoří získávání darů od individuálních nebo velkých firemních dárců.

Když není StarDance, je to vždy samozřejmě složitější. Prostřednictvím pořadu můžeme díky charitativnímu dílu v jednu chvíli oslovit přes milion lidí, což je unikátní. Samozřejmě s tím pracujeme dopředu, ale občas se objeví propady. A v současné době, s ohledem na aktuální situaci, máme od některých partnerů signály, že může dojít k tomu, že nám peníze nedají.

Čtěte také

K čemu Centrum Paraple jako takové slouží?

Poškození míchy je vždy obrovským zásahem do života. Ze dne na den se vám úplně změní život a vše se učíte znovu. Učíte se pohybovat, jíst, oblékat… V momentě, kdy si člověk projde přes akutní a postakutní fáze, kdy už by měl přejít domů a ještě potřebuje poradit s praktickými věcmi, jak co zařídit apod., jsme tu my. V průběhu života se navíc situace také může různě měnit.

Aktuálně běží internetová aukce s jedním z vašich hlavních partnerů, plzeňským Prazdrojem. Dříve se dražily umělecky cenné pivní lahve, letos jsou to hodinky. Proč?

Mají výročí 180 let a řekli si, že je čas pomáhat. Draží se 180 hodinek. Jejich důvod je ryze ušlechtilý, jde o to, aby se vybralo co nejvíce peněz. Poznali, že aukční lahve, byť to byl krásný projekt, který snoubil české sklo s pivem, oslovovaly pouze úzkou skupinu lidí. Říkali, že za celou dobu se vystřídalo asi 35 dárců, kdežto u hodinek je větší možnost, aby se dostaly i k lidem, kteří jsou ochotní darovat, ale nemají tolik prostředků.

Aukce odstartovala 20. listopadu. Je přístupná z naší stránky paraple.cz nebo i stránek plzeňského Prazdroje. Je možnost si vybrat buď osmnáct unikátních hodinek se zeleným ciferníkem, anebo z dalších, které mají bílý ciferník a kde si lidé vyberou svůj oblíbený ročník, například, kdy jsem jim narodilo dítě apod.

Čtěte také

V tuto chvíli víme, že náš rozpočet bude od příštího roku znatelně vyšší. Především musíme uhradit rostoucí ceny energií, protože nejsme nadace, která by peníze přerozdělila bez ohledu na to, kolik jich dostane. Musíme zajistit provoz, aby lidé měli kde být. Nemůžeme snižovat teplotu, jak se doporučuje, protože lidé s poškozením míchy mývají často problémy s termoregulací. Také pochopitelně musíme zaplatit služby lidí, protože i těm musíme alespoň nějakým malým kouskem navýšit plat.

Nyní vyšel nový magazín Paraple. Proč jste se v něm zaměřili na téma nekonečnost konečnosti života?

Z důvodu úspor jsme magazín stáhli na čtyři čísla. Původní vánoční téma mělo být příjemnější, měl to být takový širší pohled na to, jak se lidé s handicapem seznamují, jaké mají možnosti. Nicméně to nakonec vyšlo na toto téma a i přesto, že je to pro mnohé lidi téma těžké, si myslíme, že k životu patří a je dobré o něm mluvit.

V úvodníku nazvaném Radosti je v nás dosti ostatně píšete: uzavřel jsem se životem deal, budeme spolu ještě dýl. To je skoro cimrmanovský absolutní rým.

V jednu chvíli jsem začal psát takové prvotiny, pojmenovali jsme to Smíchy z míchy. Jedno ráno, zrovna mrzlo, za mnou přišla asistentka a říkala, že má fobii z ledu. A já si říkal: mám fobii z ledu, když je zima z ledu. A tak to začalo, byly to vždy takové absolutní rýmy, které mě moc baví, ale mnoho lidí na ně reaguje s pozdviženým obočím.

Jste také ragbistou a předsedou Českého ragbyového svazu vozíčkářů. Jak se hraje ragby na vozíku?

Hraje se na speciálním vozíku. Vždy hrajeme v tělocvičně, to je důležité zmínit, všichni si vždy totiž představí trávu a na sebe padající lidi. Oni ale tedy padají i ty vozíky. Kontakt těla s tělem je zakázaný a hraje se čtyři na čtyři s upraveným volejbalovým míčem, protože hrají i tetraplegici, tedy lidé s poškozením rukou. Aktuálně tím tak trochu žijeme, podařilo se nám probojovat na mistrovství Evropy.

Co chystá Centrum Paraple na příští rok? A jak se podle Zdeňka Svěráka podařilo centrum za téměř třicet let vybudovat? Poslechněte si celý rozhovor. 

autoři: Vladimír Kroc , ula
Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová