Porodní asistentka z uprchlického tábora: Oběti násilí jsou na vše samy, chodí si k nám pro podporu

Jste v jednom z řeckých uprchlických táborů. S čím přesně tam pomáháte?

Lékaři bez hranic mají kliniku, která je tak pět minut chůze od tábora. Poskytujeme psychologickou pomoc dětem a dospělým a péči zaměřenou na reprodukční zdraví, plánované rodičovství, poskytujeme zdravotnickou osvětu, a to pro uprchlíky a migranty z tábora. Dále děláme očkování pro děti proti běžným dětským nemocem.

Máme i mobilní kliniku, kde poskytujeme primární zdravotní péči. Je to velký multidisciplinární tým, složený z lékařů, psychologů i porodních asistentek, což jsem třeba já.

Čtěte také

iROZHLAS

Porodní asistentka v Afghánistánu: Jít ven za tmy tu není bezpečné, někdy k nám rodičky dorazí pozdě

V létě jste z Afghánistánu popisovala, že oproti Česku tam porodnice nepoužívají prakticky žádné léky...

Nedá se říci, by v Afghánistánu porodníci nepoužívali žádné léky. Nepoužívají se ale žádné léky proti bolesti, takže ženy rodí bez analgezie. Je to z toho důvodu, že personál není trénovaný na to, aby tyto léky podával. Klientky to ani nežádají, ani nevědí, že existují léky na bolest při porodu. Většinou se jim dostává jen psychologické podpory od jejich příbuzných žen, které s nimi chodí k porodu.

To tedy platí pro Afghánistán. Jak je to nyní v Řecku?

Naše klientky rodí v nemocnici Mytilini, která je provozovaná ministerstvem zdravotnictví. Ale my máme kliniku, kde se zaměřujeme na očkování dětí, psychologickou pomoc a konzultace, které se týkají plánování rodičovství.

Za naše zdravotnictví můžeme být vděční

Dokázala byste popsat váš běžný pracovní den?

Přicházejí k nám klientky buď s gynekologickými problémy, nebo si přicházejí pro plánované rodičovství. Nechtějí otěhotnět v podmínkách, v jakých žijí, takže jdou na konzultaci. Jsou to ženy z Afghánistánu, ze Sýrie, ze Somálska…

Vedeme i prenatální poradnu, takže k nám chodí do poradny těhotné ženy nebo ženy sledujeme po porodu. Potom se věnujeme plánovanému rodičovství. Ženy si mohou vybrat antikoncepci, která jim bude nejvíc vyhovovat.

Říkáte si často, jak šťastní můžeme být my tady v Česku za to, jakou zdravotní péči tady máme?

O tom není pochyb. České zdravotnictví je jedno z nejlepších na světě. Máme být za co vděční.

Kdybyste měla porovnat svou aktuální misi na ostrově Lesbos s Afghánistánem, kam byste to zařadila? 

Je to úplně jiný kontext. Já jsem předtím pracovala v porodnicích, pracovala jsem na porodním sále. Tady pracuji na klinice, je to jiný typ práce. Tady je to hodně náročné psychicky, protože klientky se svěřují s příběhy, co musely absolvovat cestou, než se dostaly sem. A ošetřili jsme spoustu lidí a stovky přeživších násilí, špatného zacházení a mučení. Těm lidem se nedostalo žádné podpory, takže přicházejí pro psychologickou podporu k nám.