Pornografie patří do kin, tvrdí organizátoři bruselského festivalu. A mají vyprodáno

Pokoj s květinovými tapetami, postel z železné konstrukce a nad ní kříž. Dva muži-milenci s dlouhými vlasy se oddávají milostným hrátkám.

Bruselský festival je především o alternativní pornografii|foto:Zdeňka Trachtová, Český rozhlas

Francouzi Julien a Paul jsou partneři i v reálném životě. „Když jsem před dvěma lety potkal Paula, neměli jsme stejnou sexualitu. Já jsem byl hodně orientovaný na BDSM a pokaždé, když jsme měli sex, museli jsme si o tom hodně povídat, přemýšlet a vzájemně se sladit. Bylo to náročné,“ popisuje Julien.

Rozhodli se proto strávit tři dny a tři noci na jihu Anglie ve starém viktoriánském domě, který vlastnil ortodoxní kněz. Natáčení krátkého filmu nepředcházel žádný scénář. Jediný plán byl mít sex a mluvit o něm – a vše zachytit na kameru. Explicitní scény se ve snímku prolínají se záběry šumícího moře a pláže, na které spolu dvojice dlouze rozmlouvá.

Některé filmy zařazené do mezinárodní soutěže jsou temné a mají až hororový nádech, jiné naopak balancují na hraně komedie|foto:Zdeňka Trachtová, Český rozhlas

„Změnilo to všechno, nejen ten film, ale i všechny naše rozhovory, které mu předcházely. Film byl poslední část na cestě k tomu, že jsme našli společný prostor, společnou sexualitu,“ hodnotí s odstupem Julien.

Porno, jaké jinde neuvidíte

Některé filmy zařazené do mezinárodní soutěže jsou temné a mají až hororový nádech. Třeba kolumbijský snímek tvořený převážně ze záběrů noční džungle, v němž jen několik desítek vteřin vystupuje postava oděná od hlavy k patě v latexu. Anebo naopak španělský film o mladé čarodějnici, ten má zase komediální prvky a publikum několikrát rozesměje.

Takovéto pornofilmy na mainstreamových platformách nenajdete, vysvětluje jeden z organizátorů festivalu, brazilský fotograf Miguel Soll.

Pornografie patří do kin, tvrdí organizátoři bruselského festivalu|foto:Zdeňka Trachtová, Český rozhlas

„Většina filmů, které tu promítáme, nejsou na Pornhubu nebo Onlyfans či jiných mainstreamových platformám. Náš festival je především o alternativní pornografii, což je zastřešující termín pro odlišné formy filmů, kde jsou zachycovány i marginalizované skupiny lidí,“ vysvětluje.

„Jsou zde filmy, které pojednávají o misoginii, rasismu… Pornografie a sex je tu do jisté míry jen nástrojem pro debatu o jiných, větších tématech.“

Čtěte také

Pozor na revenge porno. Smazat video nebo fotku z internetu není snadné, upozorňuje Antivirus

Zpátky do sálů

Cílem festivalu je podle Miguela pornografii destigmatizovat, aby byla uznávaná a respektovaná jako žánr, který má v kinematografii své místo, a zároveň ji také otevřít společenské kritice.

„Pornografie kdysi začínala v kinech, pořádala se kolektivní promítání. V 60. a 70. letech existovala i speciální pornokina. S příchodem VHS a později i internetu se pornografie přesunula z veřejnosti do soukromí – a lidé o ní přestali navzájem mluvit. A tak vzniklo stigma a stud,“ dodává fotograf.

Miguel věří, že by se pornografie měla do kin vrátit. Mezi lidmi o to, zdá se, zájem je, což dokládá i sál zaplněný do poslední sedačky.