Portrét první držitelky letecké kapitánské licence.

Vlasta Diblíková získala hodnost leteckého kapitána v dubnu minulého roku jako první žena v České republice. Pasažéry ČSA ale vozí už sedm let. Mimochodem mezi zaměstnanci ČSA tvoří ženy téměř polovinu a jsou zastoupeny ve všech profesních kategoriích. Kromě Vlasty Diblíkové pilotuje letadla i dalších pět žen. Jak se vlastně člověk stane pilotem?

Vlasta Diblíková: No, existují školy pro piloty. Já jsem teda začínala v aeroklubu, to je vlastně taková ta nejlepší škola pro každého pilota, kdy začíná na větroních a potom existují různé vysoké školy, střední školy nejsou, ale Vysoká škola dopravy a spojů v Žilině a teď je to na ČVUT, kde se dá udělat i motorový výcvik na privátního pilota, potom na obchodního pilota i s doložkou, to je doložka létání podle přístrojů, vícemotorová kvalifikace a potom se můžete zúčastnit nějakého konkurzu letecké společnosti.

Uspět v konkurzu není vůbec jednoduché. A vzdělávání tím nekončí. Když už se někdo stane druhým pilotem, čeká ho neustávající řetěz školení, trenažérů, zkoušení leteckými inspektory, zdravotní prohlídky a samozřejmě sbírání zkušeností z nalétaných hodin. A ženy nemají cestu za kokpit dopravního letadla jednoduchou.

Vlasta Diblíková: Za dob minulých se o rovnoprávnosti jenom mluvilo, ale ve skutečnosti nebyla, protože ženy jako do pilotní funkce vůbec neuznávali. Jejich první argument třeba bylo to, že nejsem absolvent vojenské služby, těch argumentů se našlo hodně a hodně. Vždycky tvrdím, že kdo chce hledá způsoby, kdo nechce hledá důvody a ty důvody, proč mezi sebe nepustit ženskou, těch ti chlapi měli hodně.

Vlasta Diblíková není žádná feministka. Svým způsobem je to úplně normální matka tří dětí. A sama říká, že ji mateřství změnilo v tom, že více prožívá svoji odpovědnost za pasažéry a celou posádku. A při hodnocení nastalé situace bývá více předvídavá.

Vlasta Diblíková: Řekla bych, že dokud člověk nebyl matkou, že se míň bál, protože jsem sama chtěla vyzkoušet v životě všechno. Skákala jsem padákem, co mě napadlo jsem si potřebovala v životě vyzkoušet a hranice adrenalinu mě tak nějak hnaly do všeho. Člověk je plný toho života, chce vyzkoušet úplně všechno a nejednou se stanete matkou a bojíte se za to dítě, protože sama víte co všechno se mohlo stát. Za sebe už se bojím málo, už za ty druhý.

Podle Vlasty Diblíkové není mezi muži a ženami při pilotování letadla rozdíl. Podobně jako v jiném povolání záleží jen na schopnostech a odpovědnosti každého jednotlivce. Naše první kapitánka předpokládá, že pilotek bude stále přibývat.

Vlasta Diblíková: Myslím si, že ten normální trend tím, že jsme vzdělaná společnost jako taková a čím dál tím vzdělanější, že ty ženy se potřebují seberealizovat i v těch věcech, že dřív na to neměly šanci, protože všichni tomu šíleně bránili, znám tolik ženských, které se o to snažily a prostě to nešlo, za minulý doby to nešlo, říkali zapomeň na to, nikomu se to nepovedlo a mě se to povedlo, právě myslím si, že by to měla být otevřená cesta, že je to práce jako každá jiná, když ji člověk dělá s poctivostí, s nadšením a se zaujetím, takže ji může dělat chlap jako ženská.