Populární sauna na okraji Brd letos slaví 40 let. Je vyhlášená v celém okolí

Zamrzlá hladina hektarového rybníčku se leskne proti slunci. Voda je tu studená i v létě, protože přitéká z brdských lesů, které vesničku obklopují. U malého skokánku je vysekaná díra do ledu a právě do ní noří své rozpařené tělo čtyřicátník Petr Janák.

1983, rok vybudování sauny|foto:Ľubomír Smatana, Český rozhlas

„Saunu zakládal s pány ze vsi můj děda. Byl předsedou národního výboru, hodně cestoval, někde tu finskou saunu viděl, tak ji chtěl pro lidi postavit,“ popisuje Petr. Vynoří hlavu, spokojeně vykřikne a směje se, že se na stavbě jako dítě také podílel. „Když tu saunu prvně roztopili, chlapi tam kouřili. Děda jim musel vysvětlit, že v sauně se nekouří.“

Těmi pány ze vsi Petr myslí třeba Jaroslava Krátkého. Třiaosmdesátiletý Sokol spokojeně sedí na lavičce před saunou jen s ručníkem přes bedra, slastně přivírá oči a chytá bronz. S kamarády se tu scházejí pravidelně v neděli dopoledne.

Za stovku klidně celý den

„Už nejsme nemladší, takže zařizovat dřevo na celou zimu nás trochu zmáhá,“ ukazuje penzista a také hospodář Tělovýchovné jednoty Sokol na hromadu dříví na hrázi. „Vloni jsme spálili třicet štípaných plnometrů, letos zatím dvacet. Stálo nás to 25 tisíc korun.“

Jako správný hospodář je ale spokojený, že na saunu obec nedoplácí, že to Sokolové zvládají ve vlastní režii. „Vstup do sauny je za stovku a můžete tu být tak dlouho, jak chcete.“

Dřív budili saunaři pohoršení

Do budovy sauny se vchází po schůdkách, v chodbě je převlékárna, sprcha, na stejné úrovni je sauna a v přízemí klubovna. Do restaurace se chodí jenom zvenku. Pod hrází je hřiště a v létě to tu žije plavci. Ze sauny právě vychází jediná žena mezi muži, bývalá starostka Vlasta Šramová.

„Do sauny může přijít každý, nikdy jsme nikoho neomezovali. Jezdí sem lidé z okolních vsí a městeček. Dřív to snad budilo pohoršení, tady zeshora si stěžovali, že tady chodí naháči,“ popisuje paní Vlasta.

Saunu ohřívají velká kamna, do kterých se přikládá z chodby. Muži klábosí a rozebírají události uplynulých dnů. „Tady se dozvíme, co je v okolí nového a kdejaké drby,“ říká Jiří Rejzek, místní veselá kopa, u kterého člověk neví, kdy mluví pravdu a kdy si dělá legraci. „Já si tu saunu musím kolikrát i odpracovat,“ směje se.

Neděle dopoledne tady obvykle patří penzistům, Jaroslav Krátký také nezapomene připomenout, že na starost o provoz sauny tu zůstali tři veteráni. „Většina nám už umřela, na ty tady vzpomínáme. Na seznamu mám asi třicet jedna lidí, kteří chodili do sauny a už nejsou mezi námi.“

Areál kolem rybníka má neodolatelné kouzlo, a přestože sem jezdí lidé z širokého okolí, skoro všichni se tu znají a sauna má ryze komunitní charakter. To oceňuje nejmladší účastník pravidelných nedělních seancí Petr Janák: „Je to tu založené na dobré víře v dobré lidi, proto to tu možná funguje tak dlouho.“